ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.3.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 3/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. ledna 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky S. G., rozsudkem Obvodového soudu Giessen, Spolková republika Německo, ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 53/02 Ls 602 Js 27477/02, a to pro trestný čin společné krádeže velkého rozsahu podle §242, §243 odst. 1, č. 1, §25 odst. 2, §54, §55, §69 a §69a německého trestního zákona a tomu odpovídající trest odnětí svobody v trvání 22 (dvaceti dvou) měsíců, se zahrnutím trestu uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Giessen, Spolková republika Německo, ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 53/02 Ls 602 Js 22475/02, pokud jím byl uznán vinným trestným činem organizované těžké krádeže podle §242, §243 odst. 1 č. 1, §25 odst. 2, §53, §54, §69 a §69a německého trestního zákona.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Giessen, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 19. 6. 2003, byl S. G. uznán vinným trestným činem společné krádeže velkého rozsahu podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění cizozemského soudu dopustil v podstatě tím, že ve dnech 23. až 25. 8. 2002 se vloupal společně s dalším obviněným do usedlosti na adrese G. S. 120, G., kde se nalézá Hudební škola města G. Dostali se na tam stojící lešení a vypáčili křídlo dvojitého dřevěného okna. Uvnitř vypáčili další dveře a odcizili míchací stůl Mackie, basový zesilovač, reprobednu, elektronickou kytaru, basu, 2 kytarové zesilovače i kytaru a basu jednoho učitele hudby, dále odcizili sadu železných vrtáků, akumulátorový šroubovák a pouzdro se šroubováky s křížovou drážkou. Hodnota odcizených věcí činila nejméně 2.000 EUR. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání dvou roků, a to se zahrnutím trestu uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Giessen, Spolková republika Německo, ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 53/02 Ls 602 Js 22475/02, kterým byl odsouzen za trestné činy organizované těžké krádeže a řízení bez řidičského oprávnění k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku, přičemž trestné činnosti se dopustil v podstatě tím, že společně s další osobou v noci z 18. na 19. 9. 2002 se v G. vloupali do budovy A. i. u. G., A. 129 tím, že vylomili pomocí páčidla sklepní okénko institutu, kterým se dostali do kotelny, tam vypáčili další dveře; prohledali téměř celou budovu a odcizili z velké posluchárny beamer, a z ostatních místností čtyři notebooky, plášť na kameru Leica a lupu s dalším pláštěm na kameru Leica, lampu a plochou obrazovku. Celková hodnota odcizených věcí, které pak autem odvezli, činila asi 15.000 EUR. Následujícího dne se obviněný S. G. vydal k firmě F. – C. v G. nabídnout ke koupi dva odcizené pláště na kameru, přičemž k tomu použil osobní automobil své ženy, se kterým jel bez řidičského oprávnění.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání rozsudku Obvodového soudu Giessen ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 53/02 Ls 602 Js 27477/02, se zahrnutím rozsudku téhož soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 53/02 Ls 602 Js 22475/02, jímž byl Š. (dle výpisu z centrální evidence obyvatel je správné jeho jméno S.) G. uznán vinným trestným činem společné krádeže velkého rozsahu a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, do evidence Rejstříku trestů.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k těmto závěrům:
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Podle §4 odst. 3 zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky a že byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem.
Co se týče druhé formální podmínky postupu podle §4 odst. 2 zákona, tedy oboustranné trestnosti činu, pak je třeba připomenout, že pokud je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, tak podmínka oboustranné trestnosti činu se posuzuje samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, tak Nejvyšší soud při splnění dalších zákonných podmínek rozhodne o zaznamenání do evidence Rejstříku trestů pouze těch údajů z cizozemského rozsudku, které se týkají jen toho skutku (těch skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. To znamená, že se zaevidují údaje z rozsudku cizího státu o právním posouzení tohoto skutku a tomuto právnímu posouzení odpovídající část uloženého trestu. Odpovídající část trestu, jež se zapíše do evidence Rejstříku trestů, určí v rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, který se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu zaznamená do evidence Rejstříku trestů, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4 odst. 2 (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů zamítne.
Výše uvedené úvahy je možno přiměřeně použít i v této věci.
Cizozemským odsouzením, jehož zápis do evidence Rejstříku trestů je Ministerstvem spravedlnosti navrhován, byl S. G. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, a to se zahrnutím trestu z výše již označeného rozsudku Obvodového soudu Giessen ze dne 5. 2. 2003.
Přitom podle zjištění pravomocného rozsudku Obvodového soudu Giessen, Spolková republika Německo, ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 53/02 Ls 602 Js 22475/02, spočívala trestná činnost S. G. též v tom, že dne 20. 9. 2002 řídil v G. osobní automobil své ženy, se kterým jel bez řidičského oprávnění. V tomto skutku byl spatřován trestný čin řízení bez řidičského oprávnění podle příslušných právních předpisů Spolkové republiky Německo. Za tento trestný čin a výše již popsaný trestný čin organizované těžké krádeže byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.
Na základě výše uvedeného je zřejmé, že shora uvedené jednání S. G. ze dne 20. 9. 2002 nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty žádného trestného činu podle právního řádu České republiky a že v tomto směru není naplněna podmínka oboustranné trestnosti činu ve smyslu požadavku ustanovení §4 odst. 2 zákona.
Pokud jde o ostatní skutky, ve kterých byly cizozemským soudem (tj. ve výše označených rozsudcích Obvodového soudu Giesen ze dne 11. 8. 2003 a ze dne 5. 2. 2003) spatřovány trestné činy společné krádeže velkého rozsahu a organizované těžké krádeže, tak v tomto případě se odsouzení týká skutků, ohledně nichž je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, neboť podle právního řádu České republiky by se jednalo přinejmenším o trestné činy krádeže podle §247 tr. zák. Tím jsou v tomto směru naplněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ve výše uvedeném rozsahu dány i podmínky materiální povahy. S. G. se dopustil závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil větší škodu na cizím majetku. Společenská nebezpečnost jeho trestné činnosti je zvyšována i způsobem provedení činu (vloupáním) a rovněž opakovaným pácháním trestné činnosti v součinnosti s dalším pachatelem. Pokud jde o druh trestu, byl mu za tuto trestnou činnost uložen již nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl, pokud jde o zápis cizozemského odsouzení do evidence Rejstříku trestů za ve výroku tohoto rozhodnutí uvedené trestné činy a jim odpovídající části trestu odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců. Z důvodů výše již blíže rozvedených bylo totiž nutno přihlédnout k tomu, že do celkové výměry trestu odnětí svobody uloženého cizozemským soudem se promítlo i odsouzení za trestný čin řízení bez řidičského oprávnění, ohledně něhož nebyl splněn předpoklad oboustranné trestnosti činu. V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky především uvážil závažnost trestných činů a za ně uložených trestů zapisovaných do evidence Rejstříku trestů ve srovnání s trestným činem a za něj uloženým trestem, u něhož nebyly splněny podmínky pro tento zápis. Ostatně nelze přehlédnout ani ten fakt, že z odůvodnění rozsudku Obvodového soudu Giessen ze dne 5. 2. 2003 vyplývá, že za jízdu bez řidičského oprávnění byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
Protože se navrhovatel výslovně nedomáhal zaznamenání údajů o odsouzení cizozemským soudem za trestný čin řízení bez řidičského oprávnění, nebylo nutno rozhodovat o částečném zamítnutí podaného návrhu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík