ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.30.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 30/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 31. března 2006 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. F. rozsudkem Krajského soudu v Žilině, Slovenská republika , ze dne 7. 6. 2005, sp. zn. 3 T 42/99, pro pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákona Slovenské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Žilině, Slovenská republika, jenž nabyl právní moci dne 3. 11. 2005, byl L. F. uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákona Slovenské republiky a byl mu za to uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let. Podkladem pro to bylo zjištění cizozemského soudu, že ve spolupachatelství s dalšími osobami, které dne 7. 12. 1998 přijely do P. za účelem objednání zboží u firmy s. r. o. T. P. údajně pro společnost s. r. o. P. Ž., připravil podklady pro objednání zboží – výpis z obchodního rejstříku, objednávku a razítko společnosti a poté dne 8. 12. 1998 zabezpečil auta pro přepravu objednaného zboží, avšak když bylo zjištěno, že podklady pro odběr zboží jsou falešné, tak zboží v hodnotě 1.177.079,- Sk vydáno nebylo. Obdobným způsobem pak 9. 12. 1998 se podílel na objednávce zboží od společnosti K. a. s. v R., okres Ž., když telefonicky upravoval objednávku a vyhotovil doklady pro odběr zboží, přičemž bylo zjištěno, že předložená bankovní garance a výpis z účtu s. r. o. P. Ž. jsou falešné a zboží v hodnotě 2.035.180,40 Sk vydáno nebylo.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení slovenským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. F. se ve dvou případech podílel na předem promýšlené trestné činnosti spáchané v součinnosti několika osob, z níž hrozilo způsobení poměrně vysoké škody na cizím majetku. Jeho čin lze tak pokládat za závažný ve smyslu výše citovaného zákonného požadavku.
Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík