ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.34.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 34/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. března 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. Š., rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 6. 1. 2005, sp. zn. 1 Ls 154 Js 58860/02, a to pro trestný čin výdělečného pašování cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, č. 2, §92a odst. 2 č. 1, č. 3 odst. 1 věta první, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1, §92 odst. 1 č. 1 a č. 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §25 odst. 2, §52 a §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 6. 1. 2005, sp. zn. 1 Ls 154 Js 58860/02, jenž nabyl právní moci dne 26. 4. 2005, byl J. Š. uznán vinným trestným činem výdělečného pašování cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu tím, že jako člen převaděčské skupiny, která zahrnovala kromě něj ještě odděleně stíhané L. M., J. Š., H. R. aj. G., s úmyslem zajistit si opakovaným pácháním trestné činnosti nikoliv přechodný zdroj nemalých příjmů, a za odměnu nejméně 500 EUR za jednu převedenou osobu a s vědomím, že převáděné osoby nemají příslušná povolení ke vstupu a pobytu na území Spolkové republiky Německo:
(I.) dne 20. 12. 2001, krátce před 20:00 hod., ve vědomé a chtěné součinnosti s J. Š., převedl pěšky 23 čínských státních příslušníků z České republiky přes „zelenou“ hranici do Spolkové republiky Německo, do místa poblíž lesního koupaliště C., kde těchto 23 čínských státních příslušníků předal podle předchozí domluvy H. R. a J. G., kteří je následně převezli vozem zn. M. B. , přes K. a D. do K. , kde uvedené čínské státní příslušníky dne 21. 12. 2001, kolem 03:00 hod., převzali dva neznámí čínští státní příslušníci,
(II.) dne 10. 1. 2002, krátce před 20:00 hod., ve vědomé a chtěné součinnosti s J. Š. převedl pěšky 22 čínských státních příslušníků z České republiky přes „zelenou“ hranici do Spolkové republiky Německo, do místa poblíž lesního koupaliště C., kde těchto 22 čínských státních příslušníků předal podle předchozí domluvy H. R. a J. G., kteří je měli následně vozem zn. M. B. , převést do K. , přičemž však byl jmenovaný vůz dne 10. 1. 2002 kolem 20:15 hod., na silnici č. 172, v úrovni vjezdu k pevnosti K. zastaven a celá posádka vozu, tj. H. R. , J. G. a 22 čínských státních příslušníků, zadržena Spolkovou pohraniční policií. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 23. 3. 2006, pod sp. zn. 3546/2005–MO–M/7, podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 27. 3. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. Š. se pro finanční prospěch podílel na ilegálním převodu cizinců přes státní hranici, což je poměrně nebezpečná trestná činnost, poškozující zájmy České republiky. Odsouzený přitom jednal v takovém rozsahu a za takových okolností (ve dvou případech se podílel na organizovaném ilegálním převodu celkem 45 cizinců), že je možno jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch