ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.36.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 36/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. dubna 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. V. , v M. L. , rozsudkem Obvodového soudu Rosenheim, Spolková republika Německo, ze dne 16. 1. 2003, sp. zn. 6 Ls 280 Js 31191/02, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Traunstein, Spolková republika Německo, ze dne 4. 4. 2003, sp. zn. 7 Ns 280 Js 31191/02, a to pro trestný čin nelegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, č. 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §25 odst. 2, §52, §69 a §69a trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a pěti měsíců a k odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku a pěti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Rosenheim, Spolková republika Německo, ze dne 16. 1. 2003, sp. zn. 6 Ls 280 Js 31191/02, jenž nabyl právní moci dne 4. 4. 2003, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Traunstein, Spolková republika Německo, ze dne 4. 4. 2003, sp. zn. 7 Ns 280 Js 31191/02, byl J. V. uznán vinným trestným činem nelegálního převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a pěti měsíců a k odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku a pěti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu tím, že na objednávku jistého „L. “ a za odměnu 1000 EUR odjel se jmenovaným malou dodávkou zn. C. J. do místa poblíž Prahy, kde společně do nákladního prostoru naložili 25 čínských státních příslušníků, kteří neměli potřebné doklady pro tranzit Spolkovou republikou Německo, Rakouskou republikou a Itálií, poté v tomto voze překročili státní hranici mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo poblíž W. , kde se od skupinky oddělil jmenovaný „L. “, přičemž předal odsouzenému mobilní telefon a přikázal mu, aby jel dále přes Spolkovou republiku Německo a Rakouskou republiku do italské P. a tam čekal na telefonické pokyny ohledně převážených 25 čínských státních příslušníků. Odsouzený v souladu s těmito pokyny pokračoval s převáženými cizinci vozem v cestě do P. , přičemž zastavil na území obce F. u motorestu I. , kde jej a převážené cizince zadržela dne 26. 9. 2002 kolem 10:15 hod. policie. Odsouzený si přitom byl vědom, že převážení cizinci byli během cesty doslova namačkáni v nákladním prostoru a při náhlém zabrždění nebo při nehodě mohlo dojít k vážným zraněním nebo dokonce ke ztrátám na životech.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 24. 3. 2006, pod sp. zn. 1788/2005–MO–M/5, podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 28. 3. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. V. se pro finanční prospěch podílel na nelegálním převodu cizinců přes státní hranici, což je poměrně nebezpečná trestná činnost, poškozující zájmy České republiky. Odsouzený přitom jednal v takovém rozsahu (podílel se na nelegálním převodu celkem 25 cizinců), že je možno tuto činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Závažnost činu je podstatně zvyšována i skutečností, že převážení cizinci byli namačkáni v nákladním prostoru vozidla a že jim při náhlém zabrždění nebo při nehodě hrozila vážná zranění či dokonce smrt. Pokud jde o druh trestu, byl odsouzenému uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch