ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.44.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 44/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. dubna 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. P.,
I. rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 11. 10. 2002, sp. zn. 1123 Ls 256 Js 204047/02, a to pro trestný čin těžké krádeže spáchané ve spolupachatelství organizovanou skupinou v jedenácti případech, z toho ve dvou případech ve stadiu pokusu, a pro trestný čin podvodu pomocí počítače, spáchaný ve spolupachatelství, podle §242, §243 I 2 č. 1, §244 I č. 2, §244a I, §263a I, §25 II, §23, §22, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a deseti měsíců, jehož podmíněný odklad byl usnesením Zemského soudu v Mannheimu, Spolková republika Německo, ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. StVK 381/04–R, zrušen,
II. rozsudkem Zemského soudu v Ravensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 15. 3. 2004, sp. zn. 2 KLs 14 Js 7452/03, a to pro trestný čin těžké krádeže spáchané v organizované skupině a pro pokus těžké krádeže spáchané v organizované skupině podle §242 odst. 1, odst. 2, §243 odst. 1, věta druhá, č. 1, §244 odst. 1 č. 2, §244a odst. 1, §22, §23 odst. 1, §73, §73a, §53 odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání tří let a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 11. 10. 2002, sp. zn. 1123 Ls 256 Js 204047/02, který nabyl právní moci dne 11. 10. 2002, byl L. P. uznán vinným trestným činem těžké krádeže spáchané ve spolupachatelství organizovanou skupinou v jedenácti případech, z toho ve dvou případech ve stadiu pokusu, a trestným činem podvodu pomocí počítače, spáchaným ve spolupachatelství, podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a deseti měsíců, jehož podmíněný odklad byl usnesením Zemského soudu v Mannheimu, Spolková republika Německo, ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. StVK 381/04–R, jenž nabyl právní moci dne 9. 6. 2005, zrušen.
Uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu tím, že se společně s R. R. a V. M., v období od 6. 2. 2002 do 8. 2. 2002, vloupali v jedenácti případech do osobních automobilů, aby z nich odcizili různé předměty, které si měli v úmyslu ponechat pro sebe a v jednom případě se o takové vloupání pokusili, avšak do osobního automobilu se jim nepodařilo dostat.
Konkrétně se odsouzený, společně se shora jmenovanými, dopustili uvedené trestné činnosti následovně:
1. dne 8. 2. 2002 mezi 16:30 hod. a 16:40 hod. se na parkovišti M. P.–Str.
v M. vloupali do osobního automobilu zn. Audi A6, patřícího poškozenému R., a odcizili odtud laptop, hotovost a kuličkové pero, vše v celkové hodnotě
3 900 EUR, v úmyslu ponechat si tyto věci pro sebe, přičemž způsobili škodu na věci ve výši 500 EUR,
2. dne 6. 2. 2002 mezi 15:00 hod. a 15:30 hod. se na parkovišti před firmou R.-K. v E.–I. vloupali do osobního automobilu zn. Audi A6, patřícího poškozenému R. Nic neodcizili, neboť nenašli žádné hodnotné věci k odcizení. Na věci však způsobili škodu ve výši 100 EUR,
3. dne 6. 2. 2002 mezi 13:35 hod. a 14:30 hod. se vloupali v M., na parkovišti firmy M., v E.-I. do osobního automobilu zn. Audi A6, patřícího poškozenému K., odkud odcizili mobilní telefon značky Siemens S 25 v hodnotě 100 EUR v úmyslu si jej ponechat, přičemž na věci způsobili škodu ve výši 100 EUR,
4. dne 6. 2. 2002 mezi 14:45 hod. a 15:00 hod. se v M., v M. P.–Str. , vloupali do osobního automobilu zn. VW Passat, patřícího poškozenému O. a odcizili odtud řidičský průkaz, osvědčení o technickém průkazu, tankovací kartu Esso, osobní průkaz, kartu Eurocard, Visacard, průkaz nemocenského pojištění, průkaz dodatečného pojištění a roční abonentní kartu FC B. M., průkaz o dárcovství krve, průkaz o členství ve společnosti A., průkaz o leasingu, hotovost ve výši 150 EUR a rovněž peněženku a náprsní tašku poškozeného O., přičemž si chtěli tyto věci v celkové hodnotě 600 EUR ponechat pro sebe a způsobili na věci škodu ve výši 500 EUR,
5. v době od 17:00 hod. dne 6. 2. 2002 do 4:15 hod. dne 7. 2. 2002 se na H. v M. vloupali do osobního automobilu zn. Audi A6, patřícího poškozenému H., odcizili z uzavřené příruční přihrádky tohoto osobního vozu mobilní telefon zn. Nokia 6210 a peněženku v hodnotě 600 EUR, a to v úmyslu si věci ponechat, přičemž na věci způsobili škodu ve výši 300 EUR,
6. dne 7. 2. 2002 v době mezi 19:00 hod. a 23:00 hod. se v M., B., vloupali do osobního automobilu zn. Audi, patřícího poškozenému B., a odcizili odtud cestovní balík, ošacení a textilie v celkové hodnotě 1 000 EUR, a to v úmyslu ponechat si věci pro sebe, přičemž na věci způsobili škodu ve výši 500 EUR,
7. dne 7. 2. 2002 mezi 8:30 hod. a 20:30 hod. se v M., B., vloupali do osobního automobilu zn. Audi, patřícího firmě D. L. D. P., a odcizili odtud mobilní telefon v hodnotě 300 EUR, a to v úmyslu ponechat si jej, přičemž na věci způsobili škodu asi 800 EUR,
8. dne 7. 2. 2002 mezi 20:30 hod. a 23:50 hod. se v M., O.–v.–M.–R., vloupali do osobního automobilu zn. BMW 525, patřícího poškozené firmě Q A., A. f. K., odcizili odtud laptop a projektor v celkové hodnotě
5 000 EUR, a to v úmyslu si věci ponechat, přičemž za účelem provedení činu rozbili levé zadní okénko jmenovaného osobního automobilu, čímž způsobili škodu na věci ve výši 500 EUR,
9. dne 7. 2. 2002 mezi 18:50 hod. a 21:00 hod. se v M., G.–S., vloupali do osobního automobilu zn. Hyundai, patřícího poškozenému S., a odcizili odtud tašku a laptop v celkové hodnotě 1 800 EUR, a to s úmyslem si tyto věci ponechat pro sebe,
10. dne 8. 2. 2002 mezi 15:45 hod. a 16:15 hod. se v M., na parkovišti R. v E.–I., pokoušeli vloupat do osobního automobilu zn. Daimler–Benz, patřícího poškozenému S., což se jim ale nepodařilo, přičemž však způsobili škodu na věci ve výši 100 EUR,
11. dne 8. 2. 2002 mezi 15:30 hod. a 15:40 hod. se v M., na parkovišti M. v E.–I., vloupali do osobního automobilu zn. VW, patřícího poškozenému B., odcizili odtud různé předměty, mezi jiným i mobilní telefon zn. Siemens a digitální kameru, vše v celkové hodnotě 2 240 EUR, přičemž na věci způsobili škodu ve výši 200 EUR,
12. vyzvedli dne 6. 2. 2002, za pomoci EC karty, patřící poškozenému O., kterou získali při činu dne 6. 2. 2002 (případ 4.), celkem 1 000 EUR v hotovosti z bankovního účtu poškozeného O., vedeného u D. B., L.–Str, M., přičemž použili EC kartu poškozeného O., ačkoli věděli, že nejsou oprávněni k použití této karty, a to v úmyslu, aby si nabytím peněz v hotovosti opatřili protiprávní majetkovou výhodu.
Shora uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Ravensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 15. 3. 2004, sp. zn. 2 KLs 14 Js 7452/03, který nabyl právní moci dne 15. 3. 2004, byl L. P. dále odsouzen pro trestný čin těžké krádeže spáchané v organizované skupině a pro pokus těžké krádeže spáchané v organizované skupině podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání tří let a šesti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu tím, že se společně se stíhaným K. P. opakovaně vloupali do četných kancelářských budov tím způsobem, že páčidlem vylomili okna, poté prohledávali jednotlivé kancelářské prostory, z nichž odcizovali převážně výpočetní techniku, kterou pak stíhaný K. P. dále prodával odběratelům v České republice.
Konkrétně se odsouzený, společně se shora jmenovaným, dopustili uvedené trestné činnosti následovně:
1. dne 5. 3. 2003 mezi 00:50 hod. a 05:00 hod. se P. a P. vloupali vypáčením okna do kancelářské budovy R. A., R.–B.–Str. v R. a odcizili zde počítače a kancelářskou techniku v pořizovací hodnotě asi 75 000 EUR,
2. v noci z 9. 3. 2003 na 10. 3. 2003 mezi 20:00 hod. a 7:00 hod. se P.
a P. znovu vloupali do kancelářské budovy R. A. a odcizili zde počítač a příslušenství v pořizovací hodnotě asi 26 000 EUR,
3. v noci z 2. 4. 2003 na 3. 4. 2003 mezi 21:25 hod. a 8:00 hod. se P. a P. vloupali do kancelářské budovy firmy H. GmbH & Co. K., V.–Str. ve S.–M. a odcizili výpočetní techniku v pořizovací hodnotě asi 21 745 EUR,
4. dne 3. 4. 2003 mezi 1:10 hod. a 7:30 hod. se P. a P. vloupali do kancelářské budovy firmy D.–Ch. E., na V.–Str., S.–M. a odcizili zde počítač, další výpočetní techniku a kolo, vše v pořizovací hodnotě 65 000 EUR,
5. v noci z 15. 4. 2003 na 16. 4. 2003 mezi 23:00 hod. a 6:00 hod. se P. a P. opět vloupali do kancelářských budov firmy D.–Ch., na V.–Str. ve S.–M. a odcizili zde počítač v pořizovací hodnotě asi 66 000 EUR,
6. dne 23. 4. 2003 v 3:18 hod. se P. a P. vloupali, stejně jako další, dosud neznámý pachatel, znovu do kancelářské budovy R. A., aby odcizili předměty. Celkem si připravili k odnesení výpočetní techniku v pořizovací hodnotě asi 50 000 EUR, ale byli při činu přistiženi.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 29. 3. 2006, pod sp. zn. 3333/2004–MO–M/27, podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedených odsouzení německými soudy do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 3. 4. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž odsouzení se v obou případech týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák. popř. též trestný čin poškozování cizí věci podle §257 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. P. se dopustil v obou případech závažné úmyslné majetkové trestné činnosti, jíž způsobil citelnou škodu na cizím majetku. Společenská nebezpečnost jeho jednání je podstatně zvyšována okolnostmi spočívajícími ve způsobu provedení činu (vloupáním), jakož i v opakovaném páchání trestné činnosti. Je proto možno tuto činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu v obou případech uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou v obou případech splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch