ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.48.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 48/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. dubna 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. M. , v P. , rozsudkem Obvodového soudu Viechtach, Spolková republika Německo, ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. Ls 9 Js 7225/02, a to pro trestný čin napomáhání při nedovoleném dovozu omamných látek nikoliv malého množství a trestný čin napomáhání při nedovoleném obchodu s omamnými látkami nikoliv malého množství podle §30 I č. 4, §29 I č. 1, §29a I č. 2, §31 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo a §21, §27, §52, §53, §55 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř let, a to při současném zahrnutí trestu uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Deggendorf, Spolková republika Německo, ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. Ls 7 Js 6556/02.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Viechtach, Spolková republika Německo, ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. Ls 9 Js 7225/02, jenž nabyl právní moci dne 28. 1. 2004, byl M. M. uznán vinným trestným činem napomáhání při nedovoleném dovozu omamných látek nikoliv malého množství a trestným činem napomáhání při nedovoleném obchodu s omamnými látkami nikoliv malého množství podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen, při současném zahrnutí trestu uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Deggendorf, Spolková republika Německo, ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. Ls 7 Js 6556/02, jenž nabyl právní moci dne 1. 4. 2003, a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř let.
Trestné činnosti, pro kterou byl M. M. odsouzen rozsudkem Obvodového soudu Viechtach, Spolková republika Německo, ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. Ls 9 Js 7225/02, se podle zjištění soudu dopustil tím, že:
1. v blíže nezjištěné době mezi červnem a červencem 2001, společně se zvlášť stíhaným R. Z. , převezl nejméně 250 gramů perventinu (pervitin/ methamphetamin), obsahujícího nejméně 15 % methamphetaminu, který předtím obstaral, z České republiky přes hraniční přechod B. E. do Spolkové republiky Německo tím způsobem, že na příkaz R. Z. drogu upevnil na spodní stranu neznámého osobního vozu s německou r. z. a když řidič tohoto vozu přejel státní hranici, následovali jej odsouzený a R. Z. v osobním voze zn. Škoda, patřícímu R. Z. , na parkoviště v obci Z. , kde odsouzený drogu z osobního vozu s německou r. z. nepozorovaně odstranil a předal ji R. Z. Následně R. Z. , po předchozí dohodě s odsouzeným, prodal drogu za čerpací stanici S. na A. , Z. , zvlášť stíhanému R. K. za cenu nezjištěné výše. Odsouzený přitom obdržel nejprve 300 DM a za spoluúčast na prodeji a dovozu uvedené drogy dalších 700 DM,
2. v září 2001 se odsouzený odebral do blízkosti česko–německé státní hranice u obce B. E. , přičemž měl u sebe 15 gramů perventinu (pervitin/ methamphetamin). Po překročení státní hranice do Spolkové republiky Německo prodal uvedené množství drogy zvlášť stíhanému R. K. za cenu 200 DM, přičemž se tento obchod uskutečnil v lese poblíž obce B. E.
Trestné činnosti, pro kterou byl M. M. odsouzen rozsudkem Obvodového soudu Deggendorf, Spolková republika Německo, ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. Ls 7 Js 6556/02, se podle zjištění soudu dopustil tím, že s cílem obstarat si opakovaným pácháním trestné činnosti trvalý zdroj příjmů, napomáhal většímu počtu cizích státních příslušníků k nepovolenému přicestování na území Spolkové republiky Německo, přičemž ve všech případech věděl, že tito cizí státní příslušníci neměli pro přicestování a pobyt na území Spolkové republiky Německo příslušná povolení.
Konkrétně se odsouzený dopustil uvedené trestné činnosti následovně:
1. dne 16. 10. 1999 nebo dne 17. 10. 1999 pomohl vietnamskému státnímu příslušníkovi jménem T. A. překročit u obce B. E. tzv. „zelenou hranici“ mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo a po přechodu státní hranice mu k další cestě objednal taxi, přičemž za tuto pomoc obdržel odměnu nejméně 10 000 Kč,
2. v období mezi začátkem roku 1999 a koncem roku 2001 se účastnil celkem šesti převaděčských akcí, při nichž převedl na území Spolkové republiky Německo celkem třináct ukrajinských státních příslušníků, a to tím způsobem, že je vždy převzal u hospody „U l. “ v obci A. , pěšky je převedl přes tzv. „zelenou hranici“ na území Spolkové republiky Německo a u nádraží v obci B. E. je předal čekajícím řidičům k další dopravě do H., přičemž za uvedené obdržel odměnu ve výši nejméně 8 000 EUR,
3. dne 30. 7. 1999 a dále dne 6. 8. 1999 a dne 14. 8. 1999 převedl, v oblasti G. K. , nejméně patnáct rumunských státních příslušníků přes tzv. „zelenou hranici“ z České republiky do Spolkové republiky Německo, kde je na neznámém parkovišti předal čekajícím řidičům, kteří tyto rumunské státní příslušníky dále převezli do Francie nebo Itálie, přičemž za každého takto převedeného cizince obdržel odměnu ve výši 5 000 Kč.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 5. 4. 2006, pod sp. zn. 3144/2002–MO–M/28, podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 7. 4. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž obě odsouzení se týkají skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák. a trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. M. pro finanční prospěch jednak ve dvou případech dovezl větší množství omamné látky za účelem jejího dalšího nelegálního prodeje, přičemž se na tomto prodeji rovněž podílel, a dále se v několika případech podílel na organizovaném nelegálním převodu celkem dvaceti devíti cizinců přes státní hranici, což je poměrně nebezpečná trestná činnost, poškozující zájmy České republiky. Vzhledem k tomu je možné uvedená jednání odsouzeného označit za závažná ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl odsouzenému uložen již citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch