ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.60.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 60/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 8. června 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky F. K. , Česká republika, rozsudkem Zemského soudu Salzburg, Rakouská republika, ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 38 Hv 73/05b, a to pro zločin těžké výdělečné krádeže částečně dokonané a částečně ve stadiu pokusu podle §127, §128 odst. 1 č. 2, §130 případ 3, §15 odst. 1 trestního zákoníku Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v délce trvání čtrnácti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Salzburg, Rakouská republika, jenž nabyl právní moci dne 7. 6. 2005, byl F. K. uznán vinným zločinem těžké výdělečné krádeže částečně dokonané a částečně ve stadiu pokusu podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Rakouské republiky a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání čtrnácti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil odsouzený tím, že s úmyslem neoprávněně se obohatit a opatřit si opakovanou trestnou činností stálý příjem:
1. se pokusil v době od 20. 9. 2004 do 20. 10. 2004 ze schránky na milodary farního kostela v E. odcizit peněžní částku neznámé hodnoty,
2. odcizil v době od února 2005 do 4. 4. 2005 ze schránky na milodary farního kostela v G. peněžní částku ve výši nejméně 70 EUR.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 11. 5. 2006, pod sp. zn. 2872/2005–MO–M/3, podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 23. 5. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, jenž s přihlédnutím ke skutečnosti, že byl F. K. pro trestný čin krádeže podle §247 tr. zák. v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán (a to rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 31. 10. 2003, sp. zn. 18 T 166/2003) vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený F. K. se dopustil úmyslné majetkové trestné činnosti, přičemž jednal v takovém rozsahu, že se v jednom případě pokusil odcizit peněžitou částku a v druhém případě odcizil peněžitou částku ve výši nejméně 70 EUR. Nejvyšší soud České republiky ve věci vyžádal opis z evidence Rejstříku trestů, aby zjistil, zda závažnost činu není zvyšována okolnostmi spočívajícími v osobě odsouzeného. Z opisu přitom zjistil, že se odsouzený uvedené trestné činnosti dopustil přesto, že byl v minulosti opakovaně odsouzen pro shodnou, popř. jinou majetkovou trestnou činnost, a uvedené trestné činnosti se navíc dopustil v krátké době po předchozím odsouzení. Jeho trestnou činnost je proto možné označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch