ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.62.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 62/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 8. června 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
I. Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky B. G. , rozsudkem Soudu velké instance v Mulhouse, Francouzská republika, ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 1352/04, a to pro trestný čin nebezpečného kuplířství a trestný čin navádění svědka ke křivé výpovědi podle čl. 225–7 odst. 1 3°, 225–7 odst. 1 4°, čl. 225–5 a čl. 434–15 trestního zákoníku Francouzské republiky, k trestu odnětí svobody v délce trvání třiceti šesti měsíců a k trestu vyhoštění na dobu deseti let.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České republiky D.
S. , rozsudkem Soudu velké instance v Mulhouse, Francouzská republika, ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 1352/04, a to pro trestný čin nebezpečného kuplířství podle čl. 225–7 odst. 1 3°, čl. 225–5 trestního zákoníku Francouzské republiky, k trestu odnětí svobody v délce trvání dvaceti čtyř měsíců a k trestu vyhoštění na dobu deseti let.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Soudu velké instance v Mulhouse, Francouzská republika, byl B. G. uznán vinným trestným činem nebezpečného kuplířství (více obětí, zavlečení oběti do prostituce po jejím příjezdu na francouzské území) a trestným činem navádění svědka ke křivé výpovědi podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Francouzské republiky a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání třiceti šesti měsíců a k trestu vyhoštění na dobu deseti let.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu tím, že:
1. v M. , F. r. , během roku 2003, a to až do 21. 7. 2003, napomáhal, asistoval, těžil z prostituce S. P. , M. M. a A. H. , z čehož měl zisk a nebo se o tento zisk dělil, přičemž se uvedeného dopustil na více osobách, když tyto osoby byly přiměny k prostituci ihned po příjezdu na území F. r. ,
2. v nezjištěné době mezi 21. 7. 2003 a srpnem 2003 včetně, na území F. r. , během vyšetřování vedeného proti D. S. a A. H. použil pro účely obhajoby příslibů, darů, nátlaku, výhružek, podvodného jednání nebo lsti, aby donutil M. M. k učinění lživého prohlášení v rámci trestního řízení.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 22. 5. 2006, pod sp. zn. 493/2005–MO–M/7, podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení B. G. francouzským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 25. 5. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin kuplířství podle §204 tr. zák. a trestný čin vydírání podle §235 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený B. G. se pro finanční prospěch dopustil závažné úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika vázána i mezinárodními úmluvami, přičemž uvedenou trestnou činnost páchala po delší dobu a vůči vícero poškozeným. Závažnost jeho činu je zvyšována skutečností, že se v rámci trestního řízení vedeného pro tuto trestnou činnost dopustil další úmyslné trestné činnosti. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný trest odnětí svobody, spojený navíc s trestem vyhoštění na dobu deseti let. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ohledně odsouzeného B. G. vyhověl.
Shora uvedeným rozsudkem Soudu velké instance v Mulhouse, Francouzská republika, byla rovněž uznána vinnou trestným činem nebezpečného kuplířství (více obětí) podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Francouzské republiky D. S. a odsouzena k trestu odnětí svobody v délce trvání dvaceti čtyř měsíců a k trestu vyhoštění na dobu deseti let.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 22. 5. 2006, pod sp. zn. 494/2005–MO–M/8, podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení D. S. francouzským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 25. 5. 2006.
Před samotným rozhodnutím ve věci si Nejvyšší soud České republiky opatřil výpis z evidence obyvatel z něhož zjistil, že v případě odsouzené D. S. došlo dne 8. 1. 2006 k jejímu úmrtí.
Podle příslušných ustanovení trestního řádu přitom platí, že trestní stíhání je proti osobě, jenž zemřela, nebo jenž byla prohlášena za nezvěstnou až na výjimky, směřující ve prospěch obviněného [srov. §265p odst. 3 tr. ř., §275 odst. 1 tr. ř., popř. §289 písm. c) tr. ř.], nepřípustné, a bylo–li zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno [srov. §11 odst. 1 písm. e) tr. ř.].
Vzhledem k charakteru řízení vedeného o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zákona a vzhledem k důsledkům rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, je namístě shora uvedené pravidlo aplikovat i na případy, kdy je tento návrh podán Ministerstvem spravedlnosti České republiky ohledně osoby, jež zemřela nebo byla prohlášena za nezvěstnou, popř. kdy taková osoba před rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky podle §4 odst. 2 zákona zemře nebo je prohlášena za nezvěstnou.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ohledně odsouzené D. S. nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch