ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.65.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 65/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 8. června 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. D., rozsudkem Zemského soudu v Mnichově I ze dne 4. 3. 2005, sp. zn. 2 KLs 114 Js 11005/04, pro trestné činy těžké skupinové krádeže a zneužití dokladů podle §244a odst. 1, §244 odst. 1 č. 2, §243 odst. 1 č. 2, §242 odst. 1, §281 odst. 1, §25 odst. 2 a §53 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let a 6 (šesti) měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Mnichov I, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 12. 3. 2005, byl J. D. uznán vinným trestným činem těžké skupinové krádeže a zneužití dokladů podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se dopustil podle zjištění cizozemského soudu v podstatě tím, že jako člen skupiny zaměřené na krádeže motocyklů pomocí speciálního nářadí (pólové klíče, dráty, nože atd.) odjížděl společně s dalšími osobami do SRN – do M., za účelem odcizení zaparkovaných uzamčených motocyklů, které poté dopravovali za účelem dalšího prodeje do České republiky, přičemž se této trestné činnosti dopustil odcizením následujících motocyklů: dne 13. 9. 2003 motocyklu zn. Honda CBR 900 poškozeného H. v hodnotě kolem 5.000 € a motocyklu zn. Ducati 916 poškozeného P. v hodnotě 12.000 €; dne 3. 5. 2004 odcizením motocyklu zn. Yamaha R 6 poškozeného M. v hodnotě 6.300 €, motocyklu zn. KTM DUKE poškozeného K. v hodnotě 5.400 € a motocyklu zn. Ducati 936 F poškozeného W. v hodnotě 13.500 € a dne 18. 5. 2004 motocyklu zn. Honda VTR 1000 poškozeného O. v hodnotě 3.200 €, přičemž při zadržení orgány policie se prokazoval cestovním pasem jistého M. J.
Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že J. D. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (přinejmenším trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.).
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. D. se dopustil rozsáhlé a závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil vysokou škodu na cizím majetku. Společenská nebezpečnost jeho trestné činnosti je zvyšována tím, že se jednalo o předem naplánovanou a organizovanou trestnou činnost většího počtu osob, která byla prováděna vysoce kvalifikovaným způsobem. Trestné činnosti se dopouštěl po delší dobu a ve více případech. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v citelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík