ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.71.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 71/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. června 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. K. , rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. 3 KLs 203 Js 43737/02, a to pro trestný čin těžké krádeže ve skupině a pro pokus těžké krádeže ve skupině podle §242, §243 odst. 1 věta 2 č. 1, §244 odst. 1, §244a odst. 1, §22, §23, §25 odst. 2 a §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a osmi měsíců, a to při zahrnutí trestu uloženého rozsudkem Obvodového soudu v Landshutu, Spolková republika Německo, ze dne 7. 1. 2003, sp. zn. 20 Ls 21 Js 18680/98 jug., a trestu uloženého rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 17. 6. 2006, sp. zn. 4 Ds 203 Js 55887/02.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, který nabyl právní moci dne 29. 9. 2003, byl J. K. uznán vinným trestným činem těžké krádeže ve skupině a pokusem těžké krádeže ve skupině podle výše uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo, a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a osmi měsíců, a to při zahrnutí trestu odnětí svobody v délce trvání osmi měsíců, uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu v Landshutu, Spolková republika Německo, ze dne 7. 1. 2003, sp. zn. 20 Ls 21 Js 18680/98 jug., jenž nabyl právní moci dne 7. 1. 2003, pro trestný čin organizované krádeže za přitěžujících okolností podle §242, §243 I věta 1 č. 2, §25 II a §56 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, a při zahrnutí trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a dvou měsíců, uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 17. 6. 2003, sp. zn. 4 Ds 203 Js 55887/02, jenž nabyl právní moci dne 29. 9. 2003, pro trestný čin pobytu bez pasu, pro trestný čin odporu proti vykonávajícím úředníkům a pro trestný čin úmyslného tělesného poranění podle §4 I, §39 I, §92 I č. 2 cizineckého zákona Spolkové republiky německo a §113 I, §223 I, §52 a §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu v Drážďanech tím, že v období srpna 1999 až listopadu 1999 jako člen skupiny pachatelů, která odcizovala osobní vozy ve S. r. N. a pašovala je přes „zelenou hranici“ do Č. r., kde je dále prodávala zájemcům, poskytoval skupině služby řidiče a pozorovatele. Uvedené trestné činnosti se měl podle zjištění soudu dopustit následovně:
1. V noci z 24. 8. na 25. 8. 2005 se J. K. společně s dalšími členy skupiny J. R. a L. P., bez úspěchu pokusili vypáčit a odcizit uzamčený vůz zn. VW Passat Variant TDI, patřící U. K., odstavený v D. na D. S., přičemž poškodili zámek dveří, startér a přístrojovou desku a způsobili tak věcnou škodu ve výši 2 000 DM.
2. V noci z 14. 10. na 15. 10. 1999, před 8:30 hod. ráno, odcizil J. K. spolu s L. P., J. R. a M. Z. uzamčený vůz zn. VW Golf IV GTI, v hodnotě 45 000 DM, patřící firmě W & F E. GmbH, odstavený na K.–K.–U., a následně jej prodali v Č. r. za 100 000 Kč a výtěžek si rozdělili mezi sebou.
3. Dne 15. 10. 1999 po 7:00 hod. ráno odcizil J. K. spolu s L. P., J. R. a M. Z. uzamčený vůz zn. VW Pasat Variant Syncro V6, v hodnotě 75 000 DM, patřící F. S., odstavený v D. na D. S. Kromě toho byly odcizeny kompaktní disky, nářadí a autoatlas poškozeného v hodnotě asi 500 EUR. Jeden z pachatelů pak přepravil vůz přes „zelenou hranici“ do Č. r., kde jej za 100 000 Kč prodal a výtěžek rozdělil mezi zúčastněné.
4. Dne 15. 10. 1999, ráno mezi 7:30 – 9:30 hod. odcizil J. K. spolu s L. P., J. R. a M. Z. téměř nový osobní vůz zn. Audi A6 Avant Quattro 2.8, v hodnotě 95 000 DM, patřící J. P., odstavený v D. na L. S. Jmenovaný vůz byl neprodleně jedním z pachatelů přepraven přes „zelenou hranici“ do Č. r., kde byl prodán za 100 000 Kč, přičemž výtěžek z prodeje si pachatelé rozdělili mezi sebou. Spolu s vozem byl odcizen fotoaparát, ISDN telefon a dětská sedačka uživatele vozu Nassiva Ajjoura. Tyto věci měly hodnotu kolem 1 000 EUR.
5. Rovněž v noci z 14. 10. na 15. 10. 1999, mezi 22:00 hod. a 7:00 hod. odcizil J. K. spolu s L. P., J. R. a M. Z. uzamčený vůz zn. Audi A6 Limousine 2.8, v hodnotě 85 000 DM, patřící firmě W. K. GmbH, odstavený na parkovišti hotelu P. v D. Jmenovaný vůz byl neprodleně jedním z pachatelů přepraven přes „zelenou hranici“ do Č. r., kde byl prodán za 100 000 Kč, přičemž výtěžek z prodeje si pachatelé rozdělili mezi sebou. Spolu s vozem byl pachateli rovněž odcizen kufr obsahující vysoce hodnotné svršky a obuv uživatele vozu Gerta Biebelmanna.
6. Dne 30. 11. 1999 mezi 16:00 hod. a 22:30 hod. odcizil J. K. spolu s L. P., J. R. a M. Z. uzamčený vůz zn. Audi A6 Avant Quattro, v hodnotě 100 000 DM, patřící Dr. A. J., odstavený v D. Jmenovaný vůz byl jedním z pachatelů přepraven přes „zelenou hranici“ do Č. r., kde byl prodán za 100 000 Kč, přičemž výtěžek z prodeje si pachatelé rozdělili mezi sebou. Spolu s vozem byly pachateli rovněž odcizeny kompaktní disky, fotoaparát a další osobní věci poškozeného.
7. V noci z 30. 11. 1999 na 1. 12. 1999 mezi 20:00 hod. a 22:30 hod. odcizil J. K. spolu s L. P., J. R. a M. Z. půl roku starý uzamčený vůz zn. Audi A4 Limousine 1.6, v hodnotě dosahující 50 000 DM, patřící T. W., odstavený v D. Jmenovaný vůz byl jedním z pachatelů přepraven přes „zelenou hranici“ do Č. r., kde byl prodán za 100 000 Kč, přičemž výtěžek z prodeje si pachatelé rozdělili mezi sebou. Spolu s vozem byla pachateli rovněž odcizena obuv, saka, kompaktní disky a kazety poškozeného v hodnotě kolem 400 DM.
8. Téže noci z 30. 11. 1999 na 1. 12. 1999 mezi 23:00 hod. a 8:00 hod. odcizil J. K. spolu s L. P., J. R. a M. Z. uzamčený vůz zn. VW Passat Limousine TDI 1.9, v hodnotě kolem 48 000 DM, patřící H. K., odstavený v D. Jmenovaný vůz byl jedním z pachatelů přepraven přes „zelenou hranici“ do České republiky, kde byl prodán za neznámou cenu, přičemž výtěžek z prodeje si pachatelé rozdělili mezi sebou. Spolu s vozem byl odcizen CD přehrávač, hands–free zařízení, brýle, kompaktní disky a aktovka s osobními dokumenty poškozeného.
Trestné činnosti, kterou byl J. K. uznán vinným shora uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Landshutu, se dopustil tím, že se dne 11. 6. 1998 kolem 19:30 hod., vloupal, spolu s blíže nezjištěným spolupachatelem, v souladu s předchozím společným rozhodnutím, do uzamčeného vozu zn. Mercedes Benz 500 SL, v barvě černo–modré metalízy, v hodnotě 60 000 DM, patřícího poškozené firmě I. K. GmbH, odstaveného na parkovišti v ulici R.–K. S. v L. a společně tímto vozem odjeli, aby si jej nechali pro sebe.
Trestné činnosti, kterou byl J. K. uznán vinným shora uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, se dopustil tím, že dne 12. 10. 2002 v blíže nezjištěné době krátce před 18:00 hod. přicestoval mimo hraniční přechod v okolí hraničního kamene v S. do S. r. N. a zdržoval se v této oblasti, dokud nebyl zadržen dne 12. 10. 2002 kolem 18:00 hod. v blízkosti shora uvedeného hraničního kamene úředníky S. o. h., přičemž při sobě měl, jak věděl, pouze padělaný český cestovní pas, a nikoliv pas platný nebo náhradní průkaz. Během shora popsaného pobytu na území S. r. N. byl odsouzený doprovázen zvlášť stíhaným F. M. Když byli oba spatřeni v blízkosti náspu tzv. S. ž. S. v S. úředníky S. o. h., dali se na útěk nahoru na násep směrem k česko–německé státní hranici, přičemž byli následováni úředníky S. o. h. Úředník S. o. h. L. následně zadržel zvlášť stíhaného M. a úředník S. o. h. S. dále pokračoval za J. K. Když ho dostihl a pokusil se mu nasadit pouta, vyvinul J. K. odpor tím, že kolem sebe mlátil, pokoušel se útočit a poté kousl úředníka S. o. h. S. jednou do pravé a jednou do levé ruky a přitom mu německy sdělil, že je HIV pozitivní, aby tak vzbudil u jmenovaného strach a dosáhl svého puštění. Ve skutečnosti však HIV pozitivní nebyl a byl úředníkem S. o. h. S. zadržen.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 20. 6. 2006, pod sp. zn. 1355/2005–MO–M/13, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 22. 6. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Rovněž pak v případě odsouzení citovaným rozsudkem Obvodového soudu v Landshutu lze konstatovat, že se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.).
Nejinak je tomu ohledně odsouzení citovaným rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, neboť i v tomto případě se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin útoku na veřejného činitele podle §155 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. K. se pro finanční prospěch podílel na závažné úmyslné majetkové trestné činnosti, kterou páchal spolu s dalšími pachateli opakovaně. Odsouzený jednal v takovém rozsahu (podílel se na krádeži 7 automobilů a jednom pokusu krádeže automobilu) a způsobil spolu s ostatními pachateli v souhrnu takovou škodu, že lze tuto činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Rovněž ohledně předchozích odsouzení lze konstatovat, že vzhledem ke skutečnosti, že se odsouzený dopustil úmyslné trestné činnosti, když v jednom případě šlo o opakující se majetkovou trestnou činnost spáchanou vloupáním a v druhém případě o trestnou činnost proti výkonu pravomoci veřejného činitele, jíž byla způsobena újma na zdraví, lze i uvedené činnosti označit za závažné ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl odsouzenému uložen již citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch