ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.72.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 72/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. července 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. V., rozsudkem Zemského soudu Mnichov II, Spolková republika Německo, ze dne 14. 1. 2005, sp. zn. 1 Kls 25 Js 30040/04, a to pro trestný čin závažné loupeže v souběhu s trestným činem ublížení na zdraví podle §223 odst. 1, §249, §250 odst. 1 č. 1b, §25 odst. 2, §52, §69 a §69a trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let a 6 (šesti) měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Mnichov II, Spolková republika Německo, ze dne 14. 1. 2005, sp. zn. 1 Kls 25 Js 30040/04, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl D. V. uznán vinným trestným činem závažné loupeže v souběhu s trestným činem ublížení na zdraví podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se D. V. dopustil podle zjištění cizozemského soudu tím, že spolu s dalšími třemi spolupachateli s cílem získat větší finanční hotovost, naplánoval a potom dne 17. 8. 2004 kolem 21,30 hod. organizoval loupežné přepadení v bytě poškozeného J. B., a to tak, že se spolupachatelem M. nejprve zajistil gumové lano na způsob expanderu, pracovní rukavice a maketu pistole, určené k přemožení odporu poškozeného, dále okolo 21,30 hod. pomocí vysílací techniky koordinoval násilné vniknutí do bytu poškozeného, kde M. poškozeného napadl, vyhrožoval mu přinesenou maketou pistole, spoutal poškozeného pomocí gumového lana na nohou a rukou a přelepil mu ústa bílou lepící páskou, dále D. V. prostřednictvím „vysílačky“ koordinoval M. při prohledávání bytu poškozeného, do něhož v jeho průběhu zapojil i dalšího spolupachatele N., který předtím dával na pokyn obviněného „pozor“ před domem na ulici. Spolupachatelé M. a N. odcizili z bytu poškozeného hotovost ve výši 300 až 400 EUR, dvě vkladní knížky R. P., kartu poškozeného E., elektrický holící strojek, pralinky, dvě knihy, sbírky cigaretových obrázků z druhé světové války, šilinky a staré německé marky v blíže nezjištěném množství, jakož i další drobné či kovové peníze, zlatý prsten a sbírku osmi zlatých mincí v hodnotě 2.500 €. Z místa činu pak odjeli kolem 23,00 hod. tak, že podle pokynů obviněného D. V. nastoupili do přistaveného a jím řízeného osobního vozidla značky BMW. Poškozený J. B. utrpěl v důsledku napadení a spoutání těžké pohmožděniny na hlavě, zejména na levé straně obličeje, s menšími tržnými ranami v oblasti ucha, těžké pohmožděniny v oblasti ramen, zad, prsou a krční páteře, v důsledku čehož musel být ošetřen na jednotce intenzivní péče nemocnice P.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříků trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky ( §4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky /trestný čin loupeže podle §234 tr. zák./. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. D. V. byl v minulosti již dvakrát za majetkovou trestnou činnost spáchanou v cizině odsouzen, a to dne 29. 1. 1998 Zemským soudem v Kremži na Dunaji, Rakouská republika, a dne 8. 12. 1999 Obvodovým soudem v Garmisch-Partenkirchenu, Spolková republika Německo (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 11 Tcu 32/99, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 11 Tcu 222/2002). V posuzovaném případě organizoval závažnou trestnou činnost proti majetku a svobodě. Jedná se o velice nebezpečný čin i podle právního řádu České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík