ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.75.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 75/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. června 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. M., rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 1 Ds 147 Js 446/04, a to pro trestný čin nedovoleného vstupu po vyhoštění v souběhu s trestným činem nedovoleným pobytem po vyhoštění podle §8 II věta 1, §92 II č. 1a, č. 1b cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 20. 2. 2004, byl V. M. uznán vinným trestným činem nedovoleného vstupu po vyhoštění a trestným činem nedovoleného pobytu po vyhoštění podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že se v blíže nezjištěné době přede dnem 6. 1. 2004 dostal přes neznámý hraniční přechod na území S. r. N. a pobýval zde až do svého zadržení dne 6. 1. 2004 kolem 21:40 hod. na nádraží v P., S. r. N., přičemž věděl, že byl ve dnech 18. 9. 1996, 22. 9. 1997, 1. 4. 1999, 1. 2. 2002, 21. 5. 2002 a 28. 8. 2003 vyhoštěn z území S. r. N., a že nemá žádné zvláštní povolení ke vstupu na její území.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 20. 6. 2006, pod sp. zn. 726/2002–MO–M/14, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 22. 6. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, jenž vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený V. M. se dopustil úmyslné trestné činnosti, když nerespektoval rozhodnutí příslušných orgánů o svém vyhoštění, a uvedeného se dopustil poté, co již byl za stejnou trestnou činnost v minulosti odsouzen. Jeho činnost lze proto označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2006
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch