ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.76.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 76/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. července 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. F., rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 5. 11. 2004, sp. zn. 3a Ds 530 Js 17090/04, a to pro trestný čin převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §69, §69a a §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na dobu jednoho roku.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 18. 2. 2005, byl P. F. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na dobu jednoho roku.
Shora uvedené trestné činnosti se dopustil podle zjištění soudu tím, že se dne 14. 8. 2004 za slíbenou finanční odměnu ve výši 150 EUR podílel na převedení skupiny 19 státních příslušníků Č. l. r. na území S. r. N., v prostoru n.-č. hranice u Ž., a dále do S. tak, že sám vozidlem značky Ford Transit převezl skupinu 15 osob a zprostředkoval převezení skupiny dalších 4 osob vozidlem značky Škoda Octavia.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. F. se pro finanční prospěch podílel na ilegálním převodu většího počtu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Odsouzený jednal v takovém rozsahu, že lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen mimo jiné též nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík