ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.82.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 82/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 19. července 2006 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. J., rozsudkem Obvodového soudu v Kleve, Spolková republika Německo, ze dne 9. 7. 2004, sp. zn. 13 Ls 102 Js 207/04, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Kleve, Spolková republika Německo, ze dne 22. 11. 2004, sp. zn. 210 Ns 102 Js 207/04, pro trestný čin dovozu a napomáhání k obchodování s omamnými látkami v nikoliv malém množství podle §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4, §1, §3 a §33 německého zákona o omamných látkách a podle §52 a §27 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 6 (šesti) měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Kleve, Spolková republika Německo, jenž nabyl ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Kleve právní moci dne 10. 2. 2005, byl J. J. uznán vinným trestným činem dovozu a napomáhání k obchodování s omamnými látkami v nikoliv malém množství podle shora uvedených právních předpisů Spolkové republiky Německo a byl mu za to uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že dne 3. 4. 2004 kolem 7,30 hod. ráno odjel spolu s manželkou svým osobním vozidlem do N. k., a to konkrétně do A., kde mu byly po předchozí domluvě blíže nezjištěnými osobami, poté co vozidlo odstavil poblíž centra uvedeného města, v době jeho nepřítomnosti, uloženy do zavazadlového prostoru vozidla dva kartony univerzálního pracího prášku „Pallor“, jejichž obsahem bylo 4 222,1 g marihuany s 12% obsahem účinné látky, tj. 506,6 g THC – tetrahydrokanabinolu. Po převzetí dohodnuté zásilky se s cílem doručit uvedené omamné látky objednateli do Č. r., kde měly být dále obchodovány, a kde mu měla být za jejich převoz vyplacena blíže nezjištěná finanční odměna, vydal na zpáteční cestu, na které byl téhož dne v odpoledních hodinách na hraničním přechodu E. do S. r. N. zadržen.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky /trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák./. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. J. se pro finanční prospěch zavázal dovézt na území Č. r. značné množství omamných látek, které byly určeny k dalšímu obchodování. Dopustil se tak trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami.
Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík