ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.85.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 85/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. července 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. F., rozsudkem Obvodového soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. 8 Ds 24 Js 16355/04, a to pro trestný čin krádeže podle §242 odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Hofu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 25. 4. 2005, byl M. F. uznán vinným trestným činem krádeže podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil odsouzený tím, že dne 23. 10. 2004 odcizil na jednom parkovišti v oblasti W. S./ A., S. r. N., osobní vůz tov. zn. Opel Vectra Signum, patřící firmě A. & S. G. o., tak, že vlezl do neuzamčeného vozidla, ve kterém byl startovací klíč a okamžitě s tímto vozidlem odjel směrem k n.–č. státní hranici. Dne 23. 10. 2004 ve 13:40 hod. přijel odsouzený se shora uvedeným osobním vozem k hraničnímu přechodu S., kde hodlal vycestovat do Č. r., osobní vůz si ponechat a později jej v Č. r. prodat. Hodnota vozu přitom činila 15 000 EUR.
Uvedený vůz však byl na hraničním přechodu S. zabaven policií a vrácen majiteli.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 30. 6. 2006, pod sp. zn. 661/2006–MO–M/6, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 4. 7. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, jenž vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. F. se dopustil úmyslné majetkové trestné činnosti. Nejvyšší soud České republiky opatřil ve věci opis z evidence Rejstříku trestů odsouzeného, aby ověřil, zda závažnost činu není zvyšována okolností, že by šlo o pachatele, který opakovaně páchá trestnou činnost shodné nebo podobné povahy, popř. že by šlo o pachatele, který by svou trestnou činností v cizině navazoval na trestnou činnost stejné povahy, páchanou před tím v České republice. Z opisu evidence Rejstříku trestů přitom vyplynulo, že se odsouzený v minulosti opakovaně dopustil mimo jiné trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. Lze proto jeho nyní posuzovanou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2006
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch