ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.88.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 88/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. července 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. Š., rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 1. 7. 2004, sp. zn. 1 Ls 154 Js 8054/04, a to pro trestný čin nelegálního převodu cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, č. 2, §92 odst. 1 č. 1, č. 6, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1, č. 3 věta první, §25 odst. 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §52 a §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 1. 7. 2004, byl V. Š. uznán vinným trestným činem nelegálního převodu cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil odsouzený tím, že se dne 29. 1. 2004 setkal v jedné restauraci v L. s dosud neznámým „F.“, aby se s ním domluvil na nelegálních převodech cizinců přes státní hranici, přičemž již na 31. 1. 2004 se oba jmenovaní domluvili, že uskuteční převod skupiny deseti osob bez potřebného povolení k pobytu na území S. r. N., a to pěšky přes tzv. „zelenou hranici“ z Č. r. do S. r. N. v oblasti K. Úkolem odsouzeného přitom podle dohody bylo naložit převáděné osoby do vozu tov. zn. Ford Transit a odvézt je nejprve do D. a poté do F. V souladu s tímto plánem přicestoval odsouzený dne 31. 1. 2004 přes E. S. do S. r. N., jel dále do K. k přistavenému vozu tov. zn. Ford Transit. Odtud jel dne 1. 2. 2004 jmenovaným vozem sám do D., aby si učinil představu o trase. Samotný nelegální převod shora uvedené skupiny deseti osob byl proveden dne 2. 2. 2004 kolem 9:00 hod., kdy odsouzený uvedenou skupinu cizinců naložil pod mostem u nádraží v K. do připraveného vozu tov. zn. Ford Transit a odvezl je do D., kde je ubytoval v prázdné budově. Pět cizinců bylo následně dne 4. 2. 2004 kolem 20:00 hod. dvěma neznámými osobami vyzvednuto a dalších pět cizinců se vzdálilo od odsouzeného a odjelo vozem tov. zn. Škoda Octavia. Za úspěšný převod cizinců byla odsouzenému „F.“ slíbena odměna ve výši 200 EUR za osobu.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 17. 7. 2006, pod sp. zn. 430/2002–MO–M/23, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 19. 7. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, jenž vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený V. Š. se pro finanční prospěch podílel na organizovaném nelegálním převodu cizinců přes státní hranici, což je poměrně nebezpečná trestná činnost, poškozující zájmy České republiky. Odsouzený přitom jednal v takovém rozsahu (podílel se na nelegálním převodu celkem deseti cizinců), že je možno tuto činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. července 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch