ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.9.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 9/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. února 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky T. J. , rozsudkem Obvodového soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 19. 1. 2005, sp. zn. 7 Ls 292 Js 12083/04, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců přes hranici v organizované skupině podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92a odst. 2 č. 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu Hof, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 1. 2. 2005, byl T. J. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců přes hranici na účelem výdělku a v organizované skupině podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil v podstatě tím, že na základě pokynu svého zaměstnavatele J. S. , aby provedl převaděčskou jízdu, s čímž souhlasil, převzal dne 3. 8. 2004 kolem 17.00 hod. cca 20 čínských státních příslušníků do tahače s návěsem, a přepravil je do Spolkové republiky Německo, přičemž věděl, že cizinci neměli potřebné povolení k pobytu a věděl, že za akcí stojí převaděčská organizace a podřídil se tomu.
Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. T. J. se podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík