ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.95.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 95/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. ledna 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. H., rozsudkem Obvodového soudu Cham, Spolková republika Německo, ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 10 Ds 111 Js 1728/03, a to pro trestný čin podvodu podle §263, §53 německého trestního zákona, a tomu odpovídající trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, s tím, že do tohoto trestu byl zahrnut trest z rozsudku Obvodového soudu v Augšpurku, Spolková republika Německo, ze dne 5. 3. 2002, sp. zn. 8 Ds 103 Js 117996/01, jímž byl uznán vinným trestným činem podvodu v souběhu s paděláním listiny podle §263, §267, §52, §53, §54 německého trestního zákona.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu Cham, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 14. 8. 2003, byl R. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle §263 a §53 německého trestního zákona, jehož se podle zjištění tamního soudu dopustil v podstatě tak, že
- dne 19. 7. 2001 zaslal jistému S., G. S. 32, B., poštovní balíček obsahující bezcenný odpad, přičemž jako hodnotu zásilky udal částku 20.888,56 DM, a to po dohodě se zaměstnancem pošty, samostatně stíhaným B., který balíček odcizil, načež obviněný H. ohlásil u N. p., a. s., ztrátu této zásilky a uplatnil náhradu údajně vzniklé škody, přičemž mu bylo poškozenou N. p., a. s., ve dnech 12. 9. a 27. 9. 2001 vyplaceno celkem 20.888,50 DM,
- ve dnech 29. 8. 2001 a 7. 9. 2001 si objednal u firmy A. B. v Ř. elektronické součástky a autorádio s výměníkem CD disků v celkové hodnotě 714,67 DM, přičemž předstíral svou platební schopnost, takže mu poškozená firma objednané zboží na úvěr dodala, přičemž obviněný splatné kupní ceny neuhradil,
- dne 20. 2. 2002 si objednal u právní zástupkyně N. v R. právní služby, přičemž jí předstíral svou platební schopnost, avšak poskytnuté právní služby nezaplatil a způsobil jí škodu ve výši 429 euro.
Za to byl R. H. uložen trest odnětí svobody v délce jednoho roku a osmi měsíců se zahrnutím trestů uložených mu jednak rozsudkem Obvodového soudu Cham, Spolková republika Německo, ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 2 Ds 124 Js 3090/02, kterým byl uznán vinným trestným činem úmyslného řízení bez řidičského průkazu, jehož se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že dne 8. 2. 2002 projížděl kolem 8:50 hodin osobním vozem značky Citroen, do vzdálenosti 2,5 km N. ulicí v R., aniž by měl náležitý řidičský průkaz, čehož si byl vědom, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl na zkušební dobu odložen a k zákazu řízení motorových vozidel po dobu dvanácti měsíců, jednak rozsudkem Obvodového soudu v Augšpurku, Spolková republika Německo, ze dne 5. 3. 2002, sp. zn. 8 Ds 103 Js 117996/01, kterým byl uznán vinným trestným činem podvodu v souběhu s paděláním listiny a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, přičemž uvedeného trestného činu se měl dopustit podle zjištění soudu tím, že dne 22. 7. 1999 se obrátil na svou známou J. R., aby mu poskytla půjčku ve výši 15.000 DM a uvedl, že peníze potřebuje na kauci ve výši 30.000 DM pro svého bratra, který se nachází ve vězení. S příslibem obviněného, že jí částku 15.000 DM uhradí ve splátkách, si poškozená vzala dne 22. 7. 1999 u N. půjčku ve výši 15.000 DM a tento obnos ještě téhož dne obviněnému vyplatila. R. H. však věděl s ohledem na svou neutěšenou finanční situaci, že nebude s to půjčku splácet, což neměl ani v úmyslu, když poškozené uhradil jen první splátku ve výši 500 DM, a dále dne 29. 9. 1999 uzavřel v augšpurské pobočce V.-I. na dobu 24 měsíců smlouvu s operátorem mobilní sítě na jméno J. R. a k prokázání předložil průkaz totožnosti poškozené J. R. a podepsal klientskou žádost tahy písma J. R. Poté mu byla vydána karta mobilního telefonu, se kterou pak následně do 13. 1. 2000 požadoval telefonní služby operátora V.-I. celkem za 7.231,65 DM, přičemž se tyto částky měly odepsat z účtu poškozené R. vedeného u N. Jak si byl R. H. vědom, poškozená R. jej zastupováním a podpisovým právem nepověřila, záleželo mu na tom, aby získal možnost používat mobilní telefon.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání rozsudku Obvodového soudu Cham ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 10 Ds 111 Js 1728/03, jímž byl R. H. uznán vinným trestným činem podvodu a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců, do evidence Rejstříku trestů.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k těmto závěrům:
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Podle §4 odst. 3 zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky a že byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem.
Co se týče druhé formální podmínky postupu podle §4 odst. 2 zákona, tedy oboustranné trestnosti činu, pak je třeba připomenout, že pokud je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, tak podmínka oboustranné trestnosti činu se posuzuje samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, tak Nejvyšší soud při splnění dalších zákonných podmínek rozhodne o zaznamenání do evidence Rejstříku trestů pouze těch údajů z cizozemského rozsudku, které se týkají jen toho skutku (těch skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. To znamená, že se zaevidují údaje z rozsudku cizího státu o právním posouzení tohoto skutku a tomuto právnímu posouzení odpovídající část uloženého trestu. Odpovídající část trestu, jež se zapíše do evidence Rejstříku trestů, určí v rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, který se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu zaznamená do evidence Rejstříku trestů, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4 odst. 2 (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů zamítne.
Výše uvedené úvahy lze přiměřeně použít i v této věci.
Cizozemským odsouzením, jehož zápis do evidence Rejstříku trestů je Ministerstvem spravedlnosti navrhován, byl R. H. uložen celkový trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců, a to se zahrnutím trestů z výše již citovaných rozsudků Obvodového soudu Cham a Obvodového soudu v Augšpurku.
Přitom podle zjištění pravomocného rozsudku Obvodového soudu Cham ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 2 Ds 124 Js 3090/02, spočívala trestná činnost obviněného R. H. v podstatě v tom, že dne 8. 2. 2002 kolem 8.50 hod.v R., Spolková republika Německo, řídil osobní auto Citroen, aniž měl patřičný řidičský průkaz, o čemž věděl. V tomto skutku byl spatřován trestný čin řízení bez řidičského oprávnění podle příslušných právních předpisů Spolkové republiky Německo.
Na základě výše uvedeného je zřejmé, že toto jednání R. H. nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty žádného trestného činu podle právního řádu České republiky a že v tomto směru není naplněna podmínka oboustranné trestnosti činu ve smyslu požadavku ustanovení §4 odst. 2 zákona.
Pokud jde o skutky, ve kterých byly cizozemským soudem (tj. ve výše označených rozsudcích Obvodového soudu Cham ze dne 14. 8. 2003 a Obvodového soudu v Augšpurku ze dne 5. 3. 2002) spatřovány trestné činy podvodu a podvodu v jednočinném souběhu s paděláním listiny, tak v tomto případě se odsouzení týká skutků, ohledně nichž je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, neboť podle právního řádu České republiky by se jednalo přinejmenším o trestné činy podvodu podle §250 tr. zák. Tím jsou v tomto směru naplněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
Ve výše uvedeném rozsahu jsou dány i podmínky materiální povahy. R. H. se i v součinnosti s další osobou podílel na závažné majetkové trestné činnosti, a to ve více případech, přičemž svými činy způsobil značnou škodu. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl, pokud jde o zápis cizozemského odsouzení do evidence Rejstříku trestů za výše uvedené trestné činy a jim odpovídající části trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Z důvodů výše již blíže rozvedených bylo nutno přihlédnout k tomu, že do celkové výměry trestu odnětí svobody uloženého cizozemským soudem se promítlo i odsouzení za trestný čin řízení bez řidičského oprávnění, ohledně něhož nebyl splněn předpoklad oboustranné trestnosti činu. V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky především uvážil závažnost trestných činů a za ně uložených trestů zapisovaných do evidence Rejstříku trestů ve srovnání s trestným činem a za něj uloženým trestem, u něhož nebyly splněny podmínky pro tento zápis.
Protože se navrhovatel výslovně nedomáhal zaznamenání údajů o odsouzení cizozemským soudem za trestný čin řízení bez řidičského oprávnění, nebylo nutno rozhodovat o částečném zamítnutí podaného návrhu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík