ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.98.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 98/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. srpna 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky O. J. , rozsudkem Zemského soudu München II, Spolková republika Německo, ze dne 10. 3. 2006, sp. zn. 5 KLs 36 Js 37811/04, a to pro trestný čin těžké krádeže spáchané ve skupině podle §242 odst. 1, §244a odst. 1, §243 odst. 1 věta druhá č. 3, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání tří let a šesti měsíců, a to při současném zahrnutí trestu uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Ingolstadt, Spolková republika Německo, ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. 8 Ls 23 Js 22207/04, dále při zahrnutí trestu uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Öhringen, Spolková republika Německo, ze dne 14. 7. 2005, sp. zn. 3 Ls 14 Js 2321/05 a při zahrnutí trestu uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Landsberg/Lech, Spolková republika Německo, ze dne 12. 10. 2005, sp. zn. 2 Ls 304 Js 147826/04.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu München II, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 10. 3. 2006, byl O. J. uznán vinným trestným činem těžké krádeže spáchané ve skupině podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání tří let a šesti měsíců, a to při současném zahrnutí trestu uloženého mu shora uvedeným:
1. rozsudkem Obvodového soudu Ingolstadt, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 19. 9. 2005, pro trestný čin těžké krádeže spáchané ve skupině,
2. rozsudkem Obvodového soudu Öhringen, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 17. 1. 2006, pro trestný čin společně spáchané krádeže, a
3. rozsudkem Obvodového soudu Landsberg/Lech, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 10. 3. 2006, pro trestný čin těžké krádeže spáchané ve skupině.
Trestné činnosti, pro kterou byl O. J. odsouzen shora uvedeným rozsudkem Zemského soudu München II, se dopustil podle zjištění uvedeného soudu tím, že se společně stíhaným L. K. a společně stíhanou I. K. , a podle předem pojatého plánu, spočívajícího v tom, že jeden ze skupiny (pravidelně to byl odsouzený O. J. ) odvede pozornost majitele obchodu nebo osoby odpovědné za pokladnu, zatímco L. K. a I. K. se zaměří na pokladnu, přičemž jeden sebere z pokladny hotovost a druhý bude hlídat a poté opustí obchod nejprve L. K. s I. K. , následně pak O. J.
1. dne 30. 3. 2004 v 11:40 hod. vešel odsouzený do obchodu s oděvy patřícího U. L. M. , M. , vyptával se na zboží umístěné v zadní části obchodu, zatímco L. K. s I. K. otevřeli v přední části obchodu pokladnu, odcizili z ní 800 EUR a obchod opustili, přičemž odsouzený si nakonec nic nekoupil a opustil obchod o chvíli později,
2. dne 7. 9. 2004 v 11:00 hod. vešel odsouzený do obchodu s oděvy patřícího R. P. , R. , G. , anglicky se začal bavit s prodavačkou J. K. , které sdělil, že by chtěl pro syna koupit tenkou bundu, přičemž během tohoto rozhovoru vešli do obchodu L. K. s I. K. , šli až do zadní části obchodu, kam prodavačka nemohla vidět, z pokladny odcizili 440 EUR s úmyslem si je ponechat pro sebe a později si je rozdělit, a poté oba opustili obchod, načež odešel i O. J. , aniž by si něco koupil
3. dne 5. 10. 2004 v 10:45 hod. vešel odsouzený do obchodu patřícího S. B. , B. , S. poškozenou se začal bavit anglicky, načež do obchodu vstoupil L. K. s I. K. a poté co je oslovila zaměstnankyně B. , řekli že se porozhlédnou a po chvíli se K. zeptala na květiny před obchodem. Zaměstnankyně B. opustila místnost, aby informovala poškozenou B. , čehož L. K. a I. K. využili a odcizili z pokladny cca 250 EUR s úmyslem si je ponechat pro sebe a později si je rozdělit. Poté co se zaměstnankyně B. vrátila do prodejny, oznámili jí L. K. a I. K. , že si nic nekoupí a obchod spěšně opustili,
4. rovněž dne 5. 10. 2004 ve 12:00 hod. vešel odsouzený do obchodu patřícího E. E. , R., G. , kde navázal s poškozenou E. rozhovor v anglickém jazyce. Zatímco s ním poškozená šla do zadní části obchodu, vstoupili do obchodu L. K. a I. K. a odcizili z peněženky poškozené, ležící za prodejním pultem 250 EUR s úmyslem ponechat si je pro sebe. Krátce nato odešli z obchodu nejprve L. K. a I. K. , přičemž O. J. ještě chvíli pokračoval v rozhovoru s poškozenou, načež obchod opustil, aniž by si něco koupil.
Trestné činnosti, pro kterou byl O. J. odsouzen shora uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Ingolstadt, se dopustil podle zjištění uvedeného soudu tím, že se společně stíhaným L. K. a společně stíhanou I. K. , a podle předem pojatého plánu, spočívajícího v tom, že jeden ze skupiny vstoupí do obchodu a dá se do hovoru s personálem, poté vstoupí do obchodu zbylí dva ze skupiny a rovněž navážou s personálem hovor, přičemž pak v nestřeženém okamžiku jeden ze skupiny sebere z pokladny peníze v hotovosti:
1. dne 6. 10. 2004 v 11:25 hod. odcizil L. K. v prodejně Q. , O. , E. z uzavřené pokladny cca 790 EUR v hotovosti, zatímco I. K. a odsouzený O. J. poutali pozornost prodavačky M. S. ,
2. téhož dne v 11:55 hod. odcizil jeden ze skupiny pachatelů v obchodě s koženým zbožím patřícímu poškozené Ch. L. , H., W., cca 500 EUR, přičemž zbylí dva poutali pozornost poškozené.
Trestné činnosti, pro kterou byl O. J. odsouzen shora uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Öhringen, se dopustil podle zjištění uvedeného soudu tím, že se společně stíhaným L. K. a společně stíhanou I. K.
1. jel v pátek dne 21. 1. 2005 osobním vozem se slovenskou r. z. mezi jinými i po B. S., E., kde uvedené vozidlo zaparkoval, přičemž se všichni tři krátce předtím ve voze dohodli, že vejdou do knihkupectví H. a. K., nacházejícího se na shora uvedené ulici, a že z pokladny odcizí hotovost. V souladu s tímto plánem se ve dvou skupinách vydali ke knihkupectví, kam vešli ve 12:15 hod., poté odsouzený O. J. nebo společně stíhaný L. K. odvedl pozornost prodavačky, zatímco zbylí dva otevřeli neujištěným způsobem pokladnu a odcizili z ní nejméně 400 EUR, a poté všichni ve spěchu opustili knihkupectví a připraveným vozem odjeli po spolkové dálnici A6 směrem na N.,
2. téhož dne ve 13:15 hod. sjeli z dálnice, aby spáchali další krádež v obchodě s hudebními nástroji S. M., S. , B.–S. Zatímco I. K. s L. K. odvedli pozornost prodavače, odcizil odsouzený O. J. kytaru v hodnotě 795 EUR, přičemž při odchodu se stal podezřelý svědku R., který se rozhodl O. J. sledovat, čemuž chtěli L. K. a I. K. zabránit tím, že se pokusili svědka R. zapojit do rozhovoru, což se jim však nepodařilo, avšak jmenovaný svědek ztratil O. J. z očí. Kytara však byla později nalezena a mohla být vrácena majiteli obchodu.
Trestné činnosti, pro kterou byl O. J. odsouzen shora uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Landsberg/Lech, se dopustil podle zjištění uvedeného soudu tím, že společně s dvěmi dalšími osobami, a podle předem pojatého plánu, spočívajícího v tom, že si opakovanými krádežemi ve Spolkové republice Německo budou opatřovat trvalý zdroj příjmů, vešel dne 20. 9. 2004 ve 13:40 hod. do Módního domu H. , V. A., L. a. L. , dal se do řeči s prodavačkou D. J. , která se v té době nacházela sama v přízemí obchodu, a zatímco se s ní odebral do zadní části prodejny a prodavačka tak nemohla vidět pokladnu, vstoupili do obchodu dva neznámí spolupachatelé a podle plánu otevřeli pokladnu a odcizili z ní 600 EUR s úmyslem si peníze ponechat pro sebe a odsouzeného.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 31. 7. 2006, pod sp. zn. 659/2006–MO–M/5, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 3. 8. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl ve čtyřech případech odsouzen cizozemským soudem, přičemž se jednotlivá odsouzení týkají skutků, jenž vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený O. J. se opakovaně dopustil úmyslné majetkové trestné činnosti. Jednal přitom v takovém rozsahu (dopustil se uvedené trestné činnosti v osmi případech) a za takových okolností (uvedenou trestnou činnost páchal jako člen organizované skupiny), že je možno tuto činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch