ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.1108.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 1108/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. října 2006 dovolání podané obviněným J. R., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 10. 5. 2006, sp. zn. 2 To 213/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 1 T 13/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. 1 T 13/2006, byl J. R. uznán vinným skutkem, kvalifikovaným jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., za který byl podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jeseníku ze dne 11. 11. 2005, sp. zn. 1 T 120/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody způsobené trestným činem poškozenému F. J., částku ve výši 3 900 Kč.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Jeseníku se obviněný uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 12. 11. 2005 kolem 04:00 hod. na místní komunikaci při výjezdu z obce Ž., ve směru na obec N., okres J., na konci kamenné zídky ohrazující prostor garáží, přiskočil zezadu k poškozenému F. J., povalil jej na zem a několikrát kopl do obličeje, přičemž mu odcizil z pravé kapsy vesty pánskou koženou peněženku černé barvy v hodnotě 50 Kč s doklady, platební kartou k postžirovému účtu a finanční hotovostí nejméně 3 900 Kč.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Jeseníku podal mimo jiné i obviněný J. R. odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 10. 5. 2006 tak, že podle §256 tr. ř. toto odvolání zamítl. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, byl doručen kromě jiných i obviněnému J. R., jeho obhájci Mgr. I. M. a Okresnímu státnímu zastupitelství v Jeseníku všem shodně dne 6. 6. 2006.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, podal obviněný J. R. prostřednictvím Mgr. I. M. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Jeseníku dne 31. 7. 2006.
Obviněný svým dovoláním napadl výrok o zamítnutí řádného opravného prostředku, který směřoval proti výroku o trestu shora citovaného rozsudku Okresního soudu v Jeseníku. Jako dovolací důvod uvedl, že napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející rozhodnutí nalézacího soudu, spočívají na nesprávném právním posouzení
ustanovení §23 tr. zák., přičemž odkázal na §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Poukazuje přitom na skutečnost, že úmysl jeho i jeho spolupachatelů původně směřoval pouze ke spáchání trestného činu krádeže. Samotný průběh trestného činu loupeže se vzhledem k okolnostem jeví jako exces z jednání, které směřovalo ke spáchání trestného činu krádeže, přičemž však ani intenzita použitého násilí nebyla brutální.
V další části svého dovolání obviněný nejprve v obecné rovině uvedl, že je namístě úvaha, do jaké míry je nepodmíněný trest odnětí svobody způsobilý vychovat odsouzeného a ostatní členy společnosti, přičemž poukázal na skutečnost, že znovu začlenění do společnosti po návratu z výkonu trestu odnětí svobody je tím těžší, čím déle je trest vykonáván.
Konkrétně pak uvedl, že se krátce nachází ve zcela nové životní situaci, záležející v tom, že má ženu a dítě, o které se nyní musí starat. Vzhledem k dosavadnímu způsobu života tuto situaci pociťuje jako tíživou, neumí si s ní poradit
a jedná impulzivně. Obviněný rovněž poukázal na to, že si našel zaměstnání, kam měl v době spáchání činu nastoupit a uzavřel, že u něj v současné době existuje silný motiv (rodina) proto, aby si našel své místo ve společnosti. Tento motiv však, podle jeho názoru, bude zřejmě výkonem trestu odnětí svobody značně oslaben. S ohledem na uvedená tvrzení obviněný uvedl, že uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v délce trvání tří let bude v jeho případě kontraproduktivní.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 10. 5. 2006, sp. zn. 2 To 213/2006, zrušil a ve věci sám rozhodl.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že v daném případě nebyla dovolatelem naplněna první alternativa §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, z podnětu obviněného jím napadený rozsudek soudu prvního stupně věcně přezkoumal, avšak z pohledu namítaných výhrad jej shledal zákonným a odůvodněným, přičemž shledal rovněž správnost postupu v řízení, které odvolání předcházelo, a vzhledem k tomu odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř.
Pokud jde o druhou alternativu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., když obviněný uvedl, že rozhodnutí soudů v dovolání předcházejícímu řízení spočívá na nesprávném právním posouzení §23 tr. zák., uvedl státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, že námitky směřující vůči druhu a výměře uloženého trestu, pokud nejde o výjimečný trest odnětí svobody na doživotí, lze uplatnit jen v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento dovolací důvod však podle názoru státního zástupce nebyl dovolatelem uplatněn ani formálně a ani obsahově. V rámci tohoto dovolacího důvodu lze totiž napadat jen situace, kdy byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu, spočívající zejména v nesprávném posouzení účelu trestu podle §23 tr. zák., nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák., nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu.
K té části dovolání obviněného, která se zabývá otázkou, k jakému trestnému činu směřoval úmysl obviněného, státní zástupce uvedl, že pokud odvolání obviněného směřovalo výlučně proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně, a ani státní zástupce nepodal odvolání, které by do tohoto výroku směřovalo, byla přezkumná povinnost odvolacího soudu omezena pouze na výrok o trestu a obviněný je proto oprávněn podat dovolání jen proti výroku o trestu, popř. proti průběhu řízení, které takovému výroku předcházelo. Podal–li obviněný za této situace dovolání též proti výroku o vině, jde o dovolání nepřípustné.
Vzhledem ke shora uvedeným závěrům státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřil státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1, odst. 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Uvedený dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu námitek obviněného vyplývá, že ve zkoumaném případě je namítán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve své druhé alternativě.
V rámci zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (druhá alternativa) obviněný fakticky vyjadřuje své neztotožnění s druhem jemu uloženého trestu, když nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání tří let nepovažuje za přiměřený.
Jak již bylo mnohokrát řečeno, ze samé povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku, kterým je možno zasáhnout do některých pravomocných a vykonatelných meritorních rozhodnutí soudu, jakož i ze zákonné úpravy tohoto institutu v trestním řádu vyplývá, že v dovolacím řízení lze napadat a napravovat jen některé nejzávažnější hmotněprávní a procesní vady, které jsou vyjádřeny prostřednictvím dovolacích důvodů obsažených v §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací soud proto nelze chápat jako jakousi třetí instanci, a trestní věc nelze v dovolacím řízení přezkoumávat ve stejném rozsahu jako v řízení o odvolání. Dovolací soud proto nemůže přezkoumávat dovoláním napadené rozhodnutí na podkladě jakýchkoliv námitek obviněného, ale pouze na podkladě takových námitek, které obsahově naplňují některý zákonný dovolací důvod uvedený v §265b tr. ř.
Vzhledem k tomu, že obviněný fakticky brojí proti druhu jemu uloženého trestu
a ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (druhá alternativa) výslovně neodkazuje na žádný další dovolací důvod, přichází v daném případě v úvahu otázka posouzení naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve vztahu k dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Tento dovolací důvod je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Vzhledem k uvedenému je třeba konstatovat, že námitka nepřiměřenosti uloženého trestu, resp. jeho druhu, vzhledem k dosažení jeho účelu obsahově nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
V daném případě však nelze uvažovat ani o naplnění dovolacího důvodu podle
§265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (druhá alternativa) ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak rovněž naznačuje obviněný ve svém dovolání. Některé vady výroku o trestu (např. otázky zda měl být uložen souhrnný či úhrnný trest, apod.) lze sice prostřednictvím posledně uvedeného dovolacího důvodu napadat, ale nelze prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu napadat závěry soudu o druhu a výměře trestu (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), neboť námitky takového druhu lze v dovolacím řízení uplatnit toliko prostřednictvím speciálního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Proto ani námitka obviněného směřující proti uloženému nepodmíněnému trestu odnětí svobody obsahově nenaplňuje ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný sice ve svém dovolání poukazuje na některé okolnosti skutku, zejména na to, že úmysl jeho i jeho spolupachatelů původně směřoval pouze ke spáchání trestného činu krádeže s tím, že samotný průběh trestného činu loupeže se vzhledem k okolnostem jeví jako exces z jednání, které směřovalo ke spáchání trestného činu krádeže. Tato námitka je nejasná, neboť pachatelem vlastního loupežného útoku byl obviněný, takže i kdyby šlo o exces z původní domluvy spolupachatelů, nemohla mít tato skutečnost na právní posouzení skutku obviněného z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Ostatně obviněný právní kvalifikaci činu, jímž byl uznán vinným, v dovolání ani nezpochybňuje. Za této situace je nutné uvedenou námitku chápat v souvislostech ostatních částí textu pouze jako důvod, pro který považuje obviněný výši a v návaznosti na to i druh uloženého trestu za nepřiměřený, nikoliv však nacházející se mimo zákonný rámec uvedený v §234 odst. 1 tr. zák.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. R. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch