ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.1280.2006.2
11 Tdo 1280/2006-I.
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2006 dovolání podané obviněným T. K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 5. 2006, sp. zn. 3 To 331/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 168/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného T. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 24. 2. 2006, sp. zn. 1 T 168/2005, byl T. K. uznán vinným skutkem kvalifikovaným jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák., za který byl podle §213 odst. 3 tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Jindřichově Hradci se obviněný uvedené trestné činnosti dopustil tím, že od 28. 7. 2000, kdy uznal otcovství k nezl. Z. H., až do 30. 8. 2005, kdy proti němu pro toto jednání bylo zahájeno trestní stíhání, s výjimkou období od 31. 7. do 29. 8. 2000 a od 30. 11. do 17. 12. 2002, kdy byl v předchozích trestních věcech ve vazbě a neměl možnost získání finančních prostředků, záměrně na nezletilého syna Z. neplatil k rukám jeho matky R. J., roz. H., ač rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 13. 12. 2000, č. j. P 216/2000–27, mu bylo uloženo, aby s účinností od data narození nezletilého platil na jeho výživu měsíčně částku 1 000 Kč, a tímto jednáním vystavil nezl. Z. nebezpečí nouze, neboť matka nezletilého vzhledem k péči o syna a další dvě své nezletilé děti, narozené v roce 1995 a 1996, měla omezenou možnost příjmů, od roku 2004, kdy byla na mateřské dovolené, pobírala jen dávky státní sociální podpory a sociální dávku podle zákona o sociální potřebnosti, posléze byla nezaměstnaná, takže nezl. Z. se neocitl v nouzi jen proto, že příspěvek na jeho výživu matce vyplácel Městský úřad v J. H. a matka nezletilého si podle okolností prostředky na jeho výživu opatřovala půjčkami a obžalovaný byl s následkem neplacení výživného pro nezl. Z. srozuměn.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci podal obviněný T. K. odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích, jako soud odvolací, usnesením ze dne 5. 5. 2006, sp. zn. 3 To 331/2006 tak, že podle
§256 tr. ř. toto odvolání zamítl. Citované usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo doručeno obviněnému T. K. na adresu, kterou uvedl jako adresu pro doručování dne 9. 6. 2006, přičemž byla zásilka obsahující uvedené rozhodnutí uložena dne 30. 5. 2006 a bylo učiněno oznámení o jejím uložení. Obviněný si tuto zásilku ve stanovené lhůtě nevyzvedl (srov. č. l. 118). Citované usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo dále mimo jiné doručeno Okresnímu státnímu zastupitelství v Jindřichově Hradci dne 29. 5. 2006.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný T. K. prostřednictvím zvoleného obhájce JUDr. J. M. dovolání, které bylo osobně doručeno Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci dne 1. 9. 2006.
Obviněný svým dovoláním napadl výrok o zamítnutí řádného opravného prostředku a jako dovolací důvod uvedl, že odvolací soud pochybil, když projednal jím podané odvolání bez jeho přítomnosti, přičemž odkázal na §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že odvolací soud konal veřejné zasedání bez jeho přítomnosti, ač obviněný nebyl o místu a datu konání veřejného zasedání řádně vyrozuměn. Odvolací soud se sice pokusil vyrozumět obviněného o konání veřejného zasedání přípisem a po vrácení zásilky zpět bez vyzvednutí obviněným postupoval podle §64 odst. 2 tr. ř., avšak podle názoru obviněného je tento postup vadný, neboť se obviněný v okamžiku uložení zásilky (tj. dne 14. 4. 2006) již na této adrese nezdržoval a ani ji neuvedl jako adresu pro doručování ve smyslu §55 odst. 1 písm. c) tr. ř. Zmíněnou adresu uvedl obviněný pouze v rámci svého výslechu jako svou současnou adresu. Na adrese bydlel obviněný do 6. 3. 2006 a poté se přestěhoval ke své babičce B. K., u níž bydlel do 20. 4. 2006, přičemž od tohoto data bydlel v části dvojdomku v B.
V další části svého dovolání obviněný uvedl, že neúčastí na veřejném zasedání odvolacího soudu mu bylo znemožněno vypovídat o okolnostech zmíněných v podaném odvolání a trvat na provedení navržených důkazů. Dále uvedl, že způsobem svého života přinejmenším v posledním půlroce prokázal, že své rodinné a občanské povinnosti napříště hodlá plnit odpovědněji a důsledněji. Rovněž poukázal na skutečnost, že se dne 7. 7. 2006 stal otcem třetího nezletilého dítěte, a že se snaží opatřit si finanční prostředky k uhrazení alespoň části dlužného výživného, neboť od července 2006 pracuje v ZD R., které za něj nabídlo převzetí záruky.
Závěrem svého dovolání obviněný uvedl, že výkon trestu odnětí svobody by nijak nepřispěl k zlepšení situace nezletilého Z. H. a zásadně by zhoršil situaci nezletilých dětí L., N. a T. K.
Vzhledem k uvedenému obviněný navrhl, aby předseda senátu soudu prvního stupně postupoval podle §265h odst. 3 tr. ř., předložil věc neprodleně Nejvyššímu soudu České republiky a navrhl mu přerušení výkonu rozhodnutí. Obviněný dále navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 5. 2006, sp. zn. 3 To 331/2006.
Dne 5. 9. 2006 bylo doručeno Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci podání obviněného T. K., označené jako doplnění dovolání. V tomto podání obviněný uvedl, že se domnívá, že bylo jeho dovolání podáno v zákonné lhůtě. Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu mu totiž bylo doručováno na adresu, na které se nezdržoval a kterou ani neoznačil jako adresu pro doručování. Za této situace pak podle názoru obviněného nelze postupovat podle §64 odst. 2 tr. ř. a je nutno vycházet z toho, že mu bylo citované usnesení odvolacího soudu doručeno u soudu prvního stupně až dne 17. 7. 2006.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí obsahu dovolání obviněného a po shrnutí příslušných ustanovení právní úpravy uvedl, že konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného lze pouze za předpokladu, že k němu byl obviněný řádně a včas předvolán nebo byl o něm řádně a včas vyrozuměn.
Obviněný T. K. přitom od samého počátku trestního řízení uváděl jako adresu místo současného pobytu, tj. fakticky adresu pro doručování, jelikož orgánům činným v trestním řízení sdělil, že se na této adrese zdržuje, zatímco na adrese svého trvalého bydliště se nezdržuje. Podle mínění státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství měl obviněný informovat soud o změně své adresy, jelikož si do doby svého přestěhování přebíral zásilky na jím uvedené adrese v K. n. L., podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, a jestliže měl zájem účastnit se veřejného zasedání odvolacího soudu, měl soud informovat nejen o přestěhování ke své babičce B. K., ale i o přestěhováním se na adresu B. Po soudu nelze požadovat, aby předpokládal, že se obviněný v průběhu trestního řízení přestěhuje a změnu adresy neoznámí a aby soud z vlastní iniciativy zjišťoval novou adresu obviněného. Vzhledem k uvedenému zhodnotil státní zástupce námitku obviněného jako zjevně neopodstatněnou.
Státní zástupce se dále ve svém vyjádření zabýval obviněným naznačenou nepřiměřeností jemu uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Shledal přitom, že uvedená námitka neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jakož ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu.
Státní zástupce se dále ve svém vyjádření zabýval i otázkou naplnění zákonného znaku skutkové podstaty trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 3 tr. zák., vyjádřeného slovy „vydá oprávněnou osobu nebezpečí nouze“, přičemž dospěl k závěru, že tento znak v daném případě naplněn byl.
Vzhledem k uvedenému státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. h) tr. ř.], že bylo podáno na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Nejvyšší soud však rovněž shledal, že dovolání obviněného nebylo podáno v zákonné lhůtě, a to z následujících důvodů:
Z trestního spisu sp. zn. 1 T 168/2005 Nejvyšší soud zjistil, že byl obviněný T. K. dne 30. 8. 2005 v této trestní věci vyslechnut Policií České republiky, přičemž v rámci tohoto výslechu uvedl jako adresu pro doručování adresu K. n. L. (srov. č. l. 7). V protokolu o výslechu jsou vedle adresy pro doručování (výslovně takto označené) uvedeny i adresa trvalého bydliště obviněného, a adresa současného pobytu, která je stejná jako adresa současného pobytu. V rámci uvedeného výslechu byl obviněný mimo jiné poučen podle §63 odst. 2 tr. ř., že má právo uvést adresu, na kterou mu budou doručovány písemnosti (srov. č. l. 8). Z obsahu trestního spisu sp. zn. 1 T 168/2005 není Nejvyššímu soudu zřejmé, že by obviněný shora uvedenou adresu pro doručování v průběhu trestního řízení změnil, popř. že by soudu oznámil změnu adresy svého bydliště. Na shora uvedenou adresu byla obviněnému T. K. doručena poštovní zásilka obsahující obžalobu a předvolání k hlavnímu líčení konanému dne 10. 1. 2006 (srov. zadní stranu č. l. 68), přičemž zásilka byla obviněným na uvedené adrese převzata. Na stejné adrese pak byl obviněným převzat dne 20. 3. 2006 i opis rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 24. 2. 2006, sp. zn. 1 T 168/2005 (srov. zadní stranu č. l. 103).
Z obsahu citovaného trestního spisu Nejvyšší soud konečně zjistil, že na shora uvedenou adresu pro doručování bylo obviněnému zasláno i vyrozumění o veřejném zasedání odvolacího soudu, zásilka obsahující vyrozumění byla dne 14. 4. 2006 uložena na poště, kde si ji však obviněný v zákonné desetidenní lhůtě nevyzvedl (srov. č. l. 106a). Poté co proběhlo dne 5. 5. 2006 veřejné zasedání odvolacího soudu bez účasti obviněného, doručoval soud prvního stupně stejným způsobem i usnesení odvolacího soudu ze dne 5. 5. 2006, sp. zn. 3 To 331/2006. Zásilka obsahující citované usnesení byla po marném pokusu o doručení, uložena u držitele poštovní licence dne 30. 5. 2006 a toto uložení bylo obviněnému oznámeno. Jmenovaný si však zásilku nepřevzal a ta byla dne 16. 6. 2006 doručena zpět Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci (srov. č. l. 118).
Podle §63 odst. 2 tr. ř. platí, že je–li adresátem obviněný, doručuje se mu především na adresu, kterou za tím účelem uvedl [§55 odst. 1 písm. c)].
Podle §64 odst. 2 tr. ř. dále platí, že nebyl–li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne–li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Podle §64 odst. 4 tr. ř. rovněž platí, že uložit doručovanou zásilku podle odstavce 2 nelze, doručuje-li se a) obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh na potrestání, rozsudek, trestní příkaz nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání, b) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce, nebo policejní orgán z důležitých důvodů nařídí.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, přičemž podle §265e odst. 2 tr. ř. platí, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději a podle §265e odst. 4 tr. ř. platí, že navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
Z uvedených zákonných ustanovení vyplývá, že doručuje–li soud prostřednictvím pošty do vlastních rukou zásilku obsahující usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, není vyloučeno její uložení postupem předvídaným ustanovením §64 odst. 2 tr. ř. V takovém případě nastanou právní účinky doručení již vznikem tzv. fikce doručení vyplývající z tohoto ustanovení. Z hlediska běhu lhůt k podání dovolání tedy nemá význam pozdější faktické převzetí této zásilky (srov. č. 54/2005 Sb. rozh. tr.).
Jak vyplývá ze shora popsaných zjištění, označil obviněný jako adresu pro doručování písemností v rámci nynějšího trestního řízení jednoznačně adresu K. n. L. Byl zároveň poučen, že má právo uvést adresu, na kterou mu budou doručovány písemnosti, tj. i jinou než shora citovanou adresu. Z uvedeného muselo být obviněnému jasné, že písemný styk v rámci tohoto trestního řízení bude realizován prostřednictvím jím uvedené adresy pro doručování, a to do doby, než soudu sdělí k tomuto účelu jinou adresu. Tohoto práva však, jak vyplývá z trestního spisu, obviněný nevyužil.
Pokud se za této situace soud prvního stupně pokusil doručit obviněnému opis usnesení odvolacího soudu na adresu K. n. L., tato zásilka byla dne 30. 5. 2006, poté, co obviněný na uvedené adrese nabyl zastižen, uložena na poště a obviněný byl o tomto vyrozuměn, přičemž zásilku ani ve stanovené lhůtě nepřevzal, postupoval Nejvyšší soud podle §64 odst. 2 tr. ř., přičemž shledal, že usnesení odvolacího soudu bylo obviněnému doručeno dne 9. 6. 2006 (okamžikem vzniku tzv. fikce doručení).
Zákonná dovolací lhůta dvou měsíců pak, při absenci obhájce v dovolání předcházejícím řízení, obviněnému uplynula dne 9. 8. 2006. Pokud obviněný podal své dovolání u Okresního soudu v Jindřichově Hradci, přičemž toto dovolání bylo citovanému soudu doručeno dne 1. 9. 2006, resp. 5. 9. 2006 v případě doplnění jeho dovolání, je nutné konstatovat, že dovolání obviněného bylo podáno po uplynutí zmíněné dvouměsíční zákonné dovolací lhůty.
Vzhledem ke shora uvedenému postupoval Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř., a dovolání obviněného T. K. odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch