ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.1325.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 1325/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2006 dovolání podané obviněným J. P. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 50 To 468/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 2 T 107/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. P.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 22. 5. 2006, sp. zn. 2 T 107/2004, byl J. P. uznán vinným skutkem kvalifikovaným jako trestný čin podle §257b odst. 1 tr. zák., za který byl podle téhož ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání jednoho roku.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Chebu se obviněný uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 12. 12. 2004 v době kolem 00:30 hod. v A., okres Ch. , Š., nastříkal černou barvou na fasádu domu č. 11 pod okny bytu H. Z. , která má byt pronajatý, dva nápisy znění „H. H. “ a svým jednáním poškodil předmětnou nemovitost, jejíž majitelkou je E. J.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Chebu podal obviněný J. P. odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Plzni, jako soud odvolací, usnesením ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 50 To 468/2006 tak, že podle §256 tr. ř. toto odvolání zamítl. Citované usnesení Krajského soudu v Plzni bylo doručeno mimo jiné obviněnému J. P. dne 21. 9. 2006, když dne 11. 9. 2006 byla zásilka obsahující citované usnesení po marném pokusu o doručení obviněnému uložena na poště, přičemž nebyl ve stanovené lhůtě obviněným vyzvednuta (srov. zadní stranu č. l. 167), a tedy v souladu s §64 odst. 2 tr. ř. nastala dne 21. 9. 2006 tzv. fikce doručení. Citované usnesení odvolacího soudu bylo dále doručeno obhájkyni obviněného a Okresnímu státnímu zastupitelství v Chebu shodně dne 11. 9. 2006.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. P. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. N. S. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Chebu dne 3. 10. 2006.
Obviněný svým dovoláním napadl výrok usnesení odvolacího soudu o zamítnutí řádného opravného prostředku, a v návaznosti na to i výrok rozsudku soudu prvního stupně o vině i trestu, přičemž jako dovolací důvod uvedl, že ze strany obou uvedených soudů došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku a odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněný především v tom, že soudy v předchozím řízení nesprávně zhodnotily provedené důkazy, přičemž obviněného uznaly vinným, ač nebyla jeho vina dostatečně prokázána, že byl dále nedostatečně zjištěn skutkový stav, který vede k takovým pochybnostem, že měl být obviněný návrhu na potrestání zproštěn podle §226 písm. c) tr. ř.
K upřesnění uvedeného obviněný uvedl, že se (stručně řečeno) soudy obou stupňů opírají toliko o výpověď svědka T., přičemž poukázal na rozpory v otázce okamžiku spáchání činu, a též na rozpory mezi uvedenou výpovědí a popisem skutku obsaženým v návrhu na potrestání. Obviněný dále poukázal na rozpory mezi tvrzením svědka T. a svědkyně J.
Ve svém dovolání pak obviněný shrnul, že většina důkazů svědčí pro závěr, že nápis na domě byl nastříkán v noci ze soboty na neděli, zřejmě krátce po půlnoci již dne 12. 12. 2004, a výpověď svědka T. je tedy nevěrohodná. Ve světle uvedeného se naopak jeví věrohodná jeho obhajoba, že totiž jel v sobotu 11. 12. 2004 pozdě večer se svým známým V. kolem předmětného domu, nápisy na domě viděl, dojel ke svým rodičům a teprve poté poslal majitelce domu textovou zprávu týkající se nápisů. Obviněný k tomu dodal, že soudy neověřily jeho obhajobu a ani neodůvodnily, proč věří svědkovi T. přesto, že je jeho výpověď rozporná.
Závěrem svého dovolání obviněný uvedl, že byl nejprve soudem prvního stupně zproštěn návrhu na potrestání, neboť tento soud dospěl k závěru, že ve výpovědích svědků J. a T. jsou značné nepřesnosti, že postup policejních orgánů ohledně svědkyně P. byl nezákonný, že zůstává neobjasněno, kdy přesně nápis na domě vznikl a kdo jej vyhotovil, a že se tedy nepodařilo jednoznačně prokázat obviněnému jeho vinu. Naproti tomu druhým rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným jen proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, aniž však došlo k odstranění shora naznačených pochybností. Toto rozhodnutí je podle názoru obviněného v rozporu se zásadou in dubio pro reo, a je tedy v tomto smyslu nesprávné.
Vzhledem k uvedenému obviněný J. P. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil obě napadená rozhodnutí, a podle §226 písm. c) tr. ř. obviněného sám zprostil návrhu na potrestání pro shora popsaný skutek, jímž se měl obviněný dopustit trestného činu podle §257b odst. 1 tr. zák.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí obsahu dovolání obviněného uvedl, že obviněným uvedené námitky nenaplňují jím deklarovaný a ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Vzhledem k tomu státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky hodlal učinit jiné rozhodnutí, než je specifikováno v §265r odst. 1 písm. a), písm. b) tr. ř., vyjádřil státní zástupce souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu podle názoru Nejvyššího soudu i v případě všech námitek obviněného vyjádřených v jeho dovolání.
Ten totiž fakticky v dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení
§265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svoje neztotožnění s hodnocením
v řízení provedených důkazů a z něho vyplývajících závěrů soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle §257b odst. 1 tr. zák. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry soudů jsou závěry skutkovými (tj. nikoliv právními jak předpokládá citovaný dovolací důvod), které teprve tvoří podklad pro hmotněprávní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotněprávního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
V této souvislosti je třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) a obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Jelikož obviněný ve svém dovolání jiné námitky neuvádí a s ohledem na shora uvedené, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. P. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle
§265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se blížeji zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu
s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch