ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.1534.2005.1
sp. zn. 11 Tdo 1534/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. ledna 2006 dovolání podané obviněným M. J. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2005, sp. zn. 10 To 230/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře, sp. zn. 1 T 42/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 1 T 42/2004 byl M. J. uznán vinným skutkem, kvalifikovaným jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Zároveň byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let.
Proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 29. 3. 2005 podala státní zástupkyně dne 29. 3. 2005 po vyhlášení rozsudku při hlavním líčení odvolání v neprospěch obžalovaného, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. 6. 2005, sp. zn. 10 To 230/2005 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného uznal vinným skutkem, který kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 a 2 tr. zák., a za který mu uložil trest odnětí svobody v délce trvání šestnácti měsíců, k jehož výkonu odsouzeného zařadil podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. do věznice s dohledem. Zároveň mu uložil podle §49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu řízení motorových vozidel v délce trvání pěti let.
Obviněný se podle skutkových zjištění Krajského soudu v Praze výše uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 13. 11. 2003 kolem 7:40 hod. ve Z. nad S. , okres K. h. , v ulici 1. m. ve směru k ulici D. , řídil nákladní vozidlo zn. Avia 31, přičemž řádně nesledoval situaci v silničním provozu, nepřizpůsobil tak rychlost jízdy blížícímu se přechodu pro chodce a technickému stavu vozidla a na přechod proto vjel v době, kdy pro jeho směr svítilo červené světlo a střetl se zde se zprava přecházejícími nezletilými dětmi J. K., který utrpěl mnohočetná poranění ve smyslu oděrek, krevních podlitin v oblasti hlavy, trupu a končetin, luxaci kyčelního kloubu a mnohočetná intenzivní a rozsáhlá zranění vnitřních orgánů a na následky těchto zranění na místě zemřel, a F. N. , který utrpěl otřes mozku, oděrky obličeje a pohmoždění břišní stěny s dobou léčení nejméně 14 dní. Opis tohoto rozsudku byl doručen obviněnému dne 7. 9. 2005, jeho obhájci dne 7. 9. 2005 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Kutné Hoře dne 6. 9. 2005.
Proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. B. S. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Kutné Hoře dne 26. 9. 2005.
Obviněný napadl svým dovoláním všechny výroky citovaného rozsudku. Jako dovolací důvod uvedl, že napadené rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odkázal na §265b odst. 1 písm g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení spatřuje obviněný v nestandartně provedeném vyšetřování, v postupu odvolacího soudu, který neprovedl ani nezopakoval žádné důkazy provedené soudem prvního stupně, ačkoliv změnil výrok o vině. Dále pak spatřuje obviněný nesprávné právní posouzení v tom, že odvolací soud izoloval od ostatních zjištění závěr, že obviněný porušil svoji důležitou povinnost před přechodem výrazněji snížit rychlost s ohledem na technický stav vozidla a předvídat změnu světla semaforu ze zelené na červenou, přičemž hlavní míru zavinění nehody přičetl odvolací soud nesprávně obviněnému a nezohlednil spoluzavinění provozovatele vozidla (zaměstnavatele obviněného), které vyplývalo z nesprávné funkce zátěžového regulátoru, potažmo špatného stavu brzd. Obviněný dále uvádí, že pouze na základě takto nově hodnoceného skutkového stavu dovodil odvolací soud existenci okolností podmiňujících podle §88 odst. 1 tr. zák. použití vyšší trestní sazby.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil, věc tomuto soud vrátil k dalšímu projednání
a rozhodnutí, případně aby Nejvyšší soud České republiky podle §265m odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a ve věci sám rozhodl rozsudkem tak, že obviněného uzná vinným popsaným skutkem, kvalifikuje jeho jednání jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. a uloží mu přiměřený trest. Obviněný zároveň navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky postupoval podle §265o tr. ř. a před rozhodnutím o dovolání předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky výkon obviněnému uloženého trestu odložil nebo přerušil. K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že převážná část námitek, tak jak je koncipoval obviněný, směřuje proti skutkovým zjištěním a způsobu hodnocení důkazů, a nespadá tedy pod žádný dovolací důvod podle §265b tr. ř. Uvedla však zároveň, že pokud obviněný namítá, že nenese zavinění na porušení důležité povinnosti ve smyslu
§224 odst. 2 tr. zák., jelikož odvolací soud nesprávně posoudil existenci podmínky §88 odst. 1 tr. zák. potřebné pro užití kvalifikované skutkové podstaty, jde o námitku ohledně nesprávného právního posouzení skutku, která odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K této námitce však státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvádí, že (stručně řečeno) vzhledem k tomu, že obviněný dle zjištění soudu prvního stupně porušil příslušná ustanovení zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na silničních komunikacích, a vzhledem k závažnosti těchto porušení a k okolnostem, za jakých k těmto porušením došlo, je správná kvalifikace uvedeného skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 a 2 tr. zák.
Závěrem proto státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
K vyjádření nejvyšší státní zástupkyně se podáním doručeným dne 13. 12. 2005 Nejvyššímu soudu České republiky dodatečně vyjádřil obviněný. Poukázal na rozdílné hodnocení skutkového stavu soudem prvního a druhého stupně, přičemž opětovně poukázal na to, že soud prvního stupně přičetl k tíži obviněného, že užil vozidlo, které nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním předpisem, zatímco soud druhého stupně mu přičetl k tíži, že si obviněný špatného technického stavu vozidla musel být vědom. Obviněný své dodatečné vyjádření uzavřel, že právě toto nové hodnocení důkazů soudem druhého stupně předznamenává nesprávné právní posouzení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v této trestní věci dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a oprávněnými osobami. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde jej lze učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání formálně označuje jako důvod dovolání skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena, nikoliv např. rozsah či neúplnost dokazování. V žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v případě námitek obviněného, že bylo ve věci nestandartně prováděno vyšetřování, odvolací soud neprovedl ani nezopakoval žádné důkazy provedené soudem prvního stupně, ačkoliv změnil výrok o vině, neboť tyto námitky směřují výlučně proti způsobu provádění vyšetřování, rozsahu a způsobu provádění dokazování, tedy otázkám vyloučeným z přezkumu Nejvyšším soudem v dovolacím řízení.
K námitce obviněného, že odvolací soud izoloval od ostatních zjištění, že obviněný porušil svoji důležitou povinnost před přechodem výrazněji snížit rychlost s ohledem na technický stav vozidla a předvídat změnu světla semaforu ze zelené na červenou, přičemž hlavní míru zavinění nehody přičetl odvolací soud nesprávně obviněnému a nezohlednil spoluzavinění provozovatele vozidla (zaměstnavatele obviněného), které vyplývalo z nesprávné funkce zátěžového regulátoru, potažmo špatného účinku brzd, a že pouze na základě takto nově hodnoceného skutkového stavu dovodil existenci okolností podmiňujících podle §88 odst. 1 tr. zák. použití vyšší trestní sazby je třeba uvést, že jde částečně o námitku proti skutkovému zjištění, tedy námitku, která je vyloučena z přezkumu Nejvyšším soudem v dovolacím řízení, a částečně o námitku proti právnímu hodnocení těchto zjištění, tedy splňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V obecné rovině je třeba říci, že při hodnocení nesprávného právního posouzení skutku nebo při hodnocení jiného nesprávného hmotně právního posouzení zohledňuje Nejvyšší soud pouze to, zda jsou skutková zjištění soudů v předchozím řízení právně kvalifikována v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, nikoliv tedy práva procesního. Hmotně právní posouzení se týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr.). Nesprávnost pak může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat i v chybně posouzené předběžné otázce. Pokud tedy v dané věci odvolací soud dospěl v tzv. skutkové větě svého rozsudku k závěru, že obviněný „řádně nesledoval situaci v silničním provozu, nepřizpůsobil tak rychlost jízdy blížícímu se přechodu pro chodce a technickému stavu vozidla a na přechod proto vjel v době, kdy pro jeho směr svítilo červené světlo, a střetl se zde se zprava přecházejícími nezletilými dětmi J. K. , který utrpěl mnohočetná poranění ve smyslu oděrek, krevních podlitin v oblasti hlavy, trupu a končetin, luxaci kyčelního kloubu a mnohočetná intenzivní a rozsáhlá zranění vnitřních orgánů a na následky těchto zranění na místě zemřel, a F. N. , který utrpěl otřes mozku, oděrky obličeje a pohmoždění břišní stěny s dobou léčení nejméně 14 dní“, jde o skutkové zjištění, kterým je Nejvyšší soud v dovolacím řízení vázán a které tvoří podklad pro hodnocení z hlediska hmotného práva. Stejně tak je vázán závěry obou soudů, rozvedenými v odůvodnění jejich rozhodnutí, že obviněný vjel na přechod v době, kdy v jeho směru jízdy již svítilo červené světlo, přestože v době, kdy se rozsvítila předchozí oranžová, na kterou byl povinen reagovat, byl vzdálen ještě více než třicet metrů a k rozsvícení zelené pro chodce zbývaly ještě plné čtyři vteřiny. Příčinou nastalé situace byl špatný technický stav vozidla, přičemž řidič, který za technickou způsobilost jím řízeného vozidla odpovídá, si s ohledem na dlouhodobé užívání předmětného nákladního automobilu musel být stavu vozu vědom.
K právnímu posouzení věci je pak nutno uvést následující:
Podle §224 odst. 1 tr. zák. se trestného činu ublížení na zdraví dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt. Podle §224 odst. 2 tr. zák. pak odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
Podle §4 písm. c) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon“) je při účasti na provozu na pozemních komunikacích každý povinen řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace.
Podle §5 odst. 1 zákona je řidič kromě povinností uvedených v §4 dále povinen užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem [písm. a)], věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích [písm. b)], přizpůsobit jízdu technickým vlastnostem vozidla nebo fyzickým vlastnostem zvířete [písm. c)], dbát zvýšené opatrnosti zejména vůči dětem, osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, osobám těžce zdravotně postiženým a zvířatům, brát ohled na vozidlo přepravující děti, řidiče začátečníka nebo osobu těžce zdravotně postiženou označené podle prováděcího právního předpisu a na výcvikové vozidlo označené podle zvláštního právního předpisu [písm. d)], s výjimkou řidiče tramvaje umožnit chodci, který je na přechodu pro chodce nebo jej zřejmě hodlá použít, nerušené a bezpečné přejití vozovky; proto se musí řidič takového vozidla přibližovat k přechodu pro chodce takovou rychlostí, aby mohl zastavit vozidlo před přechodem pro chodce, a pokud je to nutné, je povinen před přechodem pro chodce zastavit vozidlo [písm. h)].
Podle §18 odst. 1 zákona musí řidič přizpůsobit rychlost jízdy zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.
Podle §70 odst. 2, 3 zákona znamená při řízení provozu na křižovatce, resp. přechodu pro chodce, pro řidiče signál s červeným světlem „Stůj!“ povinnost zastavit vozidlo před dopravní značkou „Příčná čára souvislá“, „Příčná čára souvislá se symbolem Dej přednost v jízdě!“ a „Příčná čára souvislá s nápisem STOP“, a kde taková dopravní značka není, před světelným signalizačním zařízením [§70 odst. 2 písm. a)].
Podle §88 odst. 1 tr. zák. se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
Shora uvedené jednání obviněného, tak jak jej vyjádřil odvolací soud v tzv. skutkové větě a zároveň posoudil jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 tr. zák., lze rovněž posoudit jako porušení povinností vyplývajících z výše uvedených ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích. Je třeba dále zkoumat, zda lze takto porušené povinnosti chápat jako důležité povinnosti ve smyslu §224 odst. 2 tr. zák. Podle dlouholeté soudní praxe za porušení důležité povinnosti ve smyslu citovaného ustanovení lze považovat jen porušení takové povinnosti, které má zpravidla za následek usmrcení nebo způsobení těžké újmy na zdraví (k tomu srov. č. 11/1964 Sb. rozh. tr.). V daném případě porušil obviněný více významných povinností, jak již bylo uvedeno, jejichž porušení za obdobných situací v konečném důsledku zpravidla znamená usmrcení chodce přecházejícího přechod. Obviněný tedy svým jednáním naplnil tzv. formální podmínku použití kvalifikované skutkové podstaty.
Ohledně tzv. materiální podmínky (skutečnosti, že tato okolnost pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu) je třeba souhlasit se závěry odvolacího soudu v tom smyslu, že závažnost skutku v daném případě zvyšuje především tragický a neodčinitelný následek nehody, tj. smrt dítěte. S odvolacím soudem je nutno souhlasit i s tím, že zásadní pravidla silničního provozu obviněný porušil za situace, která vyžadovala nejvyšší možnou opatrnost a předvídavost. Jestliže přijížděl k semaforu a viděl, že u přechodu stojí již větší počet chodců, zejména dětí, bylo na něm, aby si uvědomil, že zelená v jeho směru svítí již delší dobu a mohl a měl očekávat, že v nejbližších vteřinách se signál změní, což se také stalo. S ohledem na technický stav vozidla měl výrazněji snížit rychlost a na situaci reagovat. Tyto okolnosti jsou natolik závažné, že ani spoluzavinění jiného subjektu na tom, že technický stav vozidla byl hrubě zanedbán, nemůže snížit míru spoluzavinění obviněného, aby bylo jeho jednání posouzeno jen jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. Samotné jednání obviněného, tak jak bylo podrobně popsáno, bylo podstatnou a hlavní příčinou vzniku následku.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného M. J. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. ledna 2006
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch