ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.1613.2005.1
sp. zn. 11 Tdo 1613/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. ledna 2006 dovolání podané obviněným M. I. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 8. 2005, sp. zn. 4 To 497/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích, sp. zn. 4 T 65/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. I. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 13. 5. 2005, sp. zn. 4 T 65/2005, byl obviněný M. I. uznán vinným skutky, kvalifikovanými jako: (I.) trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a (II.) trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., za které byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání dvou a půl let nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň mu byla uložena podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené K., p., a. s., se sídlem ul. S., P., ČR, částku 35 936 Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem uplatňovaného nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost S. o. s. G., a. s., se sídlem ul. N. K., ČR, odkázána s uplatňovaným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému dále uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené K., p., a. s., se sídlem ul. Š., Ch., ČR, částku ve výši 55 228 Kč a podle §228 odst. 1 tr. ř. byla rovněž obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému B. N., bytem ul. L., T., ČR, částku ve výši 17 580 Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený se zbytkem uplatňovaného nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Konečně pak podle §228 odst. 1 tr. ř. byla rovněž obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti G., s. r. o., se sídlem ul. Š. ulice, T., ČR, částku ve výši 9 330 Kč.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Teplicích se obviněný dopustil trestné činnosti uvedené pod bodem (I.) tím, že:
(a.) v přesně nezjištěné době od 18:00 hod. dne 22. 11. 2004 do 7:45 hod. dne 23. 11. 2004 v T., v ulici 28. ř., proboural krumpáčem boční dveře vedoucí z průjezdu do prodejny, odcizil zde nezjištěné množství textilního zboží v nezjištěné hodnotě, vypáčil psací stůl, rozbil stolní lampu a vypáčil příruční pokladnu, ze které odcizil částku ve výši 30 696 Kč, navíc svým jednáním (výše uvedeným poškozením) způsobil S. o. s. G. a. s. škodu ve výši 5 240 Kč. Poté krumpáčem proboural sádrokartonovou příčku do sousedící prodejny A., čímž současně poškodil nábytkovou sestavu a textilní zboží v ní uložené, poté vytrhl alarm, odcizil z pokladny hotovost ve výši 4 200 Kč, svým jednáním způsobil škodu na zničeném textilním zboží ve výši 20 293,70 Kč, dále pak škodu odcizením textilního zboží ve výši 28 993 Kč a škodu poškozením ve výši 2 450 Kč, vše ke škodě P. Z. – A., ul. D., a dále tím, že
(b.) dne 4. 12. 2004 v přesně nezjištěné době od 4:45 hod. do 10:00 hod. v Ú., okr. T., ul. K., po vysazení okna na dámských toaletách, vnikl do objektu restaurace U K., z chodby rozbil skleněnou výplň dveří restaurace, poškodil alarm, z restaurace odcizil nezjištěné množství cigaret a cukrovinek v nezjištěné hodnotě, vypáčil zabudovaný trezor, ze kterého odcizil koženou peněženku v hodnotě 100 Kč, s částkou 12 500 Kč, poškozením způsobil škodu ve výši 4 980 Kč, vše ke škodě B. N., poté násilně vnikl do dvou herních automatů, odkud odcizil částku ve výši 8 500 Kč a poškozením způsobil škodu ve výši 1 090 Kč, vše ke škodě G. s. r. o., ul. Š., T.
Trestné činnosti uvedené pod bodem (II.) se podle závěru soudu prvního stupně dopustil tím, že dne 1. 2. 2005 kolem 4:17 hod. v B., okr. T., Ch., vylezl na přístavek v zadní části restaurace U V., poté na střechu, kde vypáčil víko vikýře, vnikl do půdního prostoru, sešel po schodech ke dveřím, které vykopl, vnikl na chodbu a do lokálu restaurace, kde páčením poškodil boční stěnu výherního automatu zn. Golden Demons, přičemž byl na místě zajištěn hlídkou Policie České republiky. Poškozením způsobil V. V. škodu ve výši 7 420 Kč.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Teplicích se shora uvedených jednání obviněný dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 4 T 183/2002, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hod., a rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 4 T 185/2003, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání dvanácti měsíců, jenž obviněný vykonal dne 10. 7. 2004.
Proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 13. 5. 2005, podal obviněný M. I. odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, jako soud odvolací, usnesením ze dne 15. 8. 2005, sp. zn. 4 To 497/2005 tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. Citované usnesení odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněnému dne 9. 9. 2005, jeho obhájci rovněž dne 9. 9. 2005 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Teplicích dne 8. 9. 2005.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. R. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Teplicích dne 5. 10. 2005.
Obviněný napadl svým dovoláním výrok usnesení soudu druhého stupně a v návaznosti na to i výroky rozsudku soudu prvního stupně. Jako dovolací důvod uvedl, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nesprávné právní posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotně právní posouzení spatřuje obviněný v tom, že z provedeného dokazování není zcela zřejmé, že to byl obviněný, kdo trestnou činnost spáchal, tedy že si vloupáním přisvojil cizí věc, zničil, poškodil a učinil neupotřebitelnou cizí věc. Pokud z provedeného dokazování vyplývá, že ke spáchání trestných činů došlo, nelze z něho zároveň dovodit, že pachatelem těchto trestných činů je obviněný, a že svým jednáním docílil následku předpokládaného trestním zákonem. Obviněný dále namítá, že jednání uvedená v rozhodnutích soudů v předchozím řízení vůbec nevykonal, a proto k němu nemohl mít ani psychický vztah. V případě skutku uvedeného pod bodem [I. a)] své závěry konkretizuje tak, že není dostatečně prokázána jeho vina, neboť se soud opíral především o důkazy ve formě daktyloskopických, trasologických, biologických a DNA stop, které však neprokazují, že by trestnou činnost spáchal obviněný. V případě skutku uvedeného pod bodem [I. b)] se soud opíral pouze o jeden nepřímý důkaz, a to biologickou stopu krve. V případě skutku uvedeného pod bodem (II.) namítá obviněný rovněž sporné prokázání jeho viny, neboť nebyl chycen přímo na místě činu, tj. v restauraci, ale na střeše objektu restaurace. Dále pak namítá, že byly na objektu restaurace poškozeny dveře a okenice, a že služební pes zachytil stopu vedoucí od objektu restaurace, kterou však později ztratil. Na podkladě výše uvedených námitek pak obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení skutku soudy v předchozím řízení, neboť jej uznaly vinným výše uvedenými trestnými činy, aniž naplnil všechny znaky jejich skutkových podstat.
Závěrem dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 8. 2005 a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 13. 5. 2005 a věc přikázal Okresnímu soudu v Teplicích k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že ačkoliv je dovolání obviněného M. I. podáno z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti směřuje proti hodnocení provedených důkazů, tj. proti soudem učiněným skutkovým zjištěním, přičemž takové námitky nemohou být důvodem dovolání.
Závěrem státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť je podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., přičemž dále navrhl, aby toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde jej lze učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání formálně označuje jako důvod dovolání skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. rozhodnutí publikované pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) a obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Jak vyplývá z výše již podrobně vylíčeného obsahu dovolání, namítá obviněný nesprávné právní posouzení skutku stručně řečeno z důvodu, že byly nesprávně provedeny a vyhodnoceny důkazy, resp. nebyl správně zjištěn skutkový stav, a to v tom směru, že nebylo prokázáno, že to byl on, kdo se posuzované trestné činnosti dopustil.
Obviněný tedy fakticky v dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svoje neztotožnění s dostatečností provedeného dokazování, rozsahem a hodnocením v řízení provedených důkazů a z něho vyplývajících závěrů soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry soudů jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku
z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. I. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.,
a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch