Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.01.2006, sp. zn. 11 Tdo 1631/2005 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.1631.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.1631.2005.1
sp. zn. 11 Tdo 1631/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. ledna 2006 o dovolání podaném obviněným M. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 3. května 2005, sp. zn. 13 To 88/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 4 T 127/2004, takto: Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. ledna 2005, sp. zn. 4 T 127/2004, byl obviněný M. Ž. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a byl mu za to, jakož i za další trestnou činnost, kterou byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. 2 T 136/2003, uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let s výkonem ve věznici s dozorem, dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu živnostenského podnikání v oboru autodopravy na dobu tří let a rovněž bylo rozhodnuto o jeho povinnosti k náhradě škody. Současně byl v souvislosti s uložením souhrnného trestu zrušen ve výroku o trestu výše označený rozsudek ze dne 4. 3. 2004, jakož i na něj obsahově navazující rozhodnutí. Odvolání obviněného proti výše citovanému rozsudku soudu prvního stupně bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 3. května 2005, sp. zn. 13 To 88/2005, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné. Obviněný M. Ž. podal prostřednictvím své obhájkyně dovolání, jež na přední straně označil jako „Dovolání … proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice sp. zn. 13 To 88/2005 - 372 ze dne 3. května 2005“. Z obsahu tohoto dovolání na následujících třech listech textu vyplývá, že obviněným namítané nedostatky směřují výhradně proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. ledna 2005, sp. zn. 4 T 127/2004. Dovolatel totiž mimo jiné uvádí, že „… proti tomuto rozsudku podávám odvolání a to do výroku o vině i do výroku o trestu, …“. Rovněž pak podrobně rozebírá vady rozsudku soudu prvního stupně, zejména vytýká, že v hlavním líčení nebyly provedeny všechny navrhované důkazy, že soud nesprávně vyhodnotil výsledky provedeného dokazování atd. Ohledně rozhodnutí odvolacího soudu se dovolatel již vůbec nezmiňuje. Ostatně, jak lze již na tomto místě konstatovat, tak ve skutečnosti odůvodnění podaného dovolání žádnou takovou zmínku ani obsahovat nemohlo, neboť se jedná o text, který je naprosto identický s obsahem odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně tak, jak je založeno na č. l. 359 až 361 spisu, včetně data jeho vypracování (tj. dne 27. února 2005 – více jak dva měsíce předtím, než vůbec bylo učiněno dovoláním napadené usnesení soudu druhého stupně). V závěru pak také dovolatel ve shodě s tímto konstatováním navrhl, aby „… soud odvolací zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvému k novému projednání v naznačeném směru a rozhodnutí.“ K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství tak, že dovolání obviněného nesměřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně a z tohoto pohledu je nepřípustné. V každém případě neobsahuje ani základní náležitosti kladené zákonem na obsah dovolání. V závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné, když je v něm výslovně uvedeno, že je podáno proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice sp. zn. 13 To 88/2005 – 372 ze dne 3. května 2005 (viz č. l. 387 spisu), které nepochybně je rozhodnutím soudu druhého stupně předpokládaným v ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., a to bez ohledu na výše již citovaný text odůvodnění podaného dovolání. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále se Nejvyšší soud s ohledem na výše již citovaný obsah dovolání obviněného musel zabývat otázkou, zda jím podané dovolání splňuje zákonem požadované náležitosti. Podle §265f odst. 1 tr. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání (§59 odst. 3, resp. odst. 4 tr. ř. po novele provedené zákonem č. 226/2002 Sb.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. V §265f odst. 2 tr. ř. je pak zakotveno, že rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Je třeba zdůraznit, že v označení napadeného výroku, rozsahu, v němž je napadán, a důvodů, které k tomu vedou, lze spatřovat těžiště odůvodnění podaného dovolání. Těmito hledisky totiž dovolatel současně vymezuje rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu (§265i odst. 3 až 5 tr. ř.) a určuje tak i obsah jeho možného rozhodnutí, popřípadě další postup ve věci (§265k až §265m tr. ř.). Přesným a jednoznačným stanovením shora uvedených náležitostí dovolání tak zákon formalizuje tento mimořádný opravný prostředek, což zároveň nepřímo vyjadřuje i tím, že obviněný jej může podat výlučně prostřednictvím obhájce. Důvodně lze tedy očekávat, že obhájce jako osoba s právnickým vzděláním bude při podávání tohoto mimořádného opravného prostředku respektovat výše uvedené zákonné požadavky na jeho obsah. O obsahových náležitostech dovolání byli obviněný a jeho obhájkyně odvolacím soudem v souladu se zákonem řádně poučeni, jak je patrno z písemného vyhotovení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích (č. l. 375-6), když opis tohoto rozhodnutí byl obviněnému doručen dne 11. 6. 2005 a jeho obhájkyni dne 2. 6. 2005. V posuzované trestní věci podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání u Okresního soudu v Pardubicích dne 29. 7. 2005, tj. v zákonné dvouměsíční lhůtě, jejíž konec připadl na čtvrtek 11. 8. 2005, a formuloval je způsobem již citovaným výše. Ta skutečnost, že obviněný na titulní straně svého dovolání uvádí rozhodnutí odvolacího soudu znamená, že vymezil rozhodnutí, které dovoláním napadá. Žádné další zákonem vyžadované obsahové náležitosti dovolání však již neuvedl, takže chybí např. uvedení rozsahu, v němž napadá usnesení odvolacího soudu, uvedení důvodů, pro které rozhodnutí odvolacího soudu napadá (a to ani odkazem na příslušné ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.), čeho se ve vztahu k napadenému usnesení domáhá atd. Jak bylo výše již citováno, obsahem odůvodnění dovolání obviněného jsou pouze výhrady vůči rozsudku soudu prvního stupně a v tomto směru také vyznívá i závěrečný návrh, aby „odvolací soud“ zrušil rozsudek soudu prvního stupně. Je přitom evidentní, že posuzované dovolání obsahuje doslovný text odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (patrně se jedná o jeho fotokopii či opis), jež obviněný prostřednictvím své obhájkyně vypracoval již dne 27. 2. 2005. O tom ostatně bezpochyby svědčí i datum uvedené v jeho závěru (tj. právě 27. 2. 2005), což je více než dva měsíce před vlastním rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 3. 5. 2005. Z jakých důvodů se tak stalo (zda např. nedopatřením či jiným pochybením) a kdo toto zapříčinil, je z hlediska dalšího postupu a rozhodování dovolacího soudu irelevantní. Je znovu třeba připomenout, že podle §265f odst. 2 tr. ř. po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty k podání dovolání rozsah a důvody dovolání nelze měnit, přičemž tato lhůta ve vztahu k obviněnému uplynula již dne 11. 8. 2005. Pro úplnost lze dodat, že předseda senátu soudu prvního stupně ještě navíc upozornil obhájkyni obviněného na nedostatky obsahu podaného dovolání, a to výzvou učiněnou podle §265h odst. 1 tr. ř., která jí byla doručena v pondělí dne 21. 11. 2005. Přitom ji též poučil, že nedostatky podaného dovolání lze odstranit ve lhůtě dvou týdnů od doručení této výzvy, jakož i o důsledcích neodstranění zjištěných nedostatků v podobě odmítnutí takového dovolání postupem podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Konec lhůty stanovené soudem prvního stupně v této výzvě tak připadl na pondělí dne 5. 12. 2005. Teprve po uplynutí této lhůty, ve středu dne 7. 12. 2005, je datováno doplnění podaného dovolání ze strany obhájkyně obviněného, které bylo okresnímu soudu doručeno v pondělí dne 12. 12. 2005, takže i z tohoto pohledu nebylo možno k jeho obsahu přihlížet. Protože Nejvyšší soud v dovolání shledal nedostatky formální povahy ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř., pro které nesplňuje náležitosti obsahu dovolání, toto dovolání obviněného M. Ž. podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítl. Rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 18. ledna 2006 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1d,265b/1l
Datum rozhodnutí:01/18/2006
Spisová značka:11 Tdo 1631/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.1631.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21