ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.287.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 287/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. března 2006 dovolání podané obviněným J. D. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 2 To 13/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně, sp. zn. 40 T 12/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2003, sp. zn. 40 T 12/2001, byl obviněný J. D. uznán vinným skutkem, kvalifikovaným jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., za který byl odsouzen pode §148 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v délce trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněný rovněž odsouzen k trestu zákazu činnosti, spočívajícímu v zákazu činnosti ve statutárních orgánech právnických osob na dobu šesti let.
Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Brně se obviněný výše uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 25. 6. 1999 v Č. B. uzavřel Smlouvy o převodu obchodních podílů, na základě kterých byl dne 7. 7. 1999 zapsán do obchodního rejstříku jako jediný společník a jednatel firmy F., CB, spol. s r. o., původně se sídlem v Č. v P., avšak dnem zápisu do obchodního rejstříku přeneseným do B. na ulici V., současně s převodem obchodních podílů podepsal dne 25. 6. 1999 Předávací protokol, na základě kterého převzal zásoby nejméně 15 986,58 litrů lihu; následně ve dnech 7.–9. 7. 1999 jménem této firmy nakoupil od Lihovaru Ch. s. r. o., Ch., N., celkem 24 960 litrů lihu a ve dnech 8.–9. 7. 1999 od firmy L.-B., spol. s r. o., B., M. V. , celkem 24 051 litrů lihu; v blíže neurčených dnech měsíce července 1999 veškerý líh, tj. nejméně 64 997,58 litrů lihu v podobě suroviny nebo namíchaného do alkoholických nápojů, nechal z původních skladů firmy v Č. v P., vyskladnit na blíže neurčené místo. Následně pak nepodal u místně příslušného Finančního úřadu Brno I daňové přiznání a za měsíc červenec 1999 nezaplatil spotřební daň – daň z lihu ve výši nejméně 15 209 433 Kč, čímž způsobil škodu českému státu, zastoupenému Finančním úřadem Brno I, ve výši 15 209 433 Kč.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný J. D. a státní zástupce činný u Krajského státního zastupitelství v Brně odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Vrchní soudu v Olomouci, jako soud odvolací, usnesením ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 2 To 13/2004 tak, že (I.) z podnětu státního zástupce činného u Krajského státního zastupitelství v Brně napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), písm. c) odst. 2 tr. ř., v části týkající se obviněného L. J. zrušil a věc pak v tomto rozsahu podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil Krajskému soudu v Brně, přičemž však (II.) napadený rozsudek Krajského soudu v Brně v části týkající se obviněného J. D. nechal nezměněn a (III.) odvolání tohoto obviněného podle §256 tr. ř. zamítl. Jmenované usnesení odvolacího soudu bylo mimo jiné doručeno obviněnému J. D. dne 21. 5. 2004, jeho obhájci JUDr. R. Z. dne 19. 5. 2004 a Krajskému státnímu zastupitelství v Brně dne 18. 5. 2004.
Proti shora uvedenému usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. R. B. dovolání, které bylo doručeno Krajskému soudu v Brně dne 27. 5. 2004. Nejvyššímu soudu bylo toto dovolání předloženo soudem prvního stupně tak, že bylo doručeno spolu s příslušným spisem dne 2. 3. 2006.
Obviněný napadl svým dovoláním výrok (II.) a (III.) citovaného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jimiž byl ponechán nezměněn rozsudek Krajského soudu v Brně v části týkající se obviněného J. D. a zamítnuto odvolání tohoto obviněného. Obviněný jako dovolací důvod uvedl, že napadené výroky (II.) a (III.) rozhodnutí odvolacího soudu spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nesprávné právní posouzení spatřuje obviněný J. D. v tom, že se odvolací soud nezabýval otázkou vlivu spoluobviněného L. J. na jeho chování, že nebylo přihlédnuto k jeho primitivní osobnosti, že nemohl mít kontakty potřebné k realizaci prodeje ohromujícího množství alkoholu a že nebyla vzata v úvahu dostupnost statisícových částek pro jeho osobu. Za významnou obviněný pokládá také skutečnost, že k nákupu lihu došlo s využitím povolení k nákupu bez spotřební daně od Ministerstva financí, které bylo opatřováno v době, kdy on ještě se společností nebyl provázán. Odvolací soud nehodnotil v těchto souvislostech správně závažnost výpovědi svědka K. a roli zprostředkovatele K. Nebyla rovněž řádně zkoumána otázka propojení J. a K. Obviněný J. D. dále spatřuje nesprávné právní posouzení v tom, že se odvolací soud nezabýval skutečností, že se předmětný alkohol nepodařilo dohledat. Takové množství alkoholu nemohl obviněný D. sám rozvést a rozprodat. Závěrem svého dovolání poukazuje obviněný J. D. na skutečnost, že pokud byl odvolacím soudem zrušen výrok o vinně ohledně obviněného J., mělo toto mít vliv i na posouzení skutkového základu ohledně jeho samého. Zdůrazňuje přitom i svoji úlohu v posuzovaném případu, kdy byl pouze nastrčenou osobou a osobou obávající se o svůj život a život osob blízkých.
Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky postupoval podle §265k odst. 1 tr. ř., napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 2 To 13/2004, ve výrocích (II.) a (III.) zrušil, v návaznosti na to zrušil i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2003, sp. zn. 40 T 12/2001, v části týkající se jeho osoby a věc vrátil Krajskému soudu v Brně. Současně pak obviněný navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 2 To 13/2004, tedy jeho nástup k výkonu uloženého trestu odnětí svobody.
Na základě výzvy Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2004 doplnil obviněný dne 4. 6. 2004 své již podané dovolání tak, že vyjádřil svůj nesouhlas s projednáním jmenovaného dovolání Nejvyšším soudem České republiky v neveřejném zasedání.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta uvedla, že obviněným podané dovolání bylo podáno včas a je i jinak formálně správné. Dále shrnula v dovolání uvedené námitky, které zhodnotila jako neodpovídající zvolenému, ani žádnému dalšímu zákonnému dovolacímu důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř.
Závěrem proto státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného J. D. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde jej lze učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání formálně označuje jako důvod dovolání skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu viz č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
V této souvislosti je také třeba rovněž připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) a obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Jak vyplývá z obsahu podaného dovolání, namítá obviněný nesprávné právní posouzení skutku (stručně řečeno) z důvodu nesprávného provádění a hodnocení jednotlivých důkazů a dalších okolností případu a z nich vyplývajících skutkových závěrů, přičemž námitky jiného druhu obviněný neuvádí. Zejména zdůrazňuje problematiku úlohy dalších osob na posuzované trestné činnosti. Podstatou jeho námitek jsou tvrzení, podle kterých mělo ke skutku dojít za poněkud jiných okolností, než zjišťují soudy ve svých rozhodnutích. Zde je třeba k popisu skutku obviněného D. ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně dodat, že okolnosti významné pro hodnocení naplnění subjektivní stránky posuzované trestné činnosti tento soud dále rozvedl v odůvodnění rozsudku tak, že obviněný věděl, jaké jsou jeho povinnosti jako majitele firmy zabývající se lihovým hospodářstvím, sám také potvrdil, že převzal kompletní účetnictví firmy a s ním také předchozí daňová přiznání, která byla původními majiteli firmy podána. Věděl tedy, že má povinnost v případě vyskladnění lihu ze své firmy, ať už lihu surového nebo v podobě alkoholických nápojů, tato daňové přiznání podat a zcela záměrně daňové přiznání nepodal, aby tak daň platit nemusel.
Obviněný tedy fakticky v dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje pouze svoje neztotožnění se s provedeným dokazováním, hodnocením v řízení provedených důkazů a z něho vyplývajících závěrů soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry soudů jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod. Pro úplnost je přitom třeba dodat, že obviněný v dovolání ani neuvádí jaké důsledky měly mít namítané skutečnosti pro právní kvalifikaci posuzovaného skutku.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. D. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch