ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.63.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 63/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. ledna 2006 dovolání podané obviněným M. G. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. 6 To 3/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 1 T 130/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. G. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. 1 T 130/2004 byl obviněný M. G. uznán vinným skutkem, kvalifikovaným jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 a 2 tr. zák. a trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák., za které byl odsouzen za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Zároveň mu byl podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř let. Dále byla uložena obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené J. H., částku ve výši 30 560 Kč, přičemž byla poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný výše uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 5. 3. 2004 v době kolem 19:30 hod. v M. O. řídil po pozemní komunikaci, a to ulici 28. ř. ve směru od ulice S. směrem ke křižovatce s ulicí B. po předchozím požití alkoholických nápojů automobil zn. Fiat M., držitele firmy E. M. s. r. o., majitele leasingové společnosti ČP Leasing a. s., v kritické době řádně nesledoval situaci v provozu na pozemní komunikaci, zejména před vozidlem, jel rychlostí nepřiměřenou a nepovolenou, a tak opožděně zaregistroval a posléze zareagoval na z levé strany na pravou přecházejícího podnapilého chodce J. H., který při následném střetu s vozidlem a odhozením na vozovku utrpěl zlomeninu spodiny lební, oboustranné zlomeniny obličejové kosti horní i dolní čelisti, zlomeninu hrudní páteře, roztržení srdečnice, zlomeninu prvního až osmého žebra vpravo a další poranění, na jejichž následky krátce po dopravní nehodě zemřel, přičemž obžalovaný měl v době řízení vozidla v krvi nejméně 1,75 promile alkoholu.
Proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 9. 9. 2004 podal obviněný a poškozená odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. 6 To 3/2005 tak, že obě podaná odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Usnesení bylo mimo jiné doručeno obviněnému dne 17. 3. 2005, jeho obhájci dne 11. 3. 2005, právnímu zástupci poškozené dne 11. 3. 2005 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Ostravě dne 11. 3. 2005.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. M. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Ostravě dne 17. 5. 2005.
Obviněný napadl svým dovoláním výrok citovaného usnesení, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě a v návaznosti na to i výroky Okresního soudu v Ostravě týkající se vinny a trestu. Jako dovolací důvod uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení spatřuje obviněný v podstatě v tom, že se soudy v předchozím řízení opřely o nesprávný znalecký posudek zpracovaný Ing. M. Š., neakceptovaly návrh obviněného, ať je vyčkáno posudku znalce, který si obviněný objednal, tedy odmítly tento znalecký posudek, čímž soudy při aplikaci nesprávných závěrů původního znaleckého posudku dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky postupoval podle §265k odst. 1 tr. ř., napadené rozhodnutí zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že z obecných hledisek je možno dovolání obviněného označit za přípustné, přičemž postup soudů v předchozím řízení při zjišťování skutkového stavu i jeho právní hodnocení považuje státní zástupkyně za správný, a to včetně postupu soudu prvního stupně spočívajícího v rozhodnutí bez vyčkání na znalecký posudek objednaný obviněným.
Závěrem státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde jej lze učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání formálně označuje jako důvod dovolání skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr.). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Jak vyplývá z podaného dovolání, obviněný namítá nesprávné právní posouzení skutku z důvodu nesprávného zjištění skutkových okolností, spočívajících pouze na nesprávných závěrech znaleckého posudku zpracovaného Ing. M. Š.. Obviněný dále namítá nesprávný postup soudu v dovolání předcházejícímu řízení, spočívající v odmítnutí jím objednaného znaleckého posudku, přičemž toto považuje rovněž za důvod nesprávného zjištění skutkových okolností.
Obviněný tedy fakticky v dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svoje neztotožnění s dostatečností provedeného dokazování, hodnocením v řízení provedených důkazů a z něho vyplývajících závěrů soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. G. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr.Karel Hasch