ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.70.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 70/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 21. března 2006 dovolání obviněného D. V. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. února 2005, sp. zn. 8 To 467/2005, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 62/2004, a rozhodl takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se ohledně obviněného D. V. zrušuje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. února 2005, sp. zn. 8 To 467/2005.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle §265l odst. 4 tr. ř. se obviněný D. V. n e b e r e d o v a z b y .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 5 T 62/2004, byl obviněný D. V. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., jehož se dopustil způsobem popsaným pod bodem 14) výše označeného rozsudku, a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let s výkonem ve věznici s ostrahou. K odvolání tohoto obviněného, jakož i k odvolání spoluobviněného J. K. rozhodl Krajský soud v Brně ve veřejném zasedání konaném dne 1. února 2005, sp. zn. 8 To 467/2005, napadeným rozsudkem tak, že ohledně obviněného D. V. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a za splnění podmínek ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného D. V. vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1, §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. a uložil mu za to trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný D. V. za splnění všech formálních a obsahových náležitostí dovolání, jež opřel o dovolací důvod předvídaný ustanovením §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. V textu tohoto opravného prostředku vytkl Krajskému soudu v Brně jako soudu odvolacímu, že se dopustil závažného procesního pochybení, jímž zkrátil právo obviněného na obhajobu. Namítané pochybení odvolacího soudu spatřuje v tom, že obviněný se jako odvolatel vůbec nedozvěděl o konání veřejného zasedání odvolacího soudu. Předvolání k veřejnému zasedání mu Krajský soud v Brně doručoval do místa jeho bydliště, tj. na adresu B., ul. D., na kteréžto adrese se již delší dobu nezdržoval, a dále na adresu B., ul. K., kde již nebyl zastižen, a proto bylo předvolání uloženo na poště. V té době, a to od 30. 12. 2004, byl již ve výkonu trestu odnětí svobody, přičemž žádné předvolání k veřejnému zasedání do Věznice v K. mu doručováno nebylo. Postup Krajského soudu v Brně, který pak provedl veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti s konstatováním, že předvolání bylo obviněnému doručeno uložením dne 5. 1. 2005, je v rozporu s §64 odst. 4 písm. a) tr. ř., a proto veřejné zasedání o odvolání obviněného nemělo být konáno v jeho nepřítomnosti. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí, popř., aby po provedení dalších důkazů Nejvyšší soud rozhodl ve věci sám.
Z vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně vyplývá, že s ohledem na obsah spisu lze podané dovolání obviněného pokládat za důvodné. V době konání veřejného zasedání odvolacího soudu se obviněný nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci a o konání veřejného zasedání nebyl do Věznice v K. vyrozuměn. Proto postup odvolacího soudu, který konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, je v rozporu s ustanovením §263 odst. 4 tr. ř., neboť v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. V závěru vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně a přikázal tomuto soudu věc k novému projednání a rozhodnutí.
Protože Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k odmítnutí podaného dovolání, přezkoumal ve veřejném zasedání podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadených výroků rozhodnutí, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení přezkoumávané části napadeného rozhodnutí předcházející a poté dospěl k závěru, že podané dovolání je důvodné.
Podle §263 odst. 4 tr. ř. platí, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
Z obsahu spisu, jakož i ze zpráv vyžádaných Nejvyšším soudem v řízení o dovolání vyplývá, že obviněný D. V. byl dne 30. 12. 2004 dodán orgány Policie České republiky do výkonu trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jenž mu byl uložen v trestní věci Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 153/98. Tento trest začal vykonávat ve Věznici v B. a od 11. 1. 2005 ve Věznici v K. V době konání veřejného zasedání Krajského soudu v Brně, tj. dne 1. 2. 2005, jehož předmětem bylo projednání odvolání obviněného, byl obviněný D. V. i nadále ve výkonu trestu odnětí svobody, a to ve Věznici v K. Z obsahu spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 5 T 62/2004, je zřejmé, že obviněný jako odvolatel byl k veřejnému zasedání odvolacího soudu obesílán pouze na známé adresy jeho bydliště (B., ul. D. a B., ul. K.). Žádné předvolání či vyrozumění o konání veřejného zasedání odvolacího soudu mu nebylo zasíláno ani do Věznice v B., ani do Věznice v K., neboť odvolacímu soudu nebylo známo, že obviněný se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Z obsahu protokolu o veřejném zasedání ze dne 1. 2. 2005 totiž vyplývá, že „… D. V. – nedostavil se… - doručeno uložením ze dne 5. 1. 2005 …“, načež je prohlášeno usnesení, že se veřejné zasedání bude konat v nepřítomnosti obviněného (č. l. 2475 spisu).
Protože obviněný D. V. se dne 1. 2. 2005 nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, tak by odvolací soud mohl uvedeného dne konat veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti pouze za splnění zákonného předpokladu vyplývajícího z ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., tzn., pokud by obviněný výslovně prohlásil, že se práva účasti u veřejného zasedání vzdává. Obviněný ovšem s ohledem na výše uvedené skutečnosti se takto nevyjádřil a ani vyjádřit nemohl, neboť o konání veřejného zasedání odvolacího soudu vůbec nevěděl. Jestliže odvolací soud za těchto okolností uskutečnil veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného a v něm projednal jeho odvolání, pak postupoval ve zřejmém rozporu s ustanovením §263 odst. 4 tr. ř. V důsledku toho je dán dovolací důvod uplatněný obviněným v zákonné dovolací lhůtě, tj. je opodstatněna existence důvodu dovolání předvídaná ustanovením §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Bylo totiž porušeno ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného D. V. ve veřejném zasedání odvolacího soudu. Došlo tím také k podstatnému zásahu do práv obviněného ve smyslu požadavku čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (právo obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti).
Lze tedy uzavřít, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti je dovolání obviněného D. V. opírající se o dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. zcela důvodné. Proto Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 8 To 467/2005, v části týkající se obviněného D. V., a současně zrušil i další rozhodnutí na napadený rozsudek obsahově navazující, pozbyla-li zrušením svého podkladu (§265k odst. 1, 2 tr. ř.). Poněvadž k vytýkané vadě došlo v řízení před odvolacím soudem, tak Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně jako soudu odvolacímu, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl, tj., aby při respektování všech zákonných ustanovení znovu projednal a rozhodl o odvolání obviněného D. V. proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 5 T 62/2004. Přitom je třeba pro úplnost připomenout ustanovení §265s odst. 2 tr. ř., neboť napadený rozsudek by zrušen jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného.
Protože bylo dále zjištěno, že obviněný D. V. vykonává v současné době (od 30. 9. 2005) dvouletý trest odnětí svobody uložený mu napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně, jenž byl ohledně tohoto obviněného dovolacím soudem tímto rozhodnutím zrušen, musel dovolací soud posoudit též otázku vazby obviněného. Z ustanovení §265l odst. 4 tr. ř. totiž vyplývá, že pokud se na obviněném vykonává trest odnětí svobody uložený původním rozsudkem a dovolací soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, tak je povinen současně rozhodovat o vazbě obviněného.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v posuzované věci nejsou natolik závažné důvody, které by opodstatňovaly vzetí obviněného D. V. do vazby. V tomto směru dovolací soud přihlédl k tomu, že obviněný již vykonal určitou část z trestu mu uloženého napadeným rozsudkem (včetně trestu z předchozí trestní věci), v průběhu předchozího řízení se v této věci ve vazbě nenacházel a jak je patrno z požadavku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 3. 3. 2006, sp. zn. 1 Pp 27/2006, probíhá řízení o jeho podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný též v řízení před dovolacím soudem prohlásil, že se bude zdržovat na adrese B., ul. K., kterou také určil pro účely doručování v této trestní věci. Nelze přehlédnout ani to, že Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání a jen k dovolání obviněného zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu. Z obsahu spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 10 T 153/98, se sice podávají skutečnosti, jež by jinak mohly opodstatňovat vzetí obviněného do vazby, neboť obviněný výkon trestu uloženého mu v předchozí věci sám ve stanovené lhůtě nenastoupil a musel být do výkonu trestu dodán až policejními orgány (viz č. l. 1756, 1759, 1761 a 1770 spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 10 T 153/98). Tato zjištění by mohla odůvodňovat obavy předpokládané ustanovením §67 písm. a) tr. ř., tedy, že obviněný se bude skrývat, aby se vyhnul trestu, když se fakticky nezdržuje ve svém bydlišti, nicméně s ohledem na všechny výše uvedené okolnosti má dovolací soud za to, že omezení osobní svobody obviněného D. V. vazbou není pro účely dalšího řízení nezbytné, a proto rozhodl výrokem v bodě II. tak, že se obviněný D. V. do vazby nebere (§265l odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík