ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.824.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 824/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. července 2006 dovolání podané obviněným J. G., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 4 To 33/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně, sp. zn. 3 T 225/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 3 T 225/2005, byl obviněný J. G. uznán vinným skutkem, kvalifikovaným jako pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. a §247 odst. 1, písm. b), písm. e), odst. 2 tr. zák. a jako trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., za které byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 14 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému rovněž uložena povinnost nahradit poškozenému P. M., škodu ve výši 14 219 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění Městského soudu v Brně se obviněný výše uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 28. 10. 2005 kolem 12:30 hod. v B., po vypáčení mříží a rozbití skleněné výplně okna od toalety, vnikl do prodejny M. B., v úmyslu odcizit zde motorku Kawasaki Ninja v hodnotě 149 000 Kč, strhl ze zdi zabezpečovací systém, který poškodil, shodil na zem tři zde zaparkované motocykly, a to Hondu, rok výroby 2001, Hondu, rok výroby 2004 a Yamahu Fazer, které poškodil, zároveň poškodil i motorku zn. Suzuki GSX 100R a dveře do vedlejší prodejny M., poškozením zařízení způsobil škodu majiteli prodejny P. M., ve výši nejméně 14 219 Kč.
Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný a poškozený odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 4 To 33/2006 tak, že obě podaná odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Uvedené usnesení odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněnému dne 14. 3. 2006, jeho obhájkyni dne 17. 3. 2006 a Městskému státnímu zastupitelství v Brně dne 10. 3. 2006.
Proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně a v návaznosti na to i proti rozsudku Městského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. A. S. dovolání, které bylo doručeno Městskému soudu v Brně dne 15. 5. 2006.
Obviněný napadl svým dovoláním výrok citovaného usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně, a v návaznosti na to i výroky Městského soudu v Brně, týkající se vinny a trestu, jakož i navazující výroky. Jako dovolací důvod předně uvedl, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jako dovolací důvod dále uvedl, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, avšak již soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. Obviněný současně odkázal na §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že se soudy obou stupňů nevypořádaly se znaleckým posudkem MUDr. I. W., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, se specializací na alkoholismus a jiné drogové závislosti, který byl vypracován dne 8. 2. 2006 a předložen odvolacímu soudu. Závěry uvedeného znaleckého posudku jsou podle názoru obviněného v příkrém rozporu se závěry posudku ohledně osoby obviněného vypracovaným soudní znalkyní MUDr. P. S. Podle názoru obviněného existují rovněž rozpory mezi závěry zmíněného znaleckého posudku MUDr. S. a závěry předchozích znaleckých posudků soudních znalkyň MUDr. M. H. a PhDr. M. S., které hodnotily duševní stav obviněného v době jeho předchozí trestné činnosti v roce 2003. Rozpor podle názoru obviněného spočívá v tom, že u něj byla dříve diagnostikována paranoidní schizofrenie a tento závěr byl soudní znalkyní MUDr. P. S. vyvrácen, aniž však byl dostatečně objasněn, ať už ve znaleckém posudku samotném nebo při výslechu soudní znalkyně MUDr. S. v rámci hlavního líčení dne 14. 12. 2005. K této námitce obviněný rovněž uvedl, že MUDr. S. se ve svém znaleckém posudku vyjádřila k závěrům znaleckých posudků MUDr. M. H. a PhDr. M. S., avšak tyto znalkyně se neměly možnost k otázce diagnózy paranoidní schizofrenie v rámci nyní probíhajícího řízení vyjádřit.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dále obviněný spatřuje v tom, že se soudní znalkyně MUDr. S. nevypořádala ve svém posudku s existencí pěny u úst obviněného v době zadržení na místě činu a při absenci vzorků krve a moči a na ně navazujících závěrů toxikologických vyšetření, nelze podle názoru obviněného považovat znalecký posudek soudní znalkyně MUDr. S. za komplexní a dostačující pro posouzení otázky příčetnosti obviněného v okamžiku spáchání posuzované trestné činnosti.
K znaleckému posudku soudní znalkyně MUDr. S. dále obviněný uvedl, že znalkyně vycházela ze předpokladu, že obviněný ve výkonu trestu bez problému pracoval, a vzhledem k tomu u něj nemohla být přítomna schizofrenie, diagnostikovaná soudní znalkyní MUDr. M. H. Obviněný však podle svého vyjádření ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici v K. nikdy nepracoval a k této okolnosti nebylo podle jeho názoru provedeno žádné dokazování.
V další části svého dovolání obviněný namítá, že odvolací soud pochybil, když nevyhověl návrhům obhajoby na výslech znalkyň MUDr. M. H. a PhDr. M. S. a nevyhověl ani návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku k posouzení jeho osobnosti, tj. zejména k posouzení přítomnost paranoidní schizofrenie a z ní vyplývající nepříčetnosti. Pokud odvolací soud shora uvedeným návrhům nevyhověl, porušil podle názoru obviněného zásadu in dubio pro reo a dále zejména §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., §12 tr. ř. a §125 tr. ř.
Závěrem svého dovolání obviněný brojí proti skutečnosti, že soudní znalkyně MUDr. S. vycházela ze závěrů vyšetření MUDr. P. a PhDr. Z., ačkoliv tyto podklady nebyly v trestním řízení provedeny jako důkazy. Navíc poukázal na to, že závěry vyšetření MUDr. P. a PhDr. Z. měl k dispozici pro zpracování znaleckého posudku i MUDr. I. W., který i přesto dospěl ke zcela odlišnému závěru ohledně osobnosti obviněného.
Vzhledem k výše uvedenému uzavřel obviněný, že podle jeho názoru existují důvodné pochybnosti o jeho trestní odpovědnosti z důvodu jeho nepříčetnosti, navrhl obviněný, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 4 To 33/2006 a rovněž rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 3 T 225/2005, a věc vrátil soudu prvního stupně k doplnění dokazování a dalšímu projednání věci.
Dne 12. 6. 2006 bylo Městskému soudu v Brně doručeno podání obviněného, ve kterém sděluje, že nesouhlasí s projednáním věci u Nejvyššího soudu České republiky v neveřejném zasedání.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po obecném výkladu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. ř. uvedl, že obviněným uvedené námitky nenaplňují zvolené ani žádné jiné v zákoně uvedené dovolací důvody. Vzhledem k tomu navrhl státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky hodlal učinit jiné rozhodnutí, vyslovil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde jej lze učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání formálně označuje jako důvod dovolání nejprve skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu v případě všech námitek obviněného vyjádřených v jeho dovolání.
Obviněný totiž fakticky v dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svoje neztotožnění s dostatečností provedeného dokazování, hodnocením v řízení provedených důkazů a z něho vyplývajících závěrů soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry soudů jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
V této souvislosti je vhodné připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) a obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Pro úplnost je třeba dodat, že pokud obviněný namítá porušení zásad obsažených v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., popř. porušení ustanovení §12 tr. ř. a §125 tr. ř. nejde nepochybně o situaci, kdy by byla namítána vadná aplikace hmotného práva, jak má na mysli §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nýbrž je takto namítána případná vadná aplikace procesních norem. Ani z tohoto pohledu proto nenaplňují námitky obviněného jím zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání dále odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomu je třeba v obecné rovině uvést následující:
Uvedený dovolací důvod lze naplnit ve dvou variantách. V prvním případě je dovolací důvod naplněn tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V druhém případě je dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. naplněn, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Jak již bylo řečeno výše, uplatnil obviněný ve svém dovolání druhou shora uvedenou variantu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Ve zkoumané věci je však nutné konstatovat, že za situace, kdy bylo rozhodnuto odvolacím soudem o zamítnutí řádného opravného prostředku podaného obviněným J. G. proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl tento obviněný uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. a §247 odst. 1, písm. b), písm. e), odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., přičemž jak naznačeno výše, shledal Nejvyšší soud, že obviněným uvedené námitky nenaplňují jím zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a ani žádný jiný v zákoně uvedený dovolací důvod, nebyl těmito námitkami obviněného naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. G. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. července 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch