ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.952.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 952/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. srpna 2006 dovolání podané obviněným P. P. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 8. 2005, sp. zn. 9 To 44/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 4/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 3. 2005, sp. zn. 1 T 4/2001, byl obviněný P. P. uznán vinným vícero skutky, kvalifikovanými jako (I. bod 1–19) pokračující trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., (II. bod 1, bod 3) dva trestné činy zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., (II. bod 2) trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák., za které byl odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání šesti roků, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 24. 2. 2003, sp. zn. 4 T 48/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému dále uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným:
– B. M. , trvale bytem R. , okr. L. , částku ve výši 264 806 Kč,
– společnosti Z. K. , se sídlem M. L. částku ve výši 868 910 Kč,
– Ing. J. P. , trvale bytem K. nám. , R. n. L. , částku ve výši 680 361,50 Kč,
– A. K. , trvale bytem M. , P. , částku ve výši 300 570,50 Kč,
– L. Ch. , trvale bytem L. , Ř. , částku ve výši 239 500 Kč,
– Rolnickému družstvu K. se sídlem v N. B. , částku ve výši 837 963 Kč,
– Zemědělskému družstvu B. se sídlem V. nad L. , částku ve výši
1 517 070,50 Kč,
– M. V. , trvale bytem P. l. , Ch. , částku ve výši 100 000 Kč,
– společnosti Š. , se sídlem P. , P. , částku ve výši 92 647 Kč,
– SAZ L. E. M. se sídlem L. , částku ve výši 36 320,50 Kč,
– Městskému úřadu L. , odboru zdravotnictví a sociálních věcí, částku ve výši
15 000 Kč,
– společnosti R. se sídlem K. , částku ve výši 274 406 Kč,
– Rolnickému družstvu D. se sídlem D. , částku ve výši 2 342 Kč,
– společnosti AGT A. L. se sídlem P. , L. , částku ve výši
450 000 Kč,
– P. N. , trvale bytem V. , okr. K. , částku ve výši 500 000 Kč,
– P. K. , trvale bytem J. , T. , částku ve výši 221 565 Kč,
přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost Z. K. a Městský úřad v L. odkázáni s uplatněním zbytku svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem se obviněný výše uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
I.
v době od 29. 8. 1994 do 15. 8. 1996 na různých místech v České republice, nejprve jménem společnosti R. , L. , a později jako soukromý podnikatel podnikající pod obchodním jménem P. P. – A. – P. , Ř. , uzavíral se zemědělskými a obchodními subjekty smlouvy o dodávkách a odběrech hospodářských zvířat a produktů a další smlouvy, to vše s úmyslem za dodané zboží a služby neplatit a závazky vyplývající ze smluv neplnit a prostředky získané následným prodejem odebraného zboží nebo nevrácením poskytnutých záloh na dodávky zboží použít pro svoji potřebu, a takto: 1. dne 29. 8. a 10. 10. 1994 převzal částku celkem 500 000 Kč od společnosti E. P. N. , V. , okr. K. , jako zálohu na zajištění dodávky celkem 850 ks selat, selata však nedodal a zálohu nevrátil,
2. dne 7. 9. 1994 nechal převést částku ve výši 21 906,40 Kč jako doplatek od společnosti H. v. D. A. O. –M. za vepře dodané firmou R. L. na svůj soukromý účet č., a nikoliv na účet firmy R. , což v účtárně firmy H. v. D. A. odůvodnil změnou čísla účtu společnosti R. L. ,
3. dne 4. 10. 1994 a 5. 10. 1994 odebral od Rolnického družstva K. N. B. , okr. H. K. , celkem 501 ks selat v celkové hodnotě 837 963 Kč,
4. dne 2. 11. 1994 odebral od firmy Z. K. , a. s. M. L. , ul. H. , okr. L. , 106 ks prasat na výkrm, když z celkové ceny 485 208 Kč zaplatil jako podmínku pro dodání prasat zálohu 300 000 Kč, zbývající částku ve výši 185 208 Kč již neuhradil,
5. dne 16. 11. 1994 převzal od M. jatek s. r. o. V. , okr. T. , částku 168 000 Kč jako zálohu na dodávku jatečných prasat pro tuto firmu, prasat však nedodal,
6. ve dnech 3. 1. 1995, 2. 3. 1995 a 14. 3. 1995 odebral od firmy Z. K. a. s. M. L. , ul. H. , okr. L. , celkem 314 ks selat na výkrm, když předtím vždy zaplatil jako podmínku dodání peněžní zálohu, ale doplatek za uskutečněné dodávky v celkové výši 57 281 Kč již nezaplatil, a dne 29. 3. 1995 a 6. 4. 1995 odebral od téže firmy dalších 205 ks selat na výkrm a dodávku v celkové hodnotě 783 702 Kč nezaplatil,
7. dne 12. 1. 1995 odebral od poškozeného Z. družstva B. se sídlem V. n. L. , okr. L. , celkem 239 ks prasat v celkové hodnotě 1 252 387,50 Kč a dne 21. 2. 1995 od téhož družstva odebral po složení zálohy, která byla podmínkou dodávky 120 ks prasat, ale zbývající částku ve výši 264 683 Kč již nezaplatil,
8. dne 17. 5. 1995 odebral od poškozené L. C. , bytem Ř. , L. , okr. L. , 12 ks jatečních býků v celkové hodnotě 239 499,80 Kč, a dodávku neuhradil,
9. dne 23. 5. 1995 převzal od poškozené firmy V. a syn s. r. o. se sídlem Ú. , okr. Ch., částku 400 000 Kč jako zálohu na zajištění dodávky selat na výkrm a když slíbená selata nedodal, po mnoha urgencích vrátil poškozenému toliko částku 300 000 Kč,
10. dne 29. 5. 1995 odebral od poškozeného Ing. J. P. , bytem K. , R. nad L. , 22 ks jatečních býků v celkové hodnotě 648 406,50 Kč, dne 5. 6. 1995 od téhož poškozeného odebral 12 ks jatečních býků v celkové hodnotě 300 349,35 Kč, když zaplatil zálohu 300 000 Kč jako podmínku uskutečnění dodávky, a dne 11. 6. 1995 odebral od téhož poškozeného 80 ks prasat na výkrm v celkové hodnotě 271 606,60 Kč, když jako zálohu nutnou pro uskutečnění dodávky zaplatil 100 000 Kč,
11. dne 2. 7. 1995 odebral od poškozeného B. M. , bytem R. , okr. L. , 24 ks jatečních krav v celkové hodnotě 264 806 Kč,
12. dne 26. 10. 1995 odebral od poškozeného A. K. , bytem M. , P. , okr. L. , 16 ks jalovic v celkové hodnotě 300 570,50 Kč,
13. dne 26. 10. 1995 uzavřel na podkladě nepravdivých údajů o svých podnikatelských ziscích s poškozenou společností Š. , K. , P. , leasingovou smlouvu č. 97433 o pronájmu osobního motorového vozidla tov. zn. S. C. reg. zn. , když zaplatil pouze akontaci a první měsíční splátku v celkové výši 86 173,20 Kč, což byla podmínka převzetí vozidla, a způsobená škoda činí 404 826,80 Kč,
14. dne 21. 11. 1995 si u poškozené firmy S. L. E. M. , V. M. , L. , nechal do vozidla S. C. , namontovat sadu E. v hodnotě 13 824,60 Kč a dne 16. 2. 1996 si u téže firmy objednal a odebral sadu 4 ks disků zn. B. s pneumatikami P. v celkové hodnotě 22 469 Kč,
15. dne 4. 12. 1995 objednal u poškozeného R. družstva D. , P. , okr. L. , nákladní vozidlo tov. zn. A., na odvoz jatečních zvířat z Ř. do Ž. , a vystavenou fakturu č. 95600425 na částku 2 342,40 Kč neuhradil,
16. dne 4. 12. 1995 od poškozené společnosti R. –CH. K. , okr. R. , odebral v Ř., 4 ks jatečních krav a 40 ks jatečních vepřů, vše v celkové hodnotě 274 406 Kč,
17. dne 21. 5. 1996 předložil u poškozené firmy M. D. , ul. Kpt. J. , T. , jako důkaz o zaplacení zálohy na vybavení interiéru prodejny v L. , T. , příkaz k úhradě na částku 150 000 Kč daný bance U. , a. s. pobočce v R. nad L. téhož dne, ačkoli věděl, že příkaz nemůže být proveden pro nedostatek finančních prostředků na účtu obžalovaného a na základě toho mu poškozená firma M. D. dodala do prodejny v L. zařízení v celkové hodnotě 221 565 Kč, které neuhradil,
18. dne 7. 8. 1996 převzal od poškozené firmy A. – A. , P. , L. , částku 250 000 Kč jako zálohu na zajištění dodávky 350 t průmyslové pšenice, a dne 15. 8. 1996 převzal od téže firmy částku 200 000 Kč jako zálohu na zajištění dodávky 300 t pšenice, když žádnou z dodávek nezajistil,
19. dne 30. 5. 1996 si od M. R. , bytem L. , okr. L. , vypůjčil finanční částku nejméně 140 000 Kč a k zajištění této půjčky vystavil M. R. plnou moc na převod motorového vozidla tov. zn. O. C. , reg. zn. v hodnotě nejméně 222 200 Kč, a to přesto, že věděl, že uvedené vozidlo je podle smlouvy o finančním leasingu č. 52245 ze dne 25. 5. 1995 ve vlastnictví společnosti SID L., A. S. , P. ,
když celkem svým jednáním uvedeným v I. body 1–19 způsobil škodu ve výši nejméně 7 408 002,40 Kč,
II.
1. v době od 1. 8. 1995 do 18. 9. 1996, kdy byl vzat do vazby v souvislosti s jinou trestnou činností, úmyslně nepřispíval na výživné ve výši 400 Kč měsíčně na svoji nezl. dceru V. T. , svěřenou do péče matky O. T. , bytem L. , U N. , a to přesto, že byl k této povinnosti zavázán rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 29. 8. 1994, č. j. 8 C 187/91–70, kdy dlužná částka za uvedené období k rukám matky nezletilé činí 5 600 Kč,
2. v době od 1. 7. 1995 do 18. 9. 1996, kdy byl vzat do vazby v souvislosti s jinou trestnou činností, úmyslně nepřispíval na výživné na nezl. dceru T. , a nezl. syna P., částkou 500 Kč na každé dítě svěřené do péče matky M. P. , bytem T. , okr. L., a to přesto, že byl k této povinnosti zavázán rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 11. 1992, č. j. 8 C 314/92–22, kdy dlužná částka za uvedené období činí k rukám matky nezletilých 2 000 Kč a dlužná částka za uvedené období Okresnímu úřadu v Litoměřicích, referátu zdravotnictví a sociálních věcí činí nejméně 13 000 Kč, neboť na základě rozhodnutí tohoto referátu ze dne 12. 9. 1995, č. j. OPD–PV–82/95, byl matce nezletilých poskytován příspěvek na výživu ve výši 1 000 Kč měsíčně, protože příjmy matky nedosahovaly výše stanoveného životního minima,
3. v době od 18. 3. 1997 nejméně do 17. 11. 1997 úmyslně nepřispíval na výživné na nezl. dceru T., a nezl. syna P. , částkou 500 Kč na každé dítě svěřené do péče matky M. P. , bytem T. , okr. L. , a to přesto, že byl k této povinnosti zavázán rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 11. 1992, č. j. 8 C 314/92–22, kdy dlužná částka za uvedené období činí k rukám matky nezletilých nejméně 8 000 Kč.
Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 8. 2005, sp. zn. 9 To 44/2005 tak, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. v bodě I./9 výroku o náhradě škody zrušil, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uložil obviněnému P. P. podle §228 odst. 1 tr. ř. uhradit poškozené společnosti V. a syn spol. s r. o., D. , Ú. , okr. Ch. částku ve výši 100 000 Kč, přičemž v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek beze změny.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu byl doručen mimo jiné ustanovenému obhájci obviněného JUDr. J. H. a Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem shodně dne 7. 9. 2005. Obviněnému byl citovaný rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soud prvního stupně, doručen dne 19. 4. 2006, v rámci výslechu po jeho zatčení dne 18. 4. 2006.
Proti shora uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze, a v návaznosti na to i proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, podal obviněný prostřednictvím svého zvoleného obhájce JUDr. J. K. dovolání, které bylo doručeno Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 19. 6. 2006.
Obviněný napadl svým dovoláním výroky o vině, jakož i výroky o náhradě škody, obou shora uvedených rozhodnutí. Jako dovolací důvod uvedl, že ve zkoumané věci byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení a veřejném zasedání o odvolání, přičemž odkázal na §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a dále uvedl, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že mu bylo odebráno soudy obou stupňů právo na obhajobu, neboť soudy rozhodovaly v jeho nepřítomnosti, což není s ohledem na projednávaný trestný čin v souladu s §202 odst. 4 tr. ř. přípustné.
Obviněný ve svém dovolání dále zpochybnil postup soudu při hlavním líčení dne 30. 3. 2005, kdy toto hlavní líčení bylo vedeno bez jeho přítomnosti jako proti uprchlému. Obviněný k tomu dodal, že nebyla splněna žádná z podmínek §302 tr. ř., neboť ani nevycestoval mimo Českou republiku a ani se neskrýval.
Závěry soudu, že se obviněný skrývá, a že se nezdržuje v místě svého trvalého bydliště, vycházející ze zprávy Policie České republiky, nejsou podle obviněného správné. K tomu obviněný uvedl, že se po celou dobu až do svého zatčení zdržoval v místě svého trvalého bydliště v L. na H. , a že nedokáže pochopit, že zde nebyl zastižen Policií České republiky. Dále uvedl, že nejen, že se neskrýval, ale rovněž pracoval, a to u V. B. , B. , okr. L. , na základě dohod o provedení práce ze dne 1. 12. 2004, 31. 12. 2004, 4. 4. 2005, přičemž mu uvedený zaměstnavatel rovněž pronajal byt na adrese B. , okr. L. Následně pracoval u Ing. S. N. , D. , kde mu bylo rovněž poskytnuto ubytování, přičemž od 1. 9. 2005 do 14. 9. 2005 a dále od 31. 3. 2006 do 5. 4. 2006 byl v pracovní neschopnosti, a to na základě neschopenky vystavené MUDr. V. S. , praktickou lékařkou v B. nad O. .
Obviněný závěrem k tomuto dovolacímu důvodu uvedl, že o skutečnosti, že se neskrýval svědčí i to, že v jiné trestní věci převzal obsílku Okresního soudu v Litoměřicích (senát JUDr. J. H. ).
Naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že podle jeho názoru soud prvního stupně v tzv. skutkové větě uvedl, že se měl obviněný tam uvedené trestné činnosti dopustit „jako zaměstnanec firmy R. , se sídlem L. , P. , přičemž však nikdy nebyl společníkem ani jednatelem této společnosti, a že soud nerozlišil to, co spáchal obviněný sám, a to co je obchodním vztahem poškozených ke společnosti R.
Obviněný spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. když uvádí, že nejsou protiprávní následující skutky, které podle jeho názoru soud označil za trestný čin podvodu:
– dne 4. 10. 1994 a 5. 10. 1994 odebral od Rolnického družstva K. N. B. , okr. H. K. , celkem 501 ks selat v celkové hodnotě 837 963 Kč,
– dne 2. 7. 1995 odebral od poškozeného B. M. , bytem R. , okr. L. , 24 ks jatečních krav v celkové hodnotě 264 806 Kč,
– dne 26. 10. 1995 odebral od poškozeného A. K. , bytem M. , P. , okr. L. , 16 ks jalovic v celkové hodnotě 300 570,50 Kč,
– dne 21. 11. 1995 si u poškozené firmy S. L. E. M. , L. , V. M. , nechal do vozidla S. C. , reg. zn., namontovat sadu E. v hodnotě 13 824,60 Kč a dne 16. 2. 1996 si u téže firmy objednal a odebral 4 ks disků zn. B. s pneumatikami P. v celkové hodnotě 22 469 Kč,
– dne 4. 12. 1995 od poškozené společnosti R. –CH. K. , okr. R. , odebral v Ř. 4 ks jatečních krav a 40 ks jatečních vepřů, vše v celkové hodnotě 274 406 Kč.
Vzhledem ke shora uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 8. 2005, sp. zn. 9 To 44/2005, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 3. 2005, sp. zn. 1 T 4/2001, a věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání.
Na výzvu Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 6. 2006 vyjádřil obviněný, prostřednictvím svého právního zástupce, souhlas s tím, aby Nejvyšší soud České republiky projednal podané dovolání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po stručném shrnutí předchozího řízení a obsahu dovolání obviněného uvedla, že pokud jde o námitku směřující proti postupu soudů, které proti obviněnému vedly řízení jako proti uprchlému, pak s ohledem na skutečnost, že při prvním výslechu obviněný uvedl adresu pro doručování, na které se nezdržoval, a orgánům činným v trestním řízení nesdělil její změnu, je zcela správný závěr soudů ohledně naplnění podmínek pro řízení proti uprchlému ve smyslu §302 a násl. tr. ř. Vzhledem k tomu státní zástupkyně uvedla, že soudy postupovaly zcela správně, když všechny písemnosti určené obviněnému doručovali v souladu s §306 odst. 1 tr. ř. obhájci, který mu byl ustanoven.
Pokud jde o další námitku obviněného, když tento uvedl, že soudy nesprávně vyhodnotily jeho odpovědnost za jednání, kterého se měl dopustit jako zaměstnanec společnosti R. , uvedla státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, že obviněný zřejmě přehlédl, že vystupoval jako pracovník pověřený vystavováním objednávek, přebíráním dodaného zboží a tím jako osoba odpovědná za řádnou a včasnou úhradu sjednaných úhrad. Vzhledem k tomu není důvodu pochybovat o jeho odpovědnosti za škodu na neuhrazených pohledávkách.
Ohledně jiného právního posouzení takového jednání obviněného za situace, kdy jeho úmysl neuhradit sjednanou kupní cenu u něj nastal až poté, co se rozhodl použít finanční prostředky svěřené k tomuto účelu pro vlastní potřebu, odkázala státní zástupkyně na formální překážku spočívající v zákazu změny k horšímu a na příslušné části odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu.
K poslední námitce obviněného státní zástupkyně poukázala na návětí výroku o vině pod bodem I., které, podle jejího názoru, obsahuje všechny okolnosti jednání obviněného a které, s výjimkou útoků spáchaných v postavení pracovníka společnosti R. , odpovídají podvodnému jednání obviněného.
Vzhledem ke shora uvedenému navrhla státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno na místě, kde jej lze učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Nejvyšší soud však rovněž shledal, že obviněným podané dovolání nebylo podáno v zákonné lhůtě, a to z následujících důvodů:
Z trestního spisu sp. zn. 1 T 4/2001 totiž Nejvyšší soud mimo jiné zjistil, že usnesením ze dne 30. 3. 2005, vyhlášeným v rámci hlavního líčení, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem o konání řízení proti obviněnému jako o řízení proti uprchlému (srov. č. l. 1049), a tedy bez přítomnosti obviněného v hlavním líčení. Z uvedeného trestního spisu dále Nejvyšší soud zjistil, že i odvolací soud nadále vedl řízení proti obviněnému jako řízení proti uprchlému a veřejné zasedání tohoto soudu proběhlo v souladu s §306 odst. 2 tr. ř. bez přítomnosti obviněného (srov. č. l. 1082).
Podle §265e odst. 1 tr. ř. platí, že dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle odst. 2 téhož ustanovení dále platí, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §265e odst. 4 tr. ř. pak platí, že navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné. Podle §306 odst. 1 tr. ř. konečně pro řízení proti uprchlému platí, že všechny písemnosti určené pro obviněného se doručují toliko obhájci.
S ohledem na smysl a zásady řízení proti uprchlému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se v rámci tohoto řízení vůči obviněnému neuplatní pro doručování rozhodnutí odvolacího soudu obecná ustanovení trestního řádu o doručování rozhodnutí, tj. §130 tr. ř. resp. §137 odst. 4 tr. ř., a uplatní se výlučně speciální úprava obsažená v §306 odst. 1 tr. ř. Vzhledem k tomu pak i lhůta pro podání dovolání ve smyslu §265e tr. ř běží toliko od okamžiku doručení rozhodnutí odvolacího soudu obhájci obviněného, který je v této lhůtě oprávněn podat za něj dovolání. Pokud se obhájce domnívá, že je proti obviněnému konáno řízení jako proti uprchlému, ač nebyly splněny zákonné podmínky §302 tr. ř., a v důsledku toho byla obviněnému znemožněna účast na hlavním líčení či veřejném zasedání, je toto důvodem pro podání dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. (srov. č. 57/2005–II Sb. rozh. tr.). Pokud však obviněný P. P. doručil své dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 8. 2005, sp. zn. 9 To 44/2005, Krajskému soudu v Ústí nad Labem až dne 19. 6. 2006, je nutné takto podané dovolání považovat za opožděné, byť by v dovolání uplatněné námitky naplňovaly zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
V této souvislosti je třeba dodat, že i za situace, kdy obhájce obviněného dovolání v zákonné lhůtě nepodal, mohl obviněný využít práva daného mu §306a odst. 2 tr. ř. a domáhat se do osmi dnů od doručení pravomocného rozsudku soudu prvního stupně zrušení takového rozsudku a opětovného provedení hlavního líčení. O této možnosti byl obviněný v souladu s §306a odst. 2 tr. ř. poučen dne 19. 4. 2006 při svém výslechu po zatčení dne 18. 4. 2006 (o jeho konání byl vyrozuměn i obhájce obviněného), v jehož rámci mu byl předán rozsudek soudu prvního stupně, jakož i rozsudek soud druhého stupně. Po vyslechnutí tohoto poučení však obviněný uvedl, že návrh na zrušení rozsudku soudu prvního stupně nepodává, a že netrvá na novém provedení řízení (srov. č. l. 1121).
Tímto způsobem mohl obviněný, bez toho, aby splnil jakékoliv další formální předpoklady, dosáhnout nového projednání věci v řízení před soudem prvního stupně, resp. v návaznosti na to i před soudem odvolacím. Tuto možnost však v zákonné lhůtě nevyužil. Přitom právní institut nového projednání věci připuštěný ustanovením §306a odst. 2 tr. ř. je určen právě pro odstranění důsledku konání řízení proti uprchlému, záležícího v původním projednání věci bez účasti obviněného.
Vzhledem ke shora uvedenému postupoval Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř., a dovolání obviněného P. P. odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch