ECLI:CZ:NS:2006:11.TVO.7.2006.1
sp. zn. 11 Tvo 7/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2006 stížnosti obviněných ing. O. F., a A. P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 5 To 1/2006, a rozhodl takto:
Podle §149 odst. 1 písm. a) tr. řádu se usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 5 To 1/2006, zrušuje .
Podle §73a odst. 4 tr. řádu se r u š í peněžitá záruka přijatá usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 1995, sp. zn. 1 Nt 690/95, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 1995, sp. zn. 3 Nt 745/95, a usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 1996, sp. zn. Nt 531/96.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 4. 2004, sp. zn. 45 T 32/98, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 5 To 111/2004, byl obviněný ing. O. F. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné dávky podle §148 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. a obviněný A. P. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné dávky podle §148 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. a odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody obviněný ing. O. F. v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, obviněný A. P. v trvání šesti let, pro jehož výkon byl taktéž zařazen do věznice s ostrahou, dále byl oběma obviněným uložen trest zákazu činnosti a obviněnému ing. O. F. povinnost nahradit škodu. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného ing. L. P.
K dovolání všech obviněných byl usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 7 Tdo 1324/2005, podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2005 zrušen, podle §265k odst. 2 tr. řádu byla zrušena všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. řádu bylo Vrchnímu soudu v Olomouci přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně bylo podle §265l odst. 4 tr. řádu rozhodnuto, že se obvinění ing. O. F., A. P. a ing. L. P. neberou do vazby.
Podáním ze dne 5. 10. 2005 požádali obvinění ing. O. F. a A. P. o vrácení peněžitých záruk.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 5 To 1/2006, podle §73a odst. 4 tr. řádu a contrario žádosti obviněných ing. O. F. a A. P. o zrušení peněžitých záruk zamítl.
Proti tomuto usnesení podali oba obvinění stížnosti, ve kterých shodně poukazují na nesprávné postupy a pochybení soudů obou stupňů v celé jejich trestní věci, mimo jiné na to, že o vrácení kauce mělo být rozhodnuto z úřední povinnosti hned poté, co byli dodáni do výkonu trestu. Proto navrhují, aby bylo napadené usnesení vrchního soudu zrušeno, a rozhodnuto, že se jim kauce vrací.
Nejvyšší soud z podnětu podaných stížností přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Obviněný ing. O. F. byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 13. 10. 1994, sp. zn. Nt 1144/94, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 1994, sp. zn. 1 Nt 532/94, z důvodů §67 písm. a), b) tr. řádu a ze stejných důvodů obviněný A. P., a to usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 11. 1995, sp. zn. 1 Nt 1490/95, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 1995, sp. zn. 1 To 612/95. Oba obvinění pak při konstatování vazebního důvodu podle §67 písm. a) tr. řádu byli na základě přijatých peněžitých záruk a dalších náhrad obviněný ing. O. F. usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 1995, sp. zn. 1 Nt 690/95, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 1995, sp. zn. 3 Nt 745/95, a obviněný A. P. usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 1996, sp. zn. Nt 531/96, z vazby propuštěni. Peněžitou zárukou byla nahrazena vazba, která z důvodu §67 písm. a) tr. řádu oběma obviněným hrozila. Poté však, co byli oba obvinění pravomocně odsouzeni, měla být podle §73a odst. 4 tr. řádu zrušena, neboť tím u obviněných důvody vazby pominuly. V tomto směru je nepodstatné, že později byl usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2005 odsuzující rozsudek zrušen. Významné je pouze to, že Nejvyšší soud u obviněných žádný z důvodů vazby neshledal. I toto rozhodnutí má však význam jen z hlediska toho, zda lze u obviněných znovu uvažovat o vazbě, a tím i o nové peněžité záruce. V žádném případě však není možno přisvědčit tomu, že zrušení odsuzujícího rozsudku znamená legalizaci dříve přijaté záruky. Nejvyšší soud vazbu obou obviněných nepovažoval za důvodnou, a protože zde důvody vazby nebyly, nebyl zde ani důvod nahrazovat je peněžitou zárukou.
Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera