ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1003.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1003/2006
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci péče o nezletilého M. K. , bytem u matky, zastoupeného opatrovníkem, syna M. K. , zastoupené advokátkou, a otce V. K. , o výkon rozhodnutí, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 30 Nc 264/2005, o dovolání matky nezletilého proti usnesení Krajského soudu v Praze z 15. 2. 2005, č.j. 28 Co 30/2005-164, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným usnesením krajský soud změnil usnesení z 10. 12. 2004, č. j. E 1747/2003-128, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí (rozsudku okresního soudu Praha-východ z 11. 3. 2003, č.j. P 253/2000-1090, kterým byla matka nezletilého zavázána otce o dítěti pravidelně informovat ve smyslu ustanovení §26 odst. 4 zákona o rodině) uložením pokuty v částce 5.000,- Kč, tak, že matce uložil za nesplnění informační povinnosti v měsíci listopadu 2004 pokutu ve výši 10.000,- Kč; v části rozhodnutí, jíž okresní soud výkon rozhodnutí nařídil i za období od října 2003 do října 2004, krajský soud rozhodnutí okresního soudu změnil tak, že návrh na nařízení výkonu zamítl.
V dovolání, směřujícím proti části rozhodnutí krajského soudu, jíž byl výkon nařízen za nesplnění informační povinnosti za měsíc listopad 2004 (zamítavý měnící výrok rozhodnutí krajského soudu zůstal dovoláním nenapaden), matka namítá nesprávnou aplikaci ustanovení §273 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., tedy nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. spatřuje v tom, že odvolací soud výkon rozhodnutí nařídil přesto, že svou informační povinnost splnila.
Dovolání (přípustné podle §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) není důvodné.
V obecné rovině platí, že při věcném posuzování návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí soud zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný (materiálně i formálně), zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni a (u výkonů jiných než podle §272, §273 a §273a o.s.ř.), zda je výkon navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu na peněžité plnění není zřejmě nevhodný. Soudní praxe (srov. např. stanovisko „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21) je jednotná v tom, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá (nezjišťuje), zda (v jakém rozsahu) povinný vymáhanou povinnost dobrovolně splnil (v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí). Okolnosti takové povahy mohou být hodnoceny jen v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, které předpokládá provádění dokazování (srov. §268 odst. 1 písm. g/, §269 odst. 1 o.s.ř.). Není přitom žádného důvodu, aby uvedené závěry nebylo možno aplikovat i v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 26. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 876/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2005, pod poř. č. 101, jež se sice týká uložení pokuty podle §351 o.s.ř., jehož závěrů však lze využít obdobně i v řízení předmětném, v němž jde o uložení pokuty podle §273 o.s.ř.).
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se matce nezletilého prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. (aniž se musel zabývat výtkou směřující proti výši pokuty, jelikož ta vedle „hlavního“ dovolacího důvodu, jímž je soud podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o.s.ř. vázán, logicky nemůže – již pojmově – obstát /nelze úspěšně vyargumentovat, že důvod k udělení pokuty neexistuje, a současně, že takový důvod dán je, avšak pouze pro uložení pokuty menší/) zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení je ve smyslu ustanovení §146 odst. 1 písm. a/, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. odůvodněn zásadou, že i řízení o výkon rozhodnutí o úpravě styku rodičů s nezletilými dětmi je řízením ve věci péče o nezletilé, jež lze podle §81 odst. 1 o.s.ř. zahájit i bez návrhu.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. července 2006
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu