ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1032.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1032/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a/ A. h. a. s., b/ C. I. L., se sídlem ve Velké Británii, zastoupené zmocněnkyní JUDr. M. M., c/ C. (Luxembourg), zastoupené advokátem, d/ P. K., zastoupeného zmocněncem Mgr. S. Š., proti povinnému J. P., zastoupenému advokátem, za účasti manželky povinného D. P., prodejem nemovitostí, pro 441.260,65 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 16 E 471/95, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. prosince 2004, č. j. 11 Co 889/2004-320, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně udělil vydražiteli příklep na vydražené nemovitosti s odůvodněním, že neshledal naplnění podmínek předpokládaných ustanovením §336k odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o.s.ř.“). Dražební vyhláška obsahuje všechny zákonem předpokládané náležitosti, přičemž soud prvního stupně před provedením dražby přítomné účastníky řádně seznámil se stavem předmětné nemovitosti, včetně všech právních závad na ní váznoucích. Cena vydražené nemovitosti vychází ze znaleckého posudku, když znalec k tržní ceně došel dostatečně přesvědčivým způsobem.
Povinný v dovolání namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Namítá také, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.), neboť ocenění nemovitosti neodpovídá aktuálnímu stavu, a navíc znalec draženou nemovitost v době vyhotovení znaleckého posudku ani neviděl. Vykonávací řízení považuje za zmatečné, neboť v jeho průběhu soud jednal jako s účastníky řízení se subjekty, které již účastníky řízení v daném okamžiku nebyly. Dražbu pak považuje za zmatečnou také proto, že v dražební vyhlášce nebyly uvedeny všechny právní závady spojené s nemovitostí, nadto tato ani neobsahuje další zákonné náležitosti. Namítá kolizi lhůty k zaplacení nejvyššího podání specifikované v usnesení o příklepu nejen s dražební vyhláškou, ale také s platnou právní úpravou. Je také toho názoru, že usnesení o udělení příklepu bylo vydáno dříve, než dražební vyhláška nabyla právní moci.
Podle článku II. bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, platí, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Pro danou věc to znamená, že dovolání Nejvyšší soud projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1. dubna 2005.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z uvedeného plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a) až c) o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a tím o přípustnosti dovolání - bezcenné.
Dovolatel ve svém dovolání nikterak neformuluje otázku zásadního právního významu předpokládanou ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a hodnocením v dovolání obsažené argumentace, jež (obsahově) je podřaditelná důvodu uvedenému v §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., k takovému závěru dospět nelze. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud přihlédnout jen za – zde nenaplněného – předpokladu, že shledá napadené rozhodnutí zásadně právně významným (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.).
Dovolatelem vznášenou výtkou nesprávného zjištění skutkového stavu, podřaditelnou pod dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o.s.ř., podle kterého lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však lze zpochybnit v dovolacím řízení správnost skutkových závěrů odvolacího soudu leda tehdy, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. a nikoli tehdy, je-li jeho přípustnost poměřována existencí otázky po právní stránce zásadního významu. Dovolatel se přitom zásadně mýlí, má-li za to, že lze po právní moci usnesení o ceně nemovitosti dle §336a o.s.ř. zpochybňovat v další dražební fázi výkonu obsah rozhodnutí, jež nadto tvoří jen východisko pro stanovení nejnižšího podání (§336e o.s.ř.); pomíjí totiž, že tržní (reálná) cena nemovitosti vyplyne až ze samotného průběhu dražby.
Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatele vycházejí z práva procesního.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c), odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Na nepřípustnosti dovolání nic nemění ani nesprávné poučení v napadeném usnesení, podle kterého dovolání proti němu je přípustné; takové poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6/2003, pod poř. č. 51).
Dovolání povinného bylo odmítnuto, ostatním účastníkům, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. června 2006
JUDr. František I š t v á n e k , v. r.
předseda senátu