ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1053.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1053/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného JUDr. Gerda Čermáka , se sídlem v Ostravě 2, Antošovická 262, správce konkursní podstaty Plasty a formy, a. s., se sídlem v Ostravě, Porubě, Dělnická 382, proti povinné České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 10, Kodaňská 1441/46, pro 3.242,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. E 1699/98, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 12. 2004, č.j. 12 Co 721/2003-21, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 12. 2004, č.j. 12 Co 721/2003-21, a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15. 10. 2003, č.j. 15 E 1699/98-14, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Jihlavě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 15. 10. 2003, č.j. 15 E 1699/98-14, jímž Okresní soud v Jihlavě rozhodl, že v řízení bude namísto Petra Svobody, který 3. 4. 2001 zemřel, jako s povinným pokračováno s Českou republikou - Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. Po zjištění, že všichni v úvahu připadající dědicové ze zákona dědictví odmítli a že nebyla prokázána existence závěti zůstavitele, odvolací soud uzavřel, že není třeba vyčkat právní moci usnesení o dědictví (zde usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. 4. 2004, č.j. 11 D 441/2001-388), neboť již v tomto stadiu řízení je najisto postaveno, že „univerzálním dědicem, jemuž mimo jiné připadnou i sepsané movité věci, je právě Česká republika“.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž namítla nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). V případech, na které se vztahuje ustanovení §462 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), stát nemá postavení dědice. Pokud mu dědictví připadne, uplatní se co do odpovědnosti za dluhy a za přiměřené náklady pohřbu zůstavitele ustanovení §472 odst. 1 a 2 obč. zák. včetně toho, že může navrhnout likvidaci dědictví; v takovém případě by dovolatelce připadl pouze majetek, který by se soudu nepodařilo zpeněžit. Řízení o dědictví však dosud není pravomocně skončeno a „vše nasvědčuje tomu“, že bude nařízena likvidace dědictví. Z uvedených důvodů dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2003, č.j. 8 K 200/95-1192, byl na majetek oprávněné Plasty a formy, a.s., prohlášen konkurs; dnem, kterým nastaly účinky prohlášení konkursu, tj. 12. 11. 2003, přešlo oprávnění nakládat s majetkem konkursní podstaty (tedy i s vymáhanou pohledávkou) na správce konkursní podstaty úpadkyně, jímž byl ustanoven JUDr. Gerd Čermák (§14 odst. 1 písm. a/, věta první, zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 328/1991 Sb.“), a současně zanikly i plné moci úpadkyně (§14 odst. 1 písm. h/ cit. zákona). Protože řízení o výkon rozhodnutí se nepřerušuje (srov. §14 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb.), pokračoval v něm Nejvyšší soud se správcem konkursní podstaty jako s oprávněným namísto úpadkyně.
Naopak platí : V řízení o výkon rozhodnutí, v němž úpadce vystupoval ke dni prohlášení konkursu jako povinný, zůstává účastníkem řízení i nadále úpadce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1105/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 95).
Dovolání – přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. – je i důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu posouzení předpokladů pro rozhodnutí o procesním nástupnictví povinné fyzické osoby (§107 odst. 1, 2 o.s.ř.).
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno, že po pravomocném nařízení výkonu rozhodnutí (platebního rozkazu Okresního soudu v Jihlavě ze dne 1. 7. 1998, sp. zn. Ro 565/98) prodejem movitých věcí Petr Svoboda, naposledy bytem v Jihlavě, Březinova 54, dne 3. 4. 2001 zemřel. Protože dědici ze zákona dědictví odmítli a existence závěti prokázána nebyla, rozhodl Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 20. 4. 2004, č.j. 11 D 441/2001-388, tak, že dědictví připadlo státu (§462 obč. zák., §175q odst. 1 písm. b/ o.s.ř.). Obvyklou cenu majetku soud stanovil částkou 1.906.761,- Kč, výši dluhů částkou 968.785,90 Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 937.975,10 Kč (§175o odst. 1 o.s.ř.). Rozhodnutí o dědictví nenabylo právní moci, neboť stát jej napadl odvoláním, o němž dosud nebylo rozhodnuto.
Podle ustanovení §107 o.s.ř., jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1/). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde (odstavec 2/).
Ustanovení §107 o.s.ř., které upravuje procesní nástupnictví při ztrátě způsobilosti být účastníkem řízení, je použitelné i ve výkonu rozhodnutí (srov. §254 odst. 1 o.s.ř.).
Nastala-li hmotněprávní sukcese na straně povinného po nařízení výkonu rozhodnutí k vymožení peněžitého plnění (při jeho provádění), je rozhodující, zda přechod povinnosti je spjat s převzetím věci, práva nebo jiného majetku, které byly nařízeným výkonem (coby předmět exekuce) postiženy; je-li tomu tak (právní nástupce povinného předmět exekuce převzal), postupuje soud podle ustanovení §107 o.s.ř. Po právní moci usnesení pak soud pokračuje v řízení (v provádění výkonu) s právním nástupcem povinného. V opačném případě, tj. nepřešel-li na právního nástupce povinného předmět exekuce, nelze v řízení (v provádění výkonu) pokračovat, neboť právnímu nástupci nepatří majetek, ohledně kterého byl výkon nařízen; soud podle §107 o.s.ř. nemůže postupovat a jediným východiskem je zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř.
Na návrh státu, kterému má dědictví připadnout podle §462 obč. zák. (jako tzv. odúmrť), lze nařídit likvidaci dědictví jen tehdy, jestliže peníze z dědictví nepostačují k úhradě přiměřených nákladů spojených s pohřbem zůstavitele a všech zůstavitelových peněžitých dluhů, za něž stát odpovídá podle §472 odst. 1 obč. zák., jestliže stát nabídl věřitelům k úhradě jejich pohledávek věci z dědictví a jestliže věřitel (některý ze zůstavitelových věřitelů) tuto nabídku odmítl (§472 odst. 1, 2 obč. zák., §175t odst. 1 o.s.ř.). Návrh na nařízení likvidace dědictví může být podán jen před pravomocným skončením projednání dědictví (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2143/2000, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 2/2003 pod č. 13).
Je sice pravda, že pokud dědicové dědictví odmítnou, nastává stejná situace, jako kdyby zůstavitel žádné dědice nezanechal (odmítnutí dědictví má zpětné účinky ke dni smrti zůstavitele), a až do právní moci usnesení, kterým bylo potvrzeno, že dědictví připadlo státu (§175q odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), je považován za vlastníka celého majetku patřícího do dědictví – tedy i movitých věcí postižených výkonem rozhodnutí – stát. Na straně druhé však nelze přehlížet důsledky, které nastanou, jestliže soud vyhoví návrhu státu a usnesením nařídí likvidaci dědictví (§175t o.s.ř.). Po právní moci takového usnesení provede soud zpeněžení všeho zůstavitelova majetku podle ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí nebo prodejem mimo dražbu přiměřeně podle zvláštního předpisu (zákona č. 328/1991 Sb.) a o majetku zůstavitele, který se nepodařilo takto zpeněžit, rozhodne, že připadá státu s účinností ke dni smrti zůstavitele (srov. §175u odst. 1, 2 o.s.ř.).
V usnesení o nařízení likvidace dědictví vyzve soud věřitele, aby mu ve stanovené lhůtě oznámili své pohledávky, a upozorní je, že pohledávky, které nebudou při likvidaci uspokojeny, zaniknou (srov. §175t odst. 2, větu první, o.s.ř.); to platí i o pohledávkách, k jejichž vydobytí je veden výkon rozhodnutí. Z toho vyplývá, že (pravomocně nařízený) výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí patřících do dědictví po zůstaviteli by nemohl být po dobu likvidace dědictví proveden (uspokojení přihlášené pohledávky z věcí, o nichž bylo rozhodnuto ve smyslu §175u odst. 2 o.s.ř., by připadalo v úvahu až po skončení likvidace). Uvedené důsledky, jež mají základ v přednostním uspokojení přihlášených pohledávek věřitelů z výtěžku zpeněžení majetku zůstavitele (§175v odst. 1, 2, 3 o.s.ř.) před odděleným uspokojením cestou exekuce, naopak nenastanou, jestliže usnesení podle §175q odst. 1 písm. b) o.s.ř. nabude právní moci. V takovém případě platí, že vlastníkem exekucí postižených movitých věcí, které patří do dědictví, je – s účinností ke dni smrti zůstavitele – stát, s nímž jako s právním nástupcem povinného, který předmět exekuce převzal, může soud po právní moci usnesení podle §107 odst. 1 o.s.ř. v provádění výkonu rozhodnutí pokračovat.
Lze uzavřít, že právní názor odvolacího soudu, podle něhož není pro rozhodnutí podle §107 odst. 1 o.s.ř. významné, zda usnesení o dědictví, jímž soud potvrdil, že dědictví, které nenabyl žádný dědic, připadlo státu, nabylo právní moci, správný není. Nejvyšší soud proto jeho rozhodnutí zrušil, a protože důvody kasace platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. listopadu 2006
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu