ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1175.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1175/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné „A.“, spol. s.r.o., proti povinnému P. Š., pro 70.000,- Kč s příslušenstvím za účasti manželky povinného Mgr. V. Š., zastoupené advokátem, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 21 Nc 3448/2002, o dovoláních povinného a jeho manželky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30.1.2003, č.j. 12 Co 521/2002-10, takto:
Dovolání se odmítají.
Odůvodnění:
Krajský soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze 14. 5. 2002, č.j. 21 Nc 3448/2002-2, jímž Okresní soud v Mostě na podkladě svého rozsudku ze dne 29. 3. 1996, č.j. 13 C 1381/95-46, nařídil k vydobytí pohledávky 70.000,-Kč s 3% úroky od 1. 7. 1994 do 14. 7. 1994 a s 16% úroky od 15. 7. 1994 do zaplacení, dále pro náklady předcházejícího řízení 7.435,-Kč a pro náklady exekuce, jež budou teprve stanoveny, exekuci a jejím provedením pověřil oprávněnou navrženého exekutora. Měl za to, že předpoklady ve smyslu ustanovení §44 odst. 2 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekučního řádu“), byly v dané věci splněny, a to včetně existence podkladového rozhodnutí (titulu), ohledně kterého - oproti tvrzením obsaženým v odvolání - uzavřel, že povinnému bylo řádně doručeno.
Povinný (mající právnické vzdělání) i manželka povinného (posléze zastoupena advokátem) ve včasném dovolání namítli, že „prokazatelně“ nedošlo k doručení exekučního titulu povinnému, neboť povinný při nahlédnutí do příslušného nalézacího spisu na doručence dokládající doručení titulu shledal podpis, který není jeho vlastnoručním podpisem, v důsledku čehož uvedené rozhodnutí není v právní moci a „do dnešního dne není, nemůže být vykonatelné“.
Podle §130 exekučního řádu platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.
Podle §236 o.s.ř lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. l písm. c/, odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne (oproti zřejmému očekávání dovolatelů), že dovolání proti těmto usnesením není přípustné bez dalšího, nýbrž jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolatelé, patrně vycházejíce z jiného názoru, tuto podmínku pominuli, a důvody, pro které by napadené rozhodnutí mělo mít tuto kvalitu, dovolacímu soudu nepředložili.
Hodnocením samotných námitek, uplatněných v dovolání, k takovému závěru dospět nelze.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Námitky existence vad řízení podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., i kdyby tvrzenými vadami bylo řízení vskutku postiženo, stejně jako námitky proti skutkovým zjištěním (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.), jsou proto - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.
Právě ty však tvoří těžiště argumentace, již dovolatelé užili proti závěrům odvolacího soudu; jejich podstatou je totiž nesouhlas se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že vykonávané rozhodnutí bylo povinnému doručeno. Proto není ani právní otázky (otevřené dovoláním), jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném důsledku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. naopak předpokládá).
O rozpor s hmotným právem ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. zde jít nemůže, neboť napadené rozhodnutí vychází z ustanovení práva procesního (§251 a násl., §45 a násl. o.s.ř.).
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, nejsou dovolání přípustná ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 os.ř.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud nemohl než podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle §87 a násl. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26.ledna 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu