ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1234.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1234/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné G. S. B., spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti povinnému S. Š., zastoupenému advokátem, pro 1.044.800,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 533/2003, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2004, č.j. 20 Co 313/2004-16, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2004, č.j. 20 Co 313/2004-16, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2003, č.j. 69 Nc 533/2003-5, se zrušují a řízení ve věci se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 24. 3. 2003, č.j. 69 Nc 533/2003-5, kterým Městský soud v Brně nařídil podle rozhodnutí Krajské státní arbitráže v B. ze dne 5. 11. 1991, č.j. Arb. 6238/91/705, k vymožení pohledávky 1.044.800,- Kč s příslušenstvím exekuci, tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Odvolací soud uzavřel, že povinný není tím, komu exekuční titul ukládá povinnost plnit, přičemž podmínky stanovené v §36 odst. 3 a 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), splněny nebyly.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), oponuje závěru o nedostatku věcné legitimace povinného. „O. a spol. B.“ je názvem, pod kterým povinný jako fyzická osoba podnikal; jen „nepochopitelným pochybením“ krajské státní arbitráže nebyl S. Š. výslovně jako odpůrce v rozhodnutí označen (je zde uveden jako zástupce odpůrce, resp. „spoluodpůrce“). Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, protože směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, resp. exekuce (§237 odst. 1 písm. a/, §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř., §130 zákona č. 120/2001 Sb.).
Podle ustanovení §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. dovolací soud při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu – za předpokladu, že dovolání je přípustné – přihlédne k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/, b/ a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly uplatněny v dovolání.
Vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (v téže věci bylo dříve pravomocně rozhodnuto) je dané řízení postiženo.
Podle ustanovení §103 o.s.ř. přihlíží soud kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle ustanovení §159a odst. 5 o.s.ř. (které se uplatní i v případě, rozhoduje-li soud o věci samé usnesením, viz §167 odst. 2 o.s.ř.), jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
Výše uvedená ustanovení platí i v řízení o výkon rozhodnutí (§254 odst. 1 o.s.ř.), stejně jako v řízení exekučním (§52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
V dané věci je podstatné, že Okresní soud v Třebíči usnesením ze dne 9. 5. 2002, č.j. 4 E 2743/2001-14, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2003, č.j. 12 Co 756/2002-22, jež nabylo 22. 9. 2003 právní moci, zamítl návrh oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného k vymožení téže pohledávky s příslušenstvím přiznané týmž exekučním titulem; důvodem zamítnutí návrhu byl závěr, že rozhodnutí Krajské státní arbitráže v B. ze dne 5. 11. 1991, č.j. Arb. 6238/91/705, je po obsahové stránce nevykonatelné, neboť ten, komu uložilo povinnost plnit („O. a spol. B.“), nemá způsobilost k právům a povinnostem.
Protože o tom, že exekuční titul je materiálně nevykonatelný (a tudíž k výkonu rozhodnutí či exekuci nezpůsobilý), bylo pravomocně rozhodnuto, nemůže být tato otázka projednávána znovu, tj. v exekučním řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 583/2003.
Nejvyšší soud proto zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a řízení v této věci zastavil (§243b odst. 4 o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. února 2006
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu