ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1238.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1238/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné A. K., a. s., zastoupené advokátem, proti povinnému J. N., zastoupenému advokátem, pro 44.779,- Kč s příslušenstvím, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 21 E 2125/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2004, č.j. 26 Co 163/2004-36, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 18. 12. 2003, č.j. 21 E 2125/2002-20, jímž Okresní soud v Trutnově odmítl podle ustanovení §208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), odvolání povinného proti usnesení téhož soudu ze dne 14. 4. 2003, č.j. 21 E 2125/2002-7 (o nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení pohledávky 44.779,- Kč s příslušenstvím srážkami ze mzdy).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž zpochybnil závěr o opožděnosti odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
Oprávněná se ve vyjádření ztotožnila se soudy obou stupňů v posouzení odvolání jako opožděného.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o.s.ř. není dána již proto, že rozhodnutím odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61).
Ustanovení §238 a §238a o.s.ř. jsou k založení přípustnosti dovolání nepoužitelná, neboť usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto v žádné z věcí, jež jsou zde vyjmenovány.
Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., protože nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené, a nelze ji dovodit ani z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř.; podle uvedeného ustanovení lze dovolání podat jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle §43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, případně jímž byl odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně odvolání pro opožděnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 5/2003 pod č. 41).
Protože dovolání není podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází z ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva nelze pokládat náklady spojené s vyjádřením oprávněné k dovolání, neboť svým obsahem vztah k výsledku dovolacího řízení neosvědčilo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. ledna 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu