ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1298.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1298/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného D. p. h. m. P. proti povinnému M. M., pro 101,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 8 E 1526/96, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.5.2003, č.j. 22 Co 215/2003-18, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 11. 11. 1996, č.j. 8 E 1526/96-2, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 na podkladě platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 1. 8. 1989, sp. zn. 16 C 3227/89, nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného k vydobytí pohledávky oprávněného 101,- Kč, dále k vydobytí nákladů předcházejícího řízení 40,- Kč a pro náklady vykonávacího řízení.
Povinný podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož obsahem byly námitky proti rozhodnutí vydanému v nalézacím řízení.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (a o tento případ jde v předmětné věci, kdy soud prvního stupně rozhodl dne 11. 11. 1996) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.“).
Projednání a rozhodnutí dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu citovaného bodu 17. části dvanácté, hlavy první, zákona č. 30/2000 Sb. zahrnuje nejen (kupříkladu) posuzování podmínek řízení, přípustnosti dovolání, náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, nýbrž i posouzení, zda dovolání bylo podáno včas, včetně určení počátku lhůty k jeho podání (shodný názor vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19.4.2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněném pod č. 70/2001 Sbírky soudní rozhodnutí a stanovisek, jakož i v mnoha rozhodnutích dalších).
Podle §240 odst. 1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o.s.ř.).
Dovolání tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě (jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí) stanovené v §240 odst. 1 o.s.ř.
Ze spisu se podává, že usnesení odvolacího soudu bylo dovolateli doručeno dne 11.8.2003, oprávněnému pak 18.8.2003, a téhož dne nabylo i právní moci.
Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání (ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o.s.ř.) byl čtvrtek 18.9.2003. Dovolání podané u Nejvyššího soudu až 29.3.2005 je tedy zjevně opožděné (po lhůtě bylo ostatně i sepsáno).
Nejvyšší soud proto nemohl než dovolání povinného jako opožděné podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam), o.s.ř.; úspěšnému oprávněnému, jemuž by příslušela jejich náhrada, však v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu