ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1306.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1306/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné B. I., s.r.o., proti povinné A. F., zastoupené advokátem, pro 4.898,- Kč, srážkami ze mzdy (důchodu), vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 E 200/2003, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.9.2004, č.j. 37 Co 142/2004-19, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 16. 4. 2003, č.j. 1 E 200/2003-7, jímž Okresní soud v Blansku na podkladě svého rozsudku z 27. 8. 2002, č. j. 4 C 374/2002-17, nařídil k vydobytí pohledávky 4.898,- Kč, nákladů předcházejícího řízení ve výši 5.250,- Kč a nákladů výkonu rozhodnutí 2.625,- Kč výkon rozhodnutí srážkami z důchodu povinné vypláceného Českou správou sociálního zabezpečení.
Povinná (posléze zastoupena ustanoveným advokátem) podala proti usnesení odvolacího soudu včasné dovolání, jež pokládá za přípustné dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) odst. 3 o.s.ř. a §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř., a které odůvodnila odkazem na dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Odvolacímu soudu vytkla, že přes upozornění dovolatelky „nereagoval a nezkoumal, zda (je) v tomto řízení vůbec způsobilá k právním úkonům“. Uvedla, že vzhledem k její psychické poruše „měla mít zřejmě“ v řízení o výkon rozhodnutí ustanoveného opatrovníka, jenž by podal návrh na odložení výkonu rozhodnutí dle §266 odst. 2 o.s.ř. a následně na zastavení výkonu rozhodnutí z důvodu uvedeného v §268 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť podkladové rozhodnutí bylo (právě s ohledem na zdravotní stav dovolatelky) zrušeno.
Podle §236 o.s.ř lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. l písm. c), odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením není přípustné bez dalšího, nýbrž jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a) až c) o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolatelka důvody, pro které by napadené rozhodnutí mělo mít tuto kvalitu, dovolacímu soudu nepředložila.
Hodnocením samotných námitek uplatněných v dovolání k takovému závěru dospět nelze.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Námitky existence vad řízení podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., i kdyby tvrzenými vadami bylo řízení vskutku postiženo (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.), jsou proto - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné. Argument, že dovolatelka v řízení o výkon rozhodnutí „měla mít zřejmě“ ustanoveného opatrovníka, relevantním uplatněním dovolacího důvodu není, neboť zde je významná toliko kategorie správnosti nebo nesprávnosti; ostatně svojí povahou má - stejně jako ostatní námitky - skutkovou základnu, a pro dovolání, jež může být přípustné pouze z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř., je bezcenný.
Námitka, že vykonávané rozhodnutí bylo (po nařízení výkonu rozhodnutí) zrušeno, je pak zohlednitelná ve stadiu řízení o zastavení výkonu rozhodnutí dle §268 odst. 1 písm. b) o.s.ř.
Není zde tedy právní otázky (otevřené dovoláním), jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném důsledku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. naopak předpokládá).
O rozpor s hmotným právem ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. zde jít nemůže, neboť napadené rozhodnutí vychází z ustanovení práva procesního.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c), odst. 3 os.ř.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud nemohl než podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c) o.s.ř. odmítnout.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné, jež by měla na jejich náhradu nárok, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu