ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1318.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1318/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Okresního soudu ve F. – M., proti povinné L. K., pro 5.000,- Kč, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 31 E 198/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 10. 2004, č.j. 10 Co 1103/2004-23, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné. Povinná následně podala přímo u Nejvyššího soudu podání označené jako „dovolání proti usnesení okresního soudu, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí pro částku 5.000,- Kč“.
Soud prvního stupně uvedené podání dle jeho obsahu (srov. §41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“) posoudil jako dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Jelikož povinná nebyla zastoupena a z obsahu spisu nevyplývá, že by měla právnické vzdělání, soud prvního stupně ji usnesením ze dne 28. 2. 2005, č.j. 31 E 198/2004-35, doručeným dne 9. 5. 2005, vyzval, aby do čtrnácti dnů od doručení rozhodnutí předložila plnou moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, jinak bude dovolání odmítnuto (správně dovolací řízení zastaveno). Dovolatelka byla též poučena o možnosti požádat o ustanovení advokáta podle §30 odst. 2 o.s.ř. Následná žádost povinné o ustanovení advokáta byla zamítnuta usnesením Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 22. 8. 2005, č.j. 31 E 198/2004-52a, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2006, č.j. 9 Co 1664/2005-61. Usnesení nabylo právní moci 31. 3. 2006. Povinná do dnešního dne uvedený nedostatek neodstranila.
Z ustanovení §241 odst. 1, 2 písm. a/, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), plyne, že dovolatel (fyzická osoba) musí být zastoupen advokátem (příp. notářem), jestliže nemá právnické vzdělání, a jím musí být dovolání i sepsáno. Zvolí-li si advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky dovolatelova zastoupení nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje.
Nedostatek povinného zastoupení dovolatele ve smyslu citovaného ustanovení je nedostatkem podmínky řízení, jenž se týká účastníka řízení, a který je svou povahou odstranitelný. Podle §241b odst. 2, §104 odst. 2 o.s.ř. učiní soud k jeho odstranění vhodná opatření; nezdaří-li se jej odstranit, řízení zastaví.
Jelikož splnění podmínky řízení podle §241 odst. 1, 4 o.s.ř. dovolatelka – navzdory takovému opatření – ani dodatečně nedoložila, Nejvyšší soud řízení o dovolání povinné zastavil.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolací řízení bylo zastaveno, oprávněné však v tomto stadiu řízení náklady nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 2, věta první, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. listopadu 2006
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu