ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1327.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1327/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného R. Č., zastoupeného advokátkou, proti povinné H. P., zastoupené advokátem, vyklizením, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 19 Nc 8525/2003, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2004, č.j. 16 Co 191/2004-37, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 9. 3. 2004, č.j. 19 Nc 8525/2003-27, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 (mimo jiné) zamítl návrh na nařízení exekuce vyklizením označeného bytu a přestěhováním povinné do bytu č. 8 v P. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že zajištěný byt není přiměřeným náhradním bytem ve smyslu ustanovení §712 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníka ve znění pozdějších předpisů, na který má povinná podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 4. 2001, č.j. 22 C 45/99-88, ve spojení rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2002, č.j. 39 Co 448/01-105, právo. Na rozdíl od bytu, jehož vyklizení oprávněný požadoval, je zajištěný byt v prvním patře domu přístupný jen po točitém schodišti, které na vnější straně není opatřeno zábradlím, a jeho vnitřní stranu tvoří v lomeném úseku osm schodů s úzkou nášlapnou plochou. Pro povinnou, které byly přiznány mimořádné výhody II. stupně pro těžce zdravotně postižené, je přístup do bytu po takovém schodišti bez pomoci dalších osob nemožný.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), vytýká nesprávný výklad ustanovení §343 cit. zákona. Podle dovolatele soud prvního stupně neměl provádět dokazování ke zjištění, zda bytová náhrada má charakter přiměřeného náhradního bytu, nýbrž měl bez dalšího (stejně tak i odvolací soud) vyjít z notářského zápisu, kterým oprávněný osvědčil, že je pro povinnou zajištěna „přiměřená bytová náhrada.“ Další dovolatelovy výtky se týkají výlučně skutečností, jež soud prvního stupně po provedeném dokazování vzal za prokázané a které odvolací soud převzal; schodiště – tvrdí dovolatel – není po celém úseku výstupu k bytu točité, nýbrž ze dvou třetin má schody stejně široké na obou stranách a jen z jedné třetiny jsou schody (rozděleny podestou) na koncích nestejnoměrné (8 schodů). Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byl návrh na nařízení exekuce zamítnut, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit toliko ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
K přípustnosti dovolání, jež může být založena toliko na úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, nemohou vést argumenty podřaditelné ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). K výtkám, jimiž dovolatel namítá neúplnost, případně nesprávnost skutkových zjištění, proto dovolací soud v daném přezkumu nepřihlížel.
Dovolatel netvrdí, že napadené rozhodnutí je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. zásadního právního významu, a hodnocením argumentace podřaditelné důvodu uvedenému v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. k takovému závěru dospět nelze; k přezkumu nabídnutou otázku, jež se týká interpretace ustanovení §343 o.s.ř., odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou soudní praxí. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1948/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 7/2005 pod č. 115, vysvětlil, že notářským zápisem, jehož obsahem je osvědčení o prohlášení oprávněného (§72 odst. 1 až 4 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti /notářský řád/ ve znění pozdějších předpisů), nelze prokázat ve smyslu ustanovení §343 odst. 3, věty první, o.s.ř., že bytová náhrada byla pro povinného zajištěna a že odpovídá bytové náhradě uvedené v exekučním titulu. Právě takový notářský zápis sepsaný JUDr. J. H., notářkou, dne 13. 11. 2003, N 550/2003, NZ 494/2003, oprávněný předložil soudu prvního stupně; nařízení jednání před rozhodnutím o nařízení exekuce vyklizením za účelem zjištění, zda bytová náhrada byla pro povinnou zajištěna a zda odpovídá vykonávanému rozhodnutí, bylo proto namístě.
Není-li dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (povinné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. ledna 2006
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu