ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1376.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1376/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Marie Vokřinkové v exekuční věci oprávněného Ing. R. R., zastoupeného advokátem, proti povinné L. E. s.r.o., zastoupené advokátem, o nařízení exekuce, pro 13.136.690,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 73 Nc 2295/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. ledna 2006, č. j. 10 Co 746/2005-212, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. ledna 2006, č. j. 10 Co 746/2005-212, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení exekuce a pověření určeného soudního exekutora jejím provedením zamítl a současně rozhodl o nákladech soudního řízení. Odvolací soud považuje exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti ze dne 8. března 2004, sp. zn. 2 EZ 62/04 sepsaný podle §78 písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) za neplatný, neboť plnou moc, kterou soudní exekutor Mgr. M. T. zmocnil svého exekutorského koncipienta Mgr. D. P. k sepisu exekutorského zápisu o dohodě mezi oprávněným a povinným, považuje za nedostatečně určitou, když je v ní uvedeno „pouze jméno a příjmení oprávněného (Ing. R.) a povinného (L. E.) s tím, že jde o sepis dohody bez uvedení spisové značky a další konkretizace“. Je toho názoru, že obecné zmocnění plné moci pro sepis exekutorského zápisu neumožňuje dovodit, že exekutorský koncipient byl k sepisu konkrétního zápisu zmocněn, když nelze vyloučit, že dohod mezi oprávněným a povinným mohlo být téhož dne sepsáno teoreticky více, a proto „je obtížné podřadit předložené zmocnění ke konkrétnímu zápisu“. Pokud originál exekutorského zápisu neobsahuje ani ověřovací doložku a podpis soudního exekutora, pak trpí takovými vadami, pro které nemůže být řádným exekučním titulem ve smyslu §40 odst. 1 písm. d/ zákona č. 120/2001 Sb. Odvolací soud je toho názoru, že neplatnost exekučního titulu plyne také z neplatnosti předcházejícího exekutorského zápisu ze dne 4. března 2004, jenž „je vlastně podkladem pro vykonávaný exekutorský zápis“, když i tento byl sepsán exekutorským koncipientem na základě plné moci, která však neobsahovala správné označení účastníků.
Oprávněný v dovolání namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o.s.ř.“)], a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); namítl také, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.). Je toho názoru, že plná moc, zmocňující exekutorského koncipienta k sepisu exekutorského zápisu je sepsána zcela v souladu s ustanovením §21 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. Skutečnost, že předmětná plná moc náleží k předmětnému exekutorskému zápisu, lze jednoznačně dovodit z toho, že její originál je uložen v exekutorském spise vedeném o předmětném exekutorském zápisu. Požadavek odvolacího soudu na konkretizaci plné moci s poukazem na spisovou značku exekutorského spisu je v praxi neproveditelný, přičemž taková povinnost není podložena zákonnou úpravou. K výtce absence podpisu soudního exekutora oprávněný poukazuje na právní závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2005, sp. zn. 20 Cdo 2618/2004, které bylo nadto vydáno v tomto soudním řízení a z něhož odvolací soud při svém rozhodování nevycházel. Pokud odvolací soud dovozuje nevykonatelnost exekučního titulu z „neplatnosti“ předcházejícího exekutorského zápisu ze dne 4. března 2003, sp. zn. 2 EZ 60/04, pak pomíjí, že dohoda v něm obsažená není hmotněprávním úkonem a případná neplatnost plné moci pro sepis jiného exekutorského zápisu na něj nemůže mít vliv.
Dovolání je přípustné (§236 odst. 1 o.s.ř.), jelikož směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce (§237 odst. 1 písm. a/, ve spojení s §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb.) a je také i důvodné.
Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud vázán důvody (včetně jejich obsahového vymezení), které byly dovoláním uplatněny; je-li dovolání přípustné – jako v projednávaném případě – přihlédne dovolací soud z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Předmětem dovolacího přezkumu se tak stává závěr odvolacího soudu, podle kterého nelze exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti ze dne 8. března 2004, sp. zn. 2 EZ 62/04 považovat za řádný exekuční titul, a to z důvodu vytýkané vady písemné plné moci udělené soudním exekutorem koncipientovi k jeho sepisu a pro absenci ověřovací doložky a podpisu soudního exekutora na exekučním titulu.
Jak již připomenul dovolací soud ve svém Stanovisku k výkladu zákona č. 120/2001 Sb.,o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2006, pod poř. č. 31, konkrétně pak v bodu VII., může podle ustanovení §21 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. exekutor písemně zmocnit exekutorského koncipienta k vykonání jednotlivých úkonů, které jsou předmětem exekuční činnosti nebo další činnosti, přičemž úkonem, který je předmětem další činnosti exekutora, je i sepisování exekutorských zápisů; podle §78 písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb. platí, že v rámci další činnosti exekutor sepíše na žádost exekutorský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo exekuce, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Aby exekutorský zápis sepsaný koncipientem nebyl řádným exekučním titulem (viz §40 odst. 1 písm. d/ zákona č. 120/2001 Sb.), musel by být koncipient (právě) z tohoto úkonu zákonem vyloučen. Nejvyšší soud také zdůraznil, že i z praktických důvodů postačí zmocnění obsažené v jiné (samostatné) listině, za samozřejmého předpokladu, že je dostatečně určité a srozumitelné, a identifikuje oprávnění k sepsání konkrétního zápisu.
K otázce nezbytnosti podpisu soudního exekutora na exekutorském zápisu sepsaném exekutorským koncipientem dále dovolací soud v uvedeném stanovisku dovodil, že podle §79 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. musí exekutorský zápis obsahovat mimo jiné (písm. i/) otisk úředního razítka exekutora a jeho podpis; samozřejmě se přitom rozumí podpis toho exekutora, který exekutorský zápis sepsal. Modifikací tohoto požadavku ve vztahu k zápisu sepsanému exekutorským koncipientem (na základě řádného zmocnění) je logický požadavek podpisu nikoli exekutora, nýbrž koncipienta. Podpisem totiž může stvrdit pravost a obsahovou správnost listiny jen ten, kdo ji vyhotovil. To na druhé straně nikterak neomezuje povinnost uvést v exekutorském zápisu jméno a příjmení exekutora (který koncipienta k sepisu zápisu zmocnil) a jeho sídlo. Ke shodnému závěru ostatně dospěl také dovolací soud ve svém rozhodnutí ze dne 23. února 2005, sp. zn. 20 Cdo 2618/2004, kterým zrušil předcházející rozhodnutí odvolacího soudu a na jehož závěry se dovolatel ve svém podání odvolával. Vznášený požadavek odvolacího soudu na nezbytnost podpisu soudního exekutora na exekutorském zápise na základě zmocnění sepsaném exekutorským koncipientem, potažmo zahrnutí blíže neurčené ověřovací doložku do exekutorského zápisu, je tak nezbytné odmítnout.
Z dovolacímu soudu předloženého spisového materiálu (č. l. 109 spisu) se podává, že dne 8. března 2004 zmocnil písemnou plnou mocí soudní exekutor Mgr. M. T., exekutorský úřad P., svého exekutorského koncipienta Mgr. D. P. podle ustanovení §21 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. k sepsání exekutorského zápisu o dohodě oprávněného Ing. R. R. a povinné L. E. s.r.o.; plná moc obsahuje také náležitou individualizaci uvedených účastníků, včetně rodného čísla a bydliště oprávněného a identifikačního čísla a sídla povinné. Dovolací soud se neztotožňuje s názorem odvolacího soudu, podle kterého takto koncipované zmocnění neobsahuje dostatečné údaje pro náležitou konkretizaci úkonu, ke kterému je exekutorský koncipient v daném případě zmocněn. Z plné moci totiž jednoznačně plyne, ke kterému konkrétnímu (jednotlivému) úkonu soudní exekutor svého exekutorského koncipienta zmocňuje a na odvolacím soudem v odůvodnění napadeného rozhodnutí naznačovanou možnost sepisu většího množství dohod téhož dne lze nahlížet jako na možnost vysoce spekulativní, neodpovídající zásadám logiky a praktického hodnocení obvyklé reality. Odvolacím soudem dále vznášený požadavek na potřebu „další konkretizace“, včetně specifikace spisové značky, navíc nemá – jak správně poukazuje dovolatel – oporu v zákonné úpravě a takovémuto posuzování řešené otázky lze důvodně vytknout nadbytečný formalismus překračující požadavek určitosti a srozumitelnosti zmocnění předpokládaného §21 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.
K dalšímu argumentu odvolacího soudu dovozujícímu neexistenci řádného exekučního titulu pro nevykonatelnost (neplatnost) předcházejícího exekutorského zápisu dovolací soud připomíná, že exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti má jen formální charakter, neboť obsahuje takové náležitosti, které jsou potřebné k tomu, aby byl jako titul pro soudní výkon (exekuci) vykonatelný a nikoliv to, aby odpovídal skutečnému hmotněprávnímu vztahu mezi účastníky; věcnou správností se soud při nařízení výkonu (exekuce) nemůže zabývat a stejně tak nezkoumá ani případné vazby na další hmotněprávní úkony a exekutorské zápisy exekuční titul předcházející (popř. po jeho sepisu následující). Nařídí-li soud podle exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí (exekuci), ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) postupem podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. a nikoli (již) k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, publikovaný v časopise Soudní judikatura č. 1/2001, pod poř. č. 15, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004; uvedený závěr byl ostatně také vysloven i v dané věci předcházejícím rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 23. února 2005, sp. zn. 20 Cdo 2618/2004, v jehož „intencích“ odvolací soud podle svého prohlášení „postupoval“).
Právní názor odvolacího soudu, který uplatnil při svém rozhodování, tedy správný není a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. oprávněný uplatnil právem. Dovoláním napadené rozhodnutí proto Nejvyšší soud zrušil, a odvolacímu soudu věc vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 o.s.ř).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne podle výsledku odvolacího řízení buď soud v novém rozhodnutí ve věci (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.), případně bude rozhodováno v poměrech Hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3.července 2006
JUDr. František I š t v á n e k , v.r.
předseda senátu