ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1502.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1502/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města K., zastoupeného advokátkou, proti povinné V. D., zastoupené advokátkou, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 24 E 564/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15.11.2004, č.j. 18 Co 492/2004-32, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí vyklizením označeného bytu povinné a přestěhováním povinné a všech, kdo s ní předmětný byt užívají na základě jejího práva, do zajištěného přístřeší.
Povinná ve včasném dovolání, jež pokládá za přípustné dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř.), namítla, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka uvedla, že její odvolání proti podkladovému rozhodnutí doposud nebylo „pravomocně odmítnuto“, v důsledku čehož uvedené rozhodnutí nenabylo právní moci a není tudíž vykonatelné.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.)
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o.s.ř. přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. Protože ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. použít nelze (usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí, nepředcházelo jeho dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí), je namístě zvažovat splnění předpokladů vymezených ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které přípustnost dovolání spojuje se závěrem, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. §237 odst. 3 ve spojení s §238a odst. 2 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy toliko důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.; nesprávné právní posouzení (zde otázky vykonatelnosti podkladového rozhodnutí) však dovolatelka namítá pouze jako důsledek odlišných skutkových závěrů.
Výtka, že při posouzení právní otázky formální vykonatelnosti exekučního titulu (§159 odst. 1, §160 odst. 3, §161 odst. 1 o.s.ř.) nebylo přihlédnuto k tomu, že „dosud nebylo pravomocně odmítnuto“ odvolání povinné proti podkladovému rozhodnutí, je výtkou skutkovou, podřaditelnou důvodům uvedeným v §241a odst. 2 písm. a) nebo §241a odst. 3 o.s.ř., která pro vyslovení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je bezcenná (k vadám vyjmenovaným v §242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. by dovolací soud mohl přihlédnout při přezkumu důvodnosti dovolání, tedy až po učinění závěru, že je přípustné). Nad rámec dovolacího přezkumu pak Nejvyšší soud podotýká, že jak vyplývá z připojeného nalézacího spisu Okresního soudu v Karlových Varech, sp. zn. 19 C 39/2002, odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 17.5.2004, č.j. 19 C 39/2002-39, bylo usnesením téhož soudu ze dne 16.7.2004, č.j. 19 C 39/2002-49, odmítnuto pro opožděnost, v důsledku čehož vykonávané rozhodnutí nabylo právní moci dne 13.4.2002 (jak správně uvedl odvolací soud) a je tudíž vykonatelné.
O rozpor s hmotným právem pak nemůže jít proto, že dotčené rozhodnutí vychází z ustanovení práva procesního.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněnému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly a povinná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na jejich náhradu nemá právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu