ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1507.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1507/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného O. G., zastoupeného advokátem, proti povinné T. spol. s r.o., zastoupené advokátem, pro 900.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. Nc 6128/2004, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2005, č.j. 30 Co 303/2005-61, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 11. 2. 2004, č.j. Nc 6128/2004-3, kterým obvodní soud nařídil podle směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2003, č.j. 53 Sm 192/2003-6, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. I. Š., soudní exekutorku. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuční titul byl povinné řádně doručen uložením; povinná neprokázala, že by se na adrese svého sídla v době doručování nezdržovala.
V dovolání povinná namítá, že ustanovení §47 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), ve znění do 31. 12. 2004, je třeba vykládat tak, že právnická osoba se v místě doručení nezdržuje, jestliže na adrese jejího sídla nebyl zastižen nikdo, kdo by byl oprávněn písemnost převzít, a právnická osoba v místě doručení nevyvíjí podnikatelskou či jinou činnost. Z provedených důkazů je podle ní zřejmé, že povinná se na adrese svého sídla nezdržovala. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka zpochybnila závěr, že k exekuci navržený směnečný platební rozkaz je vykonatelný. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum v dovolacím řízení je možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že povinná se v době doručení na adrese svého sídla zdržovala. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3 o.s.ř., případně §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.
Žádný z těchto dovolacích důvodů (k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ a §238a odst. 2 o.s.ř. ostatně nezpůsobilých) však dovolatelka neuplatňuje; ač v dovolání ohlašuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., ve skutečnosti (posuzováno podle obsahu) polemizuje se závěrem odvolacího soudu, že neprokázala, že by se v době doručování na adrese svého sídla nezdržovala. Tato argumentace je ovšem kritikou samotného hodnocení důkazů, jež však se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů (§132 o.s.ř.) nelze napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobů, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi či účastníku, nebo že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý nebo že z provedených důkazů vyplývá skutkové zjištění jiné.
Protože dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. dovoláním uplatněn nebyl, nebylo ani možno dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. prosince 2006
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu