ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1568.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1568/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. V., proti povinné České republice – P. správě sociálního zabezpečení, pro 3 217,- Kč s příslušenstvím přikázáním pohledávky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5, pod sp. zn. E 2871/2000, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze 17. 5. 2004, č. j. 21 Co 198/2004-44, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 3. 6. 2003, č. j. E 2871/2000-32, ve znění opravného usnesení z 25. 2. 2004, č. j. E 2871/2000-42, jímž obvodní soud zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí. Své usnesení odvolací soud odůvodnil závěrem, že k soudnímu výkonu navržené rozhodnutí P. správy sociálního zabezpečení (dále též jen „PSSZ“), jímž byl stanoven přeplatek na zálohách na pojistné na sociální zabezpečení, není vykonatelným exekučním titulem ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 správního řádu, jelikož „neukládá žádnou povinnost, stanoví pouze výši přeplatku a rozdíl k výplatě, aniž by stanovilo, kdo, komu a v jaké lhůtě má jakou částku zaplatit“.
V dovolání (aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti, a tedy zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o.s.ř.“/) oprávněný namítá, že povinnost vrácení přeplatku vyplývá z ustanovení §17 zákona č. 589/1992 Sb.; protože přeplatek na zálohách v částce 3 217,- Kč mu „nikdy po 14. 7. 1994 nebyl vyplacen“, mělo být jeho návrhu na výkon rozhodnutí o vrácení přeplatku, jež považuje za způsobilý exekuční titul, vyhověno. Kromě toho – s odůvodněním, že ve věci rozhodovala soudní tajemnice – dovolatel namítá nesprávné obsazení soudu prvního stupně.
Dovolací soud se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (soud prvního stupně poté, co jeho první rozhodnutí bylo zrušeno, rozhodl znovu, a to stejně, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. b/ tedy dána není) přípustné, jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.
Dovolatel, jenž se ostatně otázkou přípustnosti dovolání ani nezabýval, však argumenty ve prospěch názoru, že podmínky stanovené v §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepřednesl; hodnocením samotných námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění těchto podmínek dospět nelze.
O existenci dovoláním otevřené právní otázky (zda k výkonu navržené rozhodnutí, jímž byl vyčíslen přeplatek na zálohách na pojistné, je vykonatelným exekučním titulem), jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), v dané věci nejde.
V daném případě totiž není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodné otázky uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené judikatury, naopak napadené rozhodnutí je v plném souladu s ustanovením §104c zákona č. 582/1991 Sb., ve znění zákona č. 590/1992 Sb., podle něhož sice o pojistném, zálohách na pojistné, penále a o přirážce k pojistnému rozhoduje správa sociálního zabezpečení formou platebního výměru (jenž by samozřejmě exekučním titulem byl), avšak právě s výjimkou rozhodování (kromě jiného) o vrácení přeplatku na pojistném, přeplatku na zálohách na pojistné a o snížení záloh na pojistné. Z uvedeného tedy plyne, že právní závěr odvolacího soudu o nezpůsobilosti rozhodnutí, jímž byl vyčíslen přeplatek na zálohách na pojistné, být exekučním titulem, je správné.
Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o.s.ř. – aniž se mohl zabývat námitkou nesprávného obsazení soudu (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.) – odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku, proto, že oprávněné, jež by jinak měla právo na jejich náhradu podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu