ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1641.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1641/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení, se sídlem v O., proti povinnému J. K., za účasti M. K., zastoupené advokátkou, zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech pro částku 288.267,- Kč, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 21 E 1195/2004, o dovolání M. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 31. 1. 2005, č. j. 10 Co 108/2005-24, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 22. 10. 2004, č. j. 21 E 1195/2004-5, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí.
V dovolání (závěr o jehož přípustnosti odůvodnila pouze odkazem na ustanovení §237 odst. písm. c/ o.s.ř., aniž však vysvětlila, v čem by měl spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí) bývalá manželka povinného „nesouhlasí“ se zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech s odůvodněním, že ty již nejsou ve společném jmění jí a povinného, nýbrž – v důsledku marného uplynutí tříleté lhůty podle §150 odst. 4 občanského zákoníku – v jejich podílovém spoluvlastnictví.
Oprávněná navrhla zamítnutí dovolání.
Dovolací soud se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.
Dovolatelka však nevysvětlila, v čem by měl spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a proto argumenty ve prospěch názoru, že podmínky stanovené v §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepřednesla; hodnocením samotných námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění těchto podmínek dospět nelze.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde.
Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Ta je jednotná v tom směru, že samotná okolnost, že nemovitost, jež má být postižena exekucí, je v podílovém spoluvlastnictví, důvodem k zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí není, a že jediným právním instrumentem spoluvlastníka k uplatnění jeho práv ke spoluvlastnickému podílu je excindační žaloba. Bude tedy na dovolatelce, aby takovouto vylučovací žalobu (v řízení podle části třetí občanského soudního řádu /dále též jen „o.s.ř.“/, během něhož exekuční soud zpravidla provedení výkonu rozhodnutí podle §266 odst. 2 o.s.ř. odloží) podala. V tomto nalézacím řízení bude – na rozdíl od řízení exekučního, v němž neprobíhá dokazování v pravém slova smyslu, nýbrž pouhé osvědčování veřejnými listinami (§338b o.s.ř.) – provedeno dokazování podle ustanovení §120 a následujících o.s.ř.
Protože – jak výše uvedeno – nelze dovodit, že napadené rozhodnutí je po právní stránce zásadního významu (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.), Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a 243b odst. 5 o.s.ř.; oprávněné, jíž by jinak tato náhrada příslušela, však v tomto stadiu řízení náklady prokazatelně (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. března 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu