ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1691.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1691/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města F. – M., proti povinné P. J., pro 3.150,- Kč, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 28 E 339/2001, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2005, č.j. 9 Co 1711/2004-41, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2005, č.j. 9 Co 1711/2004-41, a usnesení Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 30. 8. 2004, č.j. 28 E 339/2001-31, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil krajský soud usnesení ze dne 30. 8. 2004, č.j. 28 E 339/2001-31, jímž Okresní soud ve Frýdku – Místku zastavil výkon rozhodnutí (nařízený usnesením téhož soudu ze dne 9. 4. 2001, č.j. 28 E 339/2001-4a). Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutím Okresního úřadu ve F. – M. ze dne 1. 9. 1998 přešel pravomocně přiznaný nárok na výživné na oprávněného; povinné vznikla tímto rozhodnutím povinnost plnit výživné nikoli osobě z rozsudku oprávněné, ale orgánu, který příspěvek poskytl. V řízení o poskytnutí příspěvku bylo tedy jednáno i o jejích povinnostech, a proto byla účastnicí tohoto řízení a rozhodnutí jí mělo být doručeno. Jelikož se tak nestalo, není toto rozhodnutí vykonatelné a výkon rozhodnutí byl proto podle §268 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), zastaven správně.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – namítá oprávněný nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčen, že osoba neplnící svou vyživovací povinnost vůči dítěti není účastníkem řízení o poskytnutí příspěvku na výživu, neboť rozhodnutí o příspěvku se jejích práv, právem chráněných zájmů nebo povinností netýká a rozhodnout o nich (ve vztahu k dítěti) může jen soud. Na tom nic nemění okolnost, že rozhodnutí se této osobě zasílá s ohledem na přechod nároku na výživné podle §102 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. o rod.“); nebylo-li jí doručeno, nemá to vliv na vykonatelnost rozhodnutí. Poukazuje rovněž na to, že na základě stejných exekučních titulů bylo usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami z peněžité pomoci v mateřství odvolacím soudem potvrzeno, aniž by byla vykonatelnost rozhodnutí Okresního úřadu ve F. – M. ze dne 1. 9. 1998 zpochybněna. Navrhl, aby napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení.
Povinná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání je podle §238a odst. 1 písm. d/ a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 o.s.ř. přípustné, neboť napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam; ten se připíná k otázce, jejíž řešení oprávněný prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. implicitně zpochybnil, tedy k otázce, zda je důvodem zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., jestliže rozhodnutí o poskytnutí příspěvku na výživu dítěte podle §5 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 482/1991 Sb.“), jímž je ve smyslu §256 o.s.ř. dokládán přechod práva z rozhodnutí podle §102 zák. o rod., není vykonatelné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §256 o.s.ř. lze proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, nařídit a provést výkon rozhodnutí, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo právo z rozhodnutí. Přechod povinnosti nebo práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.
Podle §268 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. bude výkon rozhodnutí zastaven, byl-li nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným.
Podle §102 zák. o rod. jestliže orgán stanovený zvláštním předpisem poskytl příspěvek na výživu a výživné bylo určeno soudním rozhodnutím, přechází na něj nárok toho, jenž je z rozhodnutí oprávněn, a to až do výše poskytnutého příspěvku.
Podle §14 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, je účastníkem řízení ten, o jehož právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení jednáno nebo jehož práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny; účastníkem řízení je i ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen, a to až do doby, než se prokáže opak.
Je výrazem ustálené soudní praxe (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1680/2002, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2005 pod č. 59), že rozhodnutí o poskytnutí příspěvku na výživu dítěte podle §5 zákona č. 482/1991 Sb. není v řízení o vymáhání výživného exekučním titulem, nýbrž listinou prokazující přechod práva z rozhodnutí podle §256 o.s.ř. Exekučním titulem je v souzené věci pouze rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 30. 1. 1998, sp. zn. Nc 812/97; rozhodnutím o přiznání příspěvku na výživu je pak dokládán přechod práva z tohoto rozhodnutí na orgán, jenž příspěvek poskytl. Jeho případná nevykonatelnost proto není důvodem zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.; o zastavení výkonu rozhodnutí podle tohoto ustanovení by bylo možno hovořit pouze v případě, že by nebyl vykonatelný rozsudek o výživném, což však v řízení nebylo zjištěno ani tvrzeno.
Právní názor odvolacího soudu, podle něhož případná nevykonatelnost rozhodnutí o poskytnutí příspěvku na výživu dítěte je důvodem zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., tudíž správný není.
Správný není ani závěr odvolacího soudu, že rozhodnutí o poskytnutí příspěvku na výživu není vykonatelné proto, že nebylo doručeno povinné. Osoba povinná výživným účastníkem řízení podle §5 zákona č. 482/1991 Sb. není, neboť o jejích právech, právem chráněných zájmech ani povinnostech se v tomto řízení nejedná a její vyživovací povinnost není rozhodnutím dotčena.
Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil, a jelikož ani soud prvního stupně neposuzoval věc v souladu s tím, jak bylo shora vyloženo, platí důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, i pro toto rozhodnutí, jež bylo rovněž zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. června 2006
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu