ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1781.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1781/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného CAPITAL INVEST , spol. s r. o. , se sídlem v Praze 8, Sokolovská 81, zastoupeného JUDr. Blahoslavem Mazourkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Murmanská 11, proti povinnému M. K. , zastoupenému JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 25, pro 904.523,- Kč prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 34 E 752/2002, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2004, č.j. 20 Co 427/2004-57, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 27. 2. 2004, č.j. 34 E 752/2002-45, Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl návrh, jímž se povinný domáhal zastavení výkonu rozhodnutí (nařízeného podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 z 15. 5. 2001, sp. zn. 13 C 131/94 /ve znění opravného usnesení z 20. 11. 2001/, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze z 10. 10. 2001, sp. zn. 13 Co 200/2001, k vydobytí pohledávky 904.523,- Kč prodejem movitých věcí usnesením ze dne 19. 12. 2002, č.j. 34 E 752/2002-8, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2003, č.j. 20 Co 225/2003-28). Pohledávky ve výši 405.444,- Kč a 504.381,- Kč, které smlouvou ze dne 16. 4. 2002 povinný (jako jeden z postupníků) nabyl a ohledně nichž učinil 23. 4. 2002 ve vztahu k oprávněnému kompenzační úkon, se – podle soudu prvního stupně – nemohly střetnout s vymáhanou pohledávkou, tudíž k zániku práva započtením ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. g/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), nedošlo. K započtení namítané pohledávky totiž byly „v roce 2001, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 5. 2001, sp. zn. 13 C 131/94, již promlčené.“
Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 11. 2004, č.j. 20 Co 427/2004-57, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2002 měl odvolací soud za neplatný právní úkon podle ustanovení §37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), neboť pohledávky nejsou co do právního důvodu specifikovány (stejnou vadou trpí i kompenzační právní úkon). Nad rámec uvedeného závěru se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že pohledávky namítané k započtení „nepochybně v době oznámení započtení byly promlčeny;“ ustanovení §581 odst. 2 obč. zák. však zápočet takových pohledávek zakazuje a úpravy obsažené v §358 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), užít nelze (vymáhaná pohledávka vznikla z občanskoprávního vztahu a může zaniknout jen způsobem předvídaným občanským zákoníkem).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu vyjádřeného v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Závěru o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky oponuje tím, že za použití výkladového pravidla obsaženého v §35 odst. 2 obč. zák. odvolací soud neodstranil pochybnosti o tom, jaká byla při cesi pohledávky skutečná vůle smluvních stran. Názor, podle něhož započtení brání promlčení pohledávky, je podle dovolatele rovněž nesprávný. Způsobilost pohledávek, jejichž plnění je stejného druhu, k započtení z hlediska jejich promlčení se posuzuje k okamžiku, kdy se pohledávky setkaly; tato zásada – výslovně vyjádřená v §358 obch. zák. – se uplatní i v případě započtení podle občanského zákoníku. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Odvolací soud své rozhodnutí založil na dvou právních závěrech, z nichž každý sám o sobě k potvrzení usnesení soudu prvního stupně postačuje (zánik závazku započtením vylučuje jak neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky, tak okolnost, že pohledávka povinného je promlčena, tudíž k započtení nezpůsobilá). V případě, že dovolání bude shledáno přípustným, to znamená, že obstojí-li co do správnosti jeden z nich, je nadbytečné zabývat se druhým, neboť případná jeho nesprávnost by již nemohla na rozhodnutí dovolacího soudu nic změnit.
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, §238a odst. 1 písm. d/, odst. 2 o.s.ř.). Ten se připíná k (právní) otázce, jíž se Nejvyšší soud dosud nezabýval, tj. k otázce zániku závazku započtením, jestliže pohledávka, kterou povinný nabyl od třetí osoby, byla v době uzavření smlouvy o jejím postoupení promlčena.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku.
Soudní praxe vychází z toho, že námitkou započtení lze uplatnit vzájemnou pohledávku povinného za oprávněným bez ohledu na to, zda tato vzájemná pohledávka vznikla před vydáním podkladového rozhodnutí nebo až po jeho vydání a že zánik působí sice kompenzační projev, avšak nastane okamžikem, kdy se obě pohledávky setkají. Ustanovení §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. praxe podřazuje případy, kdy se pohledávka přiznaná oprávněnému vykonávaným rozhodnutím setká s pohledávkou povinného až po vydání exekučního titulu; došlo-li k setkání pohledávek před vydáním exekučního titulu, opírá se zastavení výkonu o ustanovení §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. (srov. Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí, Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21, str. 187 - 188 /525 - 526/).
Podle ustanovení §580 obč. zák., mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.
Podle ustanovení §581 odst. 2 obč. zák. nelze započíst pohledávky promlčené, pohledávky, kterých se nelze domáhat u soudu, jakož i pohledávky z vkladů. Proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která ještě není splatná. Uvedené pohledávky lze však započtením vyrovnat dohodou účastníků (srov. §581 odst. 3 obč. zák.).
Podle ustanovení §358 obch. zák. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit u soudu. Započtení však nebrání, jestliže pohledávka je promlčena, avšak promlčení nastalo teprve po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.
Podle ustanovení §388 odst. 2 písm. b/ obch. zák. může oprávněná strana i po uplynutí promlčecí doby uplatnit své právo při obraně nebo při započtení, jestliže právo mohlo být použito kdykoli před uplynutím promlčecí doby k započtení vůči nároku uplatněnému druhou stranou.
Z obsahu spisu vyplývá, že smlouvou ze dne 16. 4. 2002 postoupil JUDr. P. B., Ph.D., správce konkursní podstaty úpadkyně M., a. s., pohledávku (405.444,- Kč splatnou 31. 5. 1993, 504.381,- Kč splatnou 31. 7. 1993) úpadkyně za oprávněným povinnému (a dalším postupníkům). Dopisem ze dne 23. 4. 2002, adresovaným oprávněnému, povinný učinil projev směřující k započtení nabyté pohledávky (vzešlé z obchodněprávního vztahu) proti vymáhané pohledávce, jež má původ v občanskoprávním vztahu. O tom, že postoupená pohledávka v celkové výši 909.825,- Kč byla ve vztahu mezi úpadkyní (původní věřitelkou) a oprávněným (dlužníkem) v době uzavření smlouvy (16. 4. 2002) promlčena, nebylo sporu.
Právo z občanskoprávního vztahu zaniká (mimo jiné) způsobem předvídaným v ustanovení §580 obč. zák. Předpoklady, jejichž splnění se vyžaduje k tomu, aby pohledávky zanikly, jsou: 1) vzájemnost pohledávek (musí jít o dva závazky mezi týmiž subjekty, kde věřitel jedné pohledávky je zároveň dlužníkem druhé a naopak; výjimky ze vzájemnosti /např. §529 odst. 2 obč. zák./ nejsou v souzené věci podstatné), 2) stejný druh plnění (ten je dán, jde-li o pohledávky peněžité), 3) způsobilost pohledávek k započtení, resp. okolnost, že nejsou zákonem nebo dohodou prohlášeny za nekompenzabilní, a 4) právní úkon směřující k započtení (jednostranný nebo dvoustranný). K zániku peněžitých pohledávek v rozsahu, v němž se vzájemně kryjí, pak dochází okamžikem, kdy se pohledávky setkaly (kompenzační úkon má účinky ex tunc).
Střet pohledávek – znamenající při splnění všech zákonných podmínek jejich zánik v rozsahu, jímž se kryjí – je významný i z hlediska promlčení; jednostranným právním úkonem totiž nelze započíst promlčené pohledávky. Pro posouzení, zda je pohledávka promlčena (a tedy zda ji lze k započtení použít, popř. započtení proti ní úspěšně namítat), je rozhodující okamžik, kdy se pohledávky setkaly. Pokud je podmínka vzájemnosti splněna, platí, že byla-li vzájemná pohledávka promlčena již v okamžiku, kdy dospěla pohledávka později splatná, je zánik závazku jednostranným započtením (ať již podle §581 odst. 2 obč. zák. nebo podle §358 obch. zák.) vyloučen; jinými slovy, uplynutí promlčecí doby až poté, kdy se splatné pohledávky setkaly, nemá vliv na možnost započtení.
V případě, kdy se povinný stal věřitelem oprávněného po vzniku závazku, který za oprávněným měla třetí osoba, je třeba shora uvedené zásady revidovat, neboť podmínka vzájemnosti – výše vyložená – nastala až účinností smlouvy o postoupení pohledávky; teprve jí se vytváří stav, kdy tu jsou dva závazky mezi týmiž subjekty, přičemž věřitel jedné pohledávky je zároveň dlužníkem druhé a naopak. Ke střetu pohledávek – logicky – nemohlo dojít před účinností smlouvy o postoupení pohledávky, protože do té doby byl věřitelem pohledávky postupitel (osoba odlišná od povinného). Za této situace se okamžikem určujícím pro posouzení promlčení postoupené pohledávky stává účinnost smlouvy o jejím postoupení, k níž došlo 16. 4. 2002. Účinnost smlouvy o postoupení pohledávky je v poměrech nového věřitele (povinného) a dosavadního dlužníka (oprávněného) postaveno naroveň střetu vymáhané pohledávky a pohledávky, jejímž věřitelem se povinný stal.
I když názor, který za rozhodující měl dobu, kdy povinný jednostranným právním úkonem uplatnil vůči oprávněnému započtení, je mylný, lze finální právní závěr odvolacího soudu – že pohledávku povinného za oprávněným nelze z důvodu jejího promlčení započítat, takže vymáhané právo ve smyslu §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. nezaniklo – mít za správný. Nejvyšší soud proto – při vyloučení vad řízení vyjmenovaných v §242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. – dovolání zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. (oprávněnému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2006
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu