ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.179.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 179/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné T. a.s., zastoupené advokátem, proti povinné D. P., a.s., zastoupené advokátkou, pro 18.070,- Kč s příslušenstvím, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 23 E 1221/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2005, č.j. 15 Co 346/2005-57, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na náhradě nákladů dovolacího řízení 700,- Kč k rukám advokátky.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 27. 6. 2005, č.j. 23 E 1221/2004-43, jímž obvodní soud zastavil výkon rozhodnutí (nařízený usnesením obvodního soudu ze dne 28. 1. 2005, č.j. 23 E 1221/2004-11). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že vymáhaná pohledávka je promlčena, neboť desetiletá promlčecí lhůta uvedená v §408 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), začala běžet po datu splatnosti příslušné faktury dne 23. 2. 1993 a skončila 23. 2. 2003; návrh na nařízení výkonu rozhodnutí byl však podán až 21. 12. 2004. Jelikož vztah mezi účastníky je vztahem obchodním, ustanovení §110 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), se na něj nevztahuje.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá oprávněná, že promlčení vymáhaného nároku bylo řešeno v rozporu s hmotným právem. Je přesvědčena, že ustanovení §110 odst. 1 obč. zák. se vztahuje i na obchodněprávní vztahy, neboť obchodní zákoník neupravuje promlčení pravomocně přiznaného nároku a jeho §408 odst. 1 se netýká práv určených jiným zákonem než obchodním zákoníkem. Jím se promlčecí doba řídila pouze do okamžiku podání žaloby, kdy podle §402 obch. zák. přestala běžet; znovu začala běžet podle §110 odst. 1 obč. zák. Výklad zaujatý napadeným rozhodnutím je nedovoleně extenzivní a favorizuje práva dlužníků. Navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena.
Povinná navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Má zato, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, a poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1290/2003, podle něhož úprava promlčení v obchodním zákoníku je komplexní a použití §110 obč. zák. je vyloučeno; řízení o výkon rozhodnutí přiznávajícího určité právo musí být zahájeno v desetileté lhůtě počítané ode dne, kdy lhůta začala běžet poprvé (§408 odst. 1 obch. zák.). Při použití §110 obč. zák. by ustanovení §408 odst. 2 obch. zák. postrádalo smysl.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 4. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Ačkoli oprávněná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu přednesla, jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Otázku promlčení pravomocně přiznaného práva vyplývajícího z obchodního závazkového vztahu odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou soudní praxí, podle níž toto právo se ve smyslu §408 odst. 1 obch. zák. promlčuje v deseti letech ode dne, kdy promlčecí doba začala běžet poprvé; u práva na plnění závazku tedy podle §392 odst. 1 obch. zák. ode dne, kdy měl být závazek splněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1595/2002, ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1290/2003, a ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 316/2005).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo povinné podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty spočívají v částce 625,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §12 odst. 1 písm. b/, §14 odst. 1 a §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), sníženou o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 75,- Kč paušální náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li povinnost uložená tímto usnesením splněna dobrovolně, lze ji vymáhat exekučně (§251 o.s.ř.).
V Brně dne 21. června 2006
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu