ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1833.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1833/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. ČR, O. p. v Š., zastoupené advokátkou, proti povinnému J. M., pro 1.746.092,- Kč s příslušenstvím, prodejem spoluvlastnického podílu nemovitostí, vedené u Okresního soudu Šumperku pod sp. zn. E 2378/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30.4.2004, č.j. 40 Co 487/2004-76, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 30. 10. 2003, č.j. E 2378/2001-44, v napadené části, jíž soud prvního stupně rozhodl, že je povinný povinen zaplatit oprávněné náklady zastavení výkonu rozhodnutí 1325,-Kč.
Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání, které bylo na základě plné moci sepsáno P. J., jeho zaměstnancem.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zák. č. 59/2005 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku – tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího (jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím) - viz k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod poř. č. 4).
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé.
Nejvyšší soud proto, aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení (srov. §241b odst. 2 o.s.ř.) a aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měla právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu